„Největším nešvarem jsou stereotypy, že zahrada má mít podobu trávníku obehnaného živým plotem,“ říká architekt a milovník jednoduchosti Ferdinand Leffler, který buduje zelené ráje po celém světě a při jejich tvorbě se rád řídí heslem „žij a nech žít“. Založil ateliér zahradních architektů Flera a loni jste ho mohli vidět v pořadu České televize s názvem Ferdinandovy zahrady. V rozhovoru pro Flowee mimo jiné prozradil, jak vybudovat udržitelnou zahradu, v čem ho inspirovaly zahraniční projekty a jak probíhá návrh veřejné zeleně.
Jedním z hlavních současných trendů zahradní architektury je zodpovědný přístup k planetě. Co byste tedy doporučil těm, kteří chtějí udržitelnou zahradu vybudovat a jaké prvky by v ní neměly chybět?
V takovéto zahradě jsou hlavními tématy péče o půdu a dešťovou vodu. Měli bychom si vážit ornice, která je živnou vrstvou půdy, a nemíchat ji s podorničím. Dodávat jí živiny kompostem a prokypřovat. Samozřejmě také hospodařit s dešťovou vodou – je nesmysl ji posílat do kanalizace, proto je dobré zadržovat ji v retenční nádrži a následně využívat k zalévání zahrady.
Při volbě dlažby, kamenů nebo dřeva je vhodné využívat blízké zdroje. Uvidíte, že je z čeho vybírat, a například modřínové fošny na terase vám nakonec s vhledem do vlastního svědomí přinesou více radosti než třeba teak, který do Česka putuje přes půlku planety.
Dalším velkým tématem je pěstování nenáročných rostlinných druhů, které nepotřebují příliš hnojiva ani vody a v prostředí zahrady tedy pohodlně obstojí. Při volbě dlažby, kamenů nebo dřeva je vhodné využívat blízké zdroje. Uvidíte, že je z čeho vybírat, a například modřínové fošny na terase vám nakonec s vhledem do vlastního svědomí přinesou více radosti než třeba teak, který do ČR putuje přes půlku planety.
Pozorujete při tvorbě českých zahrad nějaké nešvary, které zbytečně narušují zahradní ekosystém a funkce zahrady jako takové?
Jasně, v podstatě se jedná o porušení všech bodů, které jsem uvedl v předešlé odpovědi. Mluvíme-li o funkci zahrady, pak je největším nešvarem svázanost ve stereotypech, že zahrada je trávník obehnaný živým plotem. Komu se ale na takové zahradě žije dobře? Přitom zahrada může být dobrodružstvím, labyrintem, několika kouzelnými pokoji, hlubokou meditací i plynulým vstupem krajiny před okna obýváku.
Čtěte také:
Optimistické desatero: Životní podmínky se globálně rychle zlepšují
Mráz a hned jaro: Počasí zaznamená další výkyvy, klima se zhorší
Jaký je váš názor na typické zapuštěné bazény, které jsou v současnosti stále častým prvkem mnoha zahrad?
Bazény jsou fajn, jen je bohužel často vídáme nevhodně umístěné. Jsou prostě tam, kde svítí sluníčko, bez ohledu na to, jak naruší logistiku a funkci stávající zahrady. Velkou chybou je, že se lepí přímo na terasy, přitom často stačí pruh 80 cm nižší travnaté zeleně a u bazénu je mnohem lépe. Samostatnou kapitolou jsou nadzemní kryty bazénů, které si jejich majitelé často vystaví například přímo před obří drahá „francouzská“ okna, jejichž bonusem měl být pohled na něco hezkého. Místo toho nakonec ukazují jen orosený „hangár“.
Jak podle vás vypadá ideální, typicky městská zahrádka?
Ideální zahrada plní přání svých majitelů. Z mého pohledu nutně nemusí mít trávník, zato je, pokud možno, plná stromů a návštěvníka vede do divokého a intimního světa přírody. V těchto zahradách často není mnoho možností, jak navázat na okolí, a spíš se při tvorbě snažíme od něj oddělit.
Často spolupracujete i na zahraničních projektech. Které země vás v práci zatím nejvíce inspirovaly a proč?
Každá země, ve které jsem mohl mimo ČR pracovat, mě nějak posunula a inspirovala. Například projekt v kanadském Ingonish mi přinesl zkušenost s prací v kultivované a čisté zemi, kde si je každý řemeslník perfektně vědom své ceny, a modely vyjednávání, na které jsme od nás zvyklí, jsou tam prostě nefunkční. Zanzibar mě učí pokoře k lokalitě a také, jak pracovat v zemi, kde kultura zahradničení nic neznamená a vy musíte hledat zdroje úplně jiným způsobem, například přes zemědělce, případně samozásobením.
Budeme zde pracovat s rostlinami, které mnohým připomínají plevel, a organizovat je do jasných tvarů záhonů, ale zároveň jim dáme prostor. Právě takovéto sestavy potřebují minimum energie, hnojení a lidského zásahu. Řídí se heslem: „žij a nech žít“.
A pak Kostarika, to je láska na první pohled. Jako zahradní architekt jsem v džungli úplně malinký a můžu jen velmi tichounce našlapovat a nabídnout návštěvníkovi zážitek, který jsem touto zkušeností objevil. Zelené světlo nad hlavou, jen vy, váš dech, křik ptáků a nekonečná zelená v milionech odstínů. Za každým tímto projektem stojí také vždy velmi inspirující investor. Za tyhle zkušenosti jsem opravdu vděčný.
Váš ateliér se podílí na vzniku městského projektu Bleriot, který jste vy sám nazval vlajkovou lodí soudobé zahradní architektury. Čím se odlišuje od podobných projektů a jaké zajímavé prvky bude obsahovat?
Bleriot dotahuje ekologické teorie do absolutna. Budeme zde pracovat s rostlinami, které mnohým připomínají plevel, a organizovat je do jasných tvarů záhonů, ale zároveň jim dáme prostor. Právě takovéto sestavy potřebují minimum energie, hnojení a lidského zásahu. Řídí se heslem: „žij a nech žít“.
Věnujete se i veřejné zeleni. Co všechno musíte jako architekt při návrhu takového prostoru zohlednit a jaké funkce by podle vás měl plnit?
Musíme myslet na člověka, na každého jednoho člověka, který se bude v námi navrhovaném prostoru pohybovat. Žádná věková kategorie nesmí zůstat tabu. Takový prostor by měl perfektně proporčně doplnit okolní zástavbu a zároveň nabídnout útočiště, zkrátka něco, co město nenabídne. V jednoduchosti je klid.
Foto F. Lefflera https://www.flera.cz/nase-prace/
foto: Atelier Flera