Krize středního věku se mimo jiné vyznačuje pocitem, že už víte všechno, takže se vám na cestách nemůže nic stát. V Asii už jste byli, takže dovolená v celkem poklidném a relativně vyspělém Thajsku nemůže být problém. Vše tedy stačí naplánovat až cestou a vše musí klapnout tak, jak si představujete. No, někdy ne tak úplně.
Na Ruzyni jste správně o dvě hodiny dřív a doufáte, že ten batoh smotaný do zeleného igelitu zvládne přestup v Dubaji a opravdu dorazí do cílové stanice, tedy do Bangkoku. No, batoh to asi zvládne, ale vy můžete mít problém, když po hodinovém courání na dubajském letišti o půlnoci místního času konečně najdete otevřenou hospodu s Heinekenem. Máte sice ještě dvě hodiny čas, ale něco se může zvrtnout.
Bangkok není Hongkong
Třeba když jste přesvědčeni, že gate A6 je zaručeně váš. Protože jste si pozorně přečetli, že odtamtud opravdu odlétá let do Hongkongu. Hongkong, Bangkok, kdo by to u Heinekena řešil, že jo. Takže si v klídku a na čas dojdete na gate A6, než vám milá obsluha letu prozradí, že to opravdu není váš let a že byste měli pohnout, protože do Bangkoku to odlétá za 15 minut z úplně druhé strany letiště, které je navíc opravdu docela velké. V běhu začnete přemýšlet, kdo za to může, ale na nikoho nějak nemůžete přijít. Každopádně se to s trochou hysterie, kterou vy musíte vydávat za dobrodružství, stihne.
Šestihodinovou cestu autobusem tak nějak přežijete, a dokonce doběhnete i ten autobus, který odjíždí s vaším mobilem, jejž jste zcela bezostyšně nechali v kapse na sedačce. Pak ale zjistíte, že jako jediní z celého zájezdu nemáte lístky na trajekt.
Alespoň že jste si bookli ten hotel (opravdu) v Bangkoku. Chvíli hledáte taxíky, ale nakonec se to povede a za tmy už jste ubytovaní. V Bangkoku uděláte povinné návštěvy císařského paláce a turistické ulice Khao San v čínské čtvrti a nakonec je vám stejně nejlíp v hospůdce nedaleko vašeho hotýlku, kde dělají podle vás nejlepší jídlo a míchají nejlepší Pina Coladu. No a další den vyrazíte na oblíbený ostrov Ko Chang.
Cestovní kombinace
Vstát máte v sedm, což tak nějak jde, ale pak už nic nestíháte, protože se ta kombinace nudlí, pálivého hovězího a Pina Colady prostě nepovedla. A to si chtěl člověk přece jen trochu užít na dovolené.
Šestihodinovou cestu autobusem přežijete, a dokonce doběhnete i ten autobus, který odjíždí s vaším mobilem, jejž jste zcela bezostyšně nechali v kapse na sedačce. Cesta k trajektu v přeplněném tuc-tuku, tedy místním otevřeném taxi, je ještě taky zvladatelná. U trajektu pak zjistíte, že jako jediný z celého zájezdu nemáte jízdenku na trajekt. Thajci chvíli řeší, jak se to mohlo stát, ale nakonec se smilují a jízdenky vám prodají. Další krok k vysněnému cíli máte tedy za sebou, teď už jen 40 minut na ostrov a skutečná dovolená může začít.
Na lynči u Davida Lynche
Ano, je fakt, že ta nízká cena za ubytování v Somphoch Garden nás mohla zarazit. A mohlo nás zarazit i to, že tuhle „zahrádku“ na ostrově nikdo nezná. Když ono to na tom Bookingu vypadalo fakt dobře... Napotřetí jsme tedy pána, který se věnoval především farmaření, našli. Vzal nás neomylně do offroadu a zavezl zpátky asi kilometr od místa, kde přistál trajekt. Příjezd vozu vyplašil psa, který zde tenhle týden už opravdu nikoho nečekal. Málem zvedl i hlavu. Na louce s narychlo vypěstovanou trávou se tyčily tři boudy, za nimi bylo pěkných padesát metrů bahna a někde za ním moře. „Tak tady to je,“ oznámil farmář. Pes využil toho, že se mu povedlo zvednout, a šel si ulevit doprostřed loučky mezi bungalovy.
Čtěte také:
Z Thajska se stalo nové Chorvatsko. Vy tam ještě nejste?
V Thajsku se nachází jedna z nejvyšších restaurací na světě
Fotosérie: Pět míst v Asii, kam se určitě vrátím
Z jedné z budek se vynořil místní správce, který boudy zřejmě dával do pořádku, ale šlo mu to pomalu, protože měl jen jednu ruku a jedno oko. Poslal nás do té nejlepší budky hned u bahna s výhledem na moře. S výhledem přes to bahno, tedy. Po prohlídce areálu, kde by mohl David Lynch i s postavami a zvířaty, které jsme tu zahlédli, točit od minuty horor, jsme slušně poděkovali a vrátili se do přístavu. Odtud jsme se nechali odvést na doporučenou White Sand Beach. Všechno dobře dopadlo a za tmy už jsme zase bydleli. Propadlá kauce Bookingu a nejdražší bydlení na White Sand Beach (no, možná druhé nejdražší) za to dobrodružství zase stálo.
Každopádně je z výše uvedeného jasné, že se i člověk v krizi středního věku neustále má co učit. Třeba i to, že si i v tomhle „moudrém období života“ může nechat poradit. Trochu škoda je, že tato poučení trvají většinou jen do dalšího trapasu, který pak musíte vydávat za dobrodružství. Ale ono to vlastně tak trochu dobrodružství je. Jen se občas prodraží.
foto: Agoda, Shutterstock