Jsme na střeše Evropy a veškerá voda, kterou si nedovedeme zadržet, z naší země odtéká pryč. Hodně lidí si také myslí, že je u nás vody dost a nějaké to sucho vždy stačí napravit deštivé období. Té dobré vody ale dost není nikdy.
Před krátkou dobou jsme oslavili Světový den vody. Nastalo jaro a blíží se Velikonoce, období, kdy se naši předkové právě o vodu starali, konkrétně o její prameny, o studánky. Bylo to nejen kvůli tomu, aby měli všichni kolemjdoucí možnost se občerstvit, určité rituály měly také zajistit dostatek vláhy, a tedy i úrody.
Čtěte také:
Dnes mají svůj den všechny studánky!
Začalo jaro! Co znamená v cyklickém čase
Často při této příležitosti citovaný jezuita Ferdinand Zelechovský k tomu v roce 1697 napsal, že „dívky vesnické, žádají-li sobě deště, scházejí se četně za soumraku na luzích, zpívají hlasitě písně ženců a velí konečně, aby jedna z nich, nahá a to neposkvrněná panna (obyčejně volí se k tomu dívka osmiletá) sestoupila do studánky a z ní vodu vůkol vylévala. Tím prý svolává s nebe déšť na osení…“
Jahody a křížek
Ono panenství bylo důležité, pro jistotu tedy tak nízký věk. Jinak se totiž voda mohla zakalit.
Mariánský pramen v Malé Chuchli
Při tomto rituálu také jeho účastnice vylévaly vodu ze studánky zejména v tu stranu, z které deště přicházely. Studánku čistily od spadaného listí, vybíraly bahno a dno vykládaly plochými kameny. Na cestě ke studánce si svítily hromničkami, které jim poskytovaly světlo i při samotném čistění. K celému obřadu patřily i písně orodující za déšť a modlitby. Studánka také od dívek dostala drobné dárky jako kousek chleba, dřevěný křížek či první lesní jahody.
Kombinovaly se tak prvky pohanské a křesťanské; nezbytný atribut panenství a dary měly původ z doby uctívání pramenů. Jestliže se tento obřad mohl konat prakticky kdykoli na jaře, takzvané otevírání studánek spolu s jejich čištěním je lidový zvyk, který doprovází královničky, tedy svatodušní oslavy v dívčím provedení.
Královničky s králkou
Svatodušní svátky, Letnice či lépe Boží hod svatodušní se slaví padesát dnů po Velikonocích a jejich součástí byly královničky či chození s královnou. To se dívky z vesnice bíle oblékly a ozdobily červenými květy a stužkami, protože tato barva má připomínat ohnivé jazyky, jež se objevily nad každým z apoštolů při seslání Ducha svatého.
Dívky z vesnice se bíle oblékly a ozdobily červenými květy a stužkami, protože tato barva má připomínat ohnivé jazyky, jež se objevily nad každým z apoštolů při seslání Ducha svatého.
Průvod královniček obcházel nejdříve vsí, dívky zpívaly a tančily a přitom vybíraly drobné dárky pro svou králku, která prý „bosa chodí, tluče si nohy o kamení, své bílé nohy a své nožičky v rose brodí“. Tak jako o Velikonocích dostávaly hlavně vajíčka a drobné pochutiny. Po obchůzce vesnice se pak dívky vydaly ke studánkám v okolí, aby se o ně postaraly.
Kamenná studánka v Krkonoších
Vedla je zcela jistě i prastará víra, že „studně, potoky a rybníky musí být před létem vybrány, neboť kdo studánku vyčistí, přivodí si štěstí, a kdo ji znečistí, volá na sebe neštěstí“. Mimochodem, průběh takové očisty studánek si můžeme přiblížit díky básni Miroslava Bureše Píseň o studánce Rubínce, která se stala předlohou pro slavnou kantátu Bohuslava Martinů Otvírání studánek.
Hledejte svoji studánku
I když asi málokdo bude dnes ve studánkách koupat panny a nosit k nim dárky, stávají se tyto zdroje vody stále více předmětem zájmu veřejnosti. Studánky totiž ubývají či spíše upadaly v nedávné době v zapomnění, a protože se o ně nikdo nestaral, zarůstaly, popřípadě se proměnily v jakési bahniště, zmizely při stavbách nebo rozšíření polností či těžbě dřeva.
Ani nižší stav podzemních vod jim neprospívá. Je to škoda, protože jsou důležitou součástí nejen vodních ekosystémů, ale také malebným a romantickým doplňkem přírody. Naštěstí se situace mění. Díky nadšencům vznikl Národní registr pramenů a studánek, jenž se na svých stránkách snaží zmapovat veškeré přirozené vodní zdroje u nás a letos v únoru mohl oslavit deset let existence.
Studánka na Šumavě
Vznikl i projekt Živé studánky, iniciovaný značkou pramenitých vod Toma, jehož cílem je postupná obnova studánek. Zatímco každoroční čištění zachovalé studánky byla poměrně jednoduchá práce pro dívčí ruce, u takové, která byla ponechána svému osudu po dlouhá desetiletí, je to horší.
Jak se zachraňuje pramen
Nejjednodušší je úklid odpadků v okolí a vyčištění nánosů ve výtokové trubce u stávající studánky. To v zásadě může udělat každý, kdo jde třeba jen okolo. Obnova už je náročnější a je lepší, když probíhá ve spolupráci s odborníky. Než se do toho pustíme, musíme zjistit, kdo je majitelem pozemku, na které leží. K úpravám musí dát totiž souhlas.
Je-li studánka momentálně bez vody, můžeme zkusit ji v nejvlhčím místě prohloubit, jestli se pramen znovu neobjeví.
Při té příležitosti také třeba zjistíme něco o její historii. Není od věci si nechat udělat rozbor vody – možná se o ni přestali starat, protože voda byla závadná. Pak bychom si měli ujasnit, zda její úpravou třeba nepřipravíme o život či životní prostor nějakého živočicha, který tu žije. Jestliže jsme toto zvládli, pustíme se do jejího vyčištění. Vybereme všechen nepořádek a bahno, ze stěn odstraníme nánosy a postaráme se o odtok, aby se voda mohla vyměňovat, a tím i čistit.
Zdislavina studánka, Jablonné v Podještědí
Je-li momentálně bez vody, můžeme zkusit ji v nejvlhčím místě prohloubit, jestli se pramen znovu neobjeví. Podle podmínek můžeme udělat ostění, abychom zabránili přitékání dešťové vody. Dno je vhodné vyložit plochými kameny stejně jako přístup ke studánce. Usnadní to její příští čištění a nepovede k ní rozdupané bahnisko. Kameny také můžeme volně navršit někde poblíž vývodu vody. Připravíme tak jakýsi hotel pro případné obyvatele studánky. Pak už stačí se sem vracet a jen čistit.
