Mrazivý únor? Žádná výjimka. Jde o druhý nejchladnější měsíc

Pokud se už v březnu nic (a nikdo) nezblázní, tak máme za sebou nejstudenější týden letošní zimy. V zimě má být zima, ale takové mrazy na konci února nejsou zrovna obvyklé. I proto si vysloužily přezdívku Bestie z Východu, tedy Beast from the East. Který měsíc je u nás vlastně nejmrazivější? Samozřejmě leden. Tedy ono to vlastně zas až tak samozřejmé není.

Teploty, které bychom spíše očekávali v průběhu ledna, nastoupily ke konci února. Jsou určitě výjimečné, ale ne zase tolik. Je pravda, že za posledních třicet let něco takového nepamatujeme – teploty na většině našeho území přes den nepřekračují -5 °C a v noci klesají i v nižších polohách pravidelně pod -10 °C. Obdobu můžeme najít v nedávné historii až v roce 1987, kdy se takto nízké teploty vyskytly dokonce až počátkem března. Mrazy netrápily jen Česko, sužovaly Francii, Německo, Polsko a nezvykle i britské ostrovy. Zato v Arktidě se lední medvědi ohřejí. V nejsevernější části Grónska se až za osmdesátým třetím stupněm severní šířky nachází mys Morris Jesup, pojmenovaný po filantropovi, který financoval slavnou polární výpravu Roberta Pearyho. Zde, uprostřed únorové tmy, naměřili meteorologové v neděli 25. února udivujících šest stupňů nad nulou.

Když byla opravdová zima

Rozumíme tomu, co se s počasím děje? Máme počítat s tím, že ještě v listopadu budeme chodit s krátkými rukávy a zima se bude přesouvat do jara? Ano, se stále většími výkyvy počasí kalkulovat musíme, ale spolehnout se na ně nelze. Vždyť i ta nejnižší teplota, která kdy u nás byla naměřena, a to -42,2 °C, byla zdokumentována 11. února v roce 1929 na stanici Litvínovice u Českých Budějovic.

Tehdy byly nízké teploty způsobeny pověstnou sibiřskou tlakovou výší. Tu tvoří rozsáhlý komplex vysokého tlaku vzduchu, po jehož jižním okraji proudí velmi studený kontinentální vzduch z Asie, prakticky od severní Číny až k nám. Současné nižší teploty oproti dlouhodobým průměrům měl zase na svědomí příliv arktického vzduchu kolem tlakové výše nad Skandinávií. Na možnost výkyvu počasí a výskyt extrémních teplot ostatně upozorňovali norští meteorologové, kteří v druhé polovině února poukazovali na očekávaný rozpad pravidelného vzdušného víru kolem severního pólu vinou takzvaného stratosférického oteplení, během nějž stoupne teplota střední stratosféry o 30 až 50 °C za několik málo dní.

Rozhoduje se o nás bez nás

O skutečných změnách klimatického systému můžeme vážně hovořit až po zvážení všech měření za několik desítek let, ale globální teplota na Zemi kolísá prakticky z roku na rok. Na to má vliv mnoho přírodních jevů a naše počasí ovlivní i to, co se děje třeba v Pacifiku. Změny v pohybu vzduchových hmot i oceánských proudů v Tichém oceánu jsou známy jako El Niňo a La Niňa. V prvním případě se jedná o teplý mořský proud plynoucí v Pacifiku od západu ke břehům Jižní Ameriky, kam přináší deště.

Čtěte také:

Víc než počasí nás ovlivňuje lenost, potvrdila studie společnosti Withings
Jarní únava – mýtus, nebo fakt?
Outdoorový sex v zimě? Chce to jen správné oblečky a pomůcky

To ovšem znamená, že východní Asii trápí sucho. Proud dokonce způsobí, že teploty na celé Zemi spíše stoupají. Ve druhém případě zesílí studený Humboltův proud, který proudí kolem břehů Chile až k rovníku. To pak na východě Asie prší, zatímco na západním pobřeží Jižní Ameriky je sucho a zároveň se globálně ochlazuje. Tato na Zemi největší a tedy i nejvýznamnější „továrna na počasí“ má vliv i na Evropu. Změny se tu odrazí sice až po několika měsících, zato však spolehlivě.

Podobné generátory počasí se samozřejmě nacházejí i na mnoha dalších místech Země. Příkladem je takzvaná Severoatlantická oscilace, která závisí na změnách tlaku mezi tlakovou níží nad Islandem a tlakovou výší u Azorských ostrovů. Ta ovlivňuje sílu i směr vzdušného převažujícího proudění a má přímý vliv na počasí nad Evropou a okolím.

 Nejstudenější je leden, únor na druhém místě

Dlouhodobá nejnižší průměrná měsíční teplota je v České republice podle dat Českého hydrometeorologického ústavu samozřejmě v lednu. Meteorologové zjišťovali průměrné teploty ze stanice Praha – Klementinum, kde se teploty měří už od roku 1775. Naměřili hodnoty nejchladnějších měsíců kalendářního roku, tedy za období od ledna do prosince, a nejchladnější měsíc za zimní sezónu, tedy od listopadu do března.

Z měření vyplynulo, že leden není nejchladnějším měsícem pravidelně. Nejchladnějším byl jak celoročně, tak v zimních sezonách přibližně v 50 % případů (viz tabulka). V dalších případech je nejchladnější prosinec a únor, ale vyskytly se i roky, kdy nejchladnějším měsícem byl listopad nebo březen. Meteorologové takto srovnali od roku 1775 238 kalendářních roků a 237 ucelených zimních sezón.

Listopad byl podle meteorologů nejchladnějším měsícem v zimní sezóně 1805/1806, s průměrnou teplotou 1,0 °C. Dále byl listopad nejchladnějším měsícem v zimě 1858/1859 s rekordně nízkou průměrnou teplotou -3,0 °C, prosinec měl přitom už 0,8 °C nad nulou a leden 0,7 °C. Rovněž v zimě 1876/1877 byl nejchladnější listopad s průměrnou teplotou 0,7 °C, v zimě 1920/1921 byl listopad nejchladnější spolu s prosincem s průměrnou teplotou 1,4 °C. Od té doby listopad nejchladnější nebyl. Březen byl v zimních měsících extrémně chladný pětkrát. I zde je ale zajímavé, že šlo o sezóny v 18. a 19. století. Poprvé byl březen nejchladnější v zimě 1784/1785, kdy měl rekordní průměrnou měsíční teplotu -5,5 °C. Dále byl březen nejchladnějším v zimě 1795/1796, v sezóně 1807/1808, pak v zimě 1852/1853 a zatím poslední případ března jako nejchladnějšího měsíce za zimu byl v roce 1882/1883. Únor byl nejchladnějším měsícem v 61 případech. Ten letošní bude zřejmě 62., tedy pokud se něco nezblázní.

foto: Shutterstock, zdroj: Český hydrometeorologický ústav