Uprostřed levandulového království se tep zvláštně zpomalí. Intenzivní vůně této silně aromatické léčivé rostliny, typické pro francouzskou Provence, není nic pro slabší jedince, jako jsem já. Myslím tím pro případy, které sestřičky po odběru krve kvůli nízkému krevnímu tlaku pravidelně křísí. Po pěti minutách přešlapování v hale levandulové farmy ve Starovičkách začínám cítit divné bušení ve spáncích a lehké točení hlavy.
Reklama
„Vy čekáte na šéfa, na pana Bízu, že? Vy jste ta, co o nás bude psát? Ještě moment, za chvilku přijde,“ uklidnila mě s úsměvem na rtech jedna ze zaměstnankyň chráněné dílny. Stanislav Bíza ji v malé vesničce na Břeclavsku rozjel paralelně s péčí o hektarové lány voňavé byliny a dal v ní krásnou práci několika desítkám handicapovaných lidí.
Nebudu lhát, že jsem nebyla vyvedená z míry, když se otevřely dveře a místo ostré manažerské chůze se ke mně blížil muž tak kolem pětatřiceti, který rukama energicky poháněl kola invalidního vozíku. I když jsem si farmu prohlédla předem na fotkách, stejně mě to vzalo. Najednou jsem nevěděla, jak reagovat, když mi pan Bíza s rukou nad hlavou vezl židli o kus dál do klidu, aby byl pak doma slyšet diktafon. Chtěla jsem mu tu židli vytrhnout a sama si ji nést. On mi ale dal galantně najevo, že je přece chlap a já ženská a že to zvládne.
Nemůžete bez ní být
Vzpomněla jsem si, jak jsem při odchodu z firmy, pro kterou jsem dříve pracovala, dostala od svých milých kolegyň mimo jiné levandulový podšálek. „Když si ho dáš pod hrnek s kávou nebo čajem, okamžitě se ti ta levandule rozvoní a vzpomeneš si na nás,“ loučily se se mnou. Jejich dárek jsem musela po třetím použití schovat do skříně, místo vychutnání mě pokaždé strašně rozbolela hlava. „Jo, levandule takhle může působit, pokud máte nízký tlak. Víte, jak jsem byl nafetovaný, když jsem jel nedávno s plnou dodávkou sušené levandule do Prahy? Kousek před ní už jsem myslel, že snad vidím dvojmo,“ uvolnil Stanislav Bíza na začátek malinko rozpačitou atmosféru.
Na stolku před halou s malým obchůdkem se všemi těmi krásnými levandulovými drobnostmi na zavěšení do kuchyně a tak, nám oběma přistála káva. Levandulová, samozřejmě. „Proč jste si začal zrovna s levandulí? Protože z toho čiší ta prázdninová pohoda sladké Francie?“ ptám se. „Jo. Jak si jednou zvyknete na tu vůni, tak už bez toho nemůžete být,“ přitakává český levandulový král.
Bujaré keře se stonky obsypanými drobnými fialovými kvítky přese všechno výše uvedené zbožňuji. Aspoň na fotkách z francouzské Provence. „My máme navíc specifický druh a ten se vyznačuje tím, že voní ještě dlouho po usušení. Má tak intenzivní vůni, že ji prý nepřerazí ani smrt,“ zavtipkoval majitel farmy.
Čím si vysvětlujete rostoucí oblibu levandule v Česku? Používá se nejen jako dekorace, ale i do směsí koření, kávy, čokolády, do polštářků...
Jednoduše. Moc pěkně voní.
Levandulové pole ve mně evokuje volnost. Tohle není podnikání pro technokraty, ne?
Já myslím, že klidně i jo. Ale hlavně je to podle mě únik. Když máte někoho, kdo byl na vrcholné manažerské pozici a potřebuje si vyčistit hlavu, tak je to supr. Akorát musíte počítat s dlouhou prodlevou, než z toho nějaký byznys bude. Když levanduli vysadíte, dva roky kolem toho jen chodíte, než z toho něco je.
Takže dva roky ani koruna zisku?
Přesně tak.
Tahle bylina má spoustu léčivých účinků, prý obsahuje až 150 zdraví prospěšných látek?
Přesně tak, má hodně antiseptických látek, hojivých a zklidňujících. Snižuje krevní tlak, takže kdo má problém, musí opatrně. Třeba olejíček, který tady také vyrábíme, se vstřebá během pár minut i do krevního řečiště.
Na co se levandule používá nejvíc, na zklidnění psychiky?
Ano, hodně na psychické problémy. Naše známá, když byla těhotná, si natírala levandulovým olejem spánky, když na ni šla migréna. Já to používám na sennou rýmu. Namažu ráno pod nosem a mám celý den pokoj. Žádný Zirtec.
Takže testujete účinky levandule na sobě?
Všechno. Je to zklidňující i na drobné ranky, na štípance od komárů.
Taky je to repelent proti klíšťatům a molům, ne?
Taky. Kápněte na sebe olejíček, když vyrážíte na houby. Nebo se můžete nastříkat levandulovou vodou. Naše babičky levanduli pěstovaly, znaly její účinky.
Promiňte, že se takhle zeptám. Jaké pro vás byly ty začátky po úraze? Bylo to hodně těžké?
To má každý jiné, já jsem to nebral úplně tragicky. Hodně mi pomohla rodina a zázemí doma. Když jsem se vrátil, měl jsem připravený bezbariérový pokoj. A měli jsme rodinnou firmu, takže v tom to bylo velké ulehčení, měl jsem se kam vrátit do práce, do nějakého procesu.
Nenapadlo vás, že ten úraz byl zlom, abyste přehodnotil život?
Asi jo, já to neberu jako něco negativního. Když o tom přemýšlím, říkám si, kam by se ten život vyvíjel, kdyby se to nestalo. Takhle jsem procestoval kus světa, začal jsem dělat handbike, tedy ruční cyklistiku vozíčkářů. Dělal jsem to poloprofesionálně. Díky tomuto sportu jsem potkal spoustu skvělých lidí, podíval se na místa, kam bych se jinak nepodíval.
Posunulo vás to tedy dál?
Obrovským způsobem. S bývalým trenérem Markem Svobodou z Hustopečí, se kterým jsme trénovali po celém regionu, jsme pak založili chráněnou dílnu. On je zdravý, dělal triatlon.
Kolika handicapovaným lidem jste vlastně dal práci?
My máme víc provozů, celkově je nás 35, na levanduli 10. Osmdesát procent lidí je s nějakým postižením. Kromě levandule děláme kompletační práce pro firmy. Máme tady i mentálně postižené holčiny, ty vyžadují specifický přístup, ale jsou rády za tu práci. Já doufám, že jsou u nás spokojení, snažíme se jim vytvořit dobré podmínky. Ne je jen nějak zaměstnat. Chci, aby odcházeli s tím, že je práce baví a že za ni mají dobře zaplaceno. Že jsme jeden tým.
Co vaši zaměstnanci dělají?
Třeba pro jednu firmu ze Staroviček skládáme papírové rohy, takové přebaly na radiátory, které ta firma vyrábí. Jeden čas jsme hodně dělali automotiv, tedy skládání součástek do sebe. Spolupracujeme s firmou Sonnentor z Čejkovic, která vyrábí bio čaje a koření.
Kde jste vůbec čerpal zkušenosti na tak typický francouzský byznys, jako je pěstování levandule? Stylem pokus omyl?
To je nejlepší cesta. Pak internet a taky farma Pod Řípem.
Nebrali vás jako konkurenci?
My jsme byli jediní, komu tehdy poradili. I nám volají lidi, že chtějí začínat. Poradím jim, i zkušenosti, které nás hodně bolely. Třeba když si přes zimu zničíte kompletně sadbu. Ale trh je tady tak velký, že si vlastně nekonkurujeme. Nejsme schopní jej ani pokrýt.
Vy jste největší levandulová farma v Česku. Na kolika hektarech levanduli pěstujete?
Na 3,5 hektaru. Oproti Francouzům to je nic. Něco málo budeme přikupovat, chceme se každý rok rozšířit o hektar, ale chce to souvislé pole kvůli logistice a technice. Jinak na pěstování není levandule nijak zvlášť náročná.
Chodíte do levandulového pole?
Docela často. Taťka jezdí na traktoru a já vzadu na plečce. On hlídá všechny ty práce, které je potřeba dělat, já jsem vytížený chráněnou dílnou. Pak mě postraší, že je potřeba rychle něco udělat, a už se jede. Příroda vám to dá vždycky najevo.
Ale na to, až budete sedět na plečce, se vždycky těšíte, ne?
Je to relax. Vyčistíte si hlavu, když sedíte pět hodin na traktoru. Sice pak v telefonu objevíte dvacet nepřijatých hovorů a desítky e-mailů, ale když zastavíte nahoře na poli, tam je tak nádherný klid a krásný výhled na Pálavu! Když plečkujete v době, kdy levandule zrovna rozkvétá, tak je to úplně super.
Levandule je trvalka?
Ano, trvalkový keř. Roste 6 až 7 let, pak se obměňuje.
Jaká je letos sezóna?
Hodně dobrá. Nemrzlo a rostliny vyrazily stejně, dostávají vodu a svítí sluníčko.
Za pár dní se bude levandule sklízet. Jak to probíhá?
Sbírá se během zhruba čtyř dnů koncem června a do července se suší. Sběr musí být rychlý, potřebujeme levanduli posbírat, než se všechny květy otevřou, aby se v nich udržela silice, ty aromatické látky. Pak se válí tak, že se drhne přes síta, aby se uvolnily květy. Ty se vezou na odprašnění. Okvětní lístky se pročistí vzduchem, aby se pak v čaji neobjevil prach. Květ od nás musí být perfektní. Potom se to nabalí do papírových pytlů a na paletách ho odvezeme dodávkou zpátky.
Sběr musí být rychlý, potřebujeme levanduli posbírat, než se všechny květy otevřou, aby se v nich udržela silice, ty aromatické látky. Pak se válí tak, že se drhne přes síta, aby se uvolnily květy.
Kolik je těch květů?
Stovky kilogramů sušeného květu. Záleží, jaký je rok, někdy je druhá sklizeň i v září, levandule umí ještě malinko obrazit. Loni kvůli suchu vůbec neobrazily, až na podzim při deštích znovu rozkvetly. Předloni toho zase bylo tolik, že jsme mohli dělat řízky. Levandule se totiž množí řízkováním.
To následné sušení musí být docela alchymie, aby levandule nezplesnivěla.
To je pravda. Podmínky musí být ideální, takže příští rok stavíme sušárnu. Doteď jsme měli v místním družstvu pronajatou sýpku na obilí. Levandule se musí postříhat a svázat do svazků květy dolů. Tři týdny trvá, než samovolně seschne. Musí být zajištěná vzdušná cirkulace vzduchu a optimální vlhkost.
Děláte nějaké zážitkové programy?
Určitě, máme spoustu možností. Děláme prohlídky, nabízíme zážitkovou exkurzi s ochutnávkou levandulových pochutin. V sezoně máme v poli lehátka, lidi si můžou poležet v levandulovém poli. To voní, už když se k němu blížíte.
Neříkali vám rodiče, že jste blázen? Levandule v Česku?
Jo, tak to říkají pořád! (směje se). Ale mamka tady taky dělá a už si to docela načichává.
Co všechno z levandule nabízíte?
Třeba nahřívací a relaxační polštářky ve tvaru srdíčka, slona, kočky, což je všechno symbolika domácí pohody. Zkoušíme to, co se líbí nám. Pytlíčky, závěsná srdíčka do kuchyně, podšálky pod hrníčky. Teď už připravujeme i vlastní kolekci látek, půjde o folklorní vzor spojený s jižní Moravou a s levandulí. Taky různé pochutiny, jako pečený čaj s levandulí, čokolády s mletou levandulí, kávu s levandulí – a na tu jsme pyšní. Dělali jsme na tom tři čtvrtě roku s pražírnou. Je to mletá káva, kterou si necháme dělat po menších sériích, aby byla vždycky čerstvá. Je v ní namletý levandulový květ. Velmi příjemné.
Jsme pyšní na kávu s levandulí. Dělali jsme na tom tři čtvrtě roku s pražírnou. Je to mletá káva, kterou si necháme dělat po menších sériích, aby byla vždycky čerstvá. Je v ní namletý levandulový květ.
Nebije se to? Káva – povzbuzení, levandule – útlum?
Vůbec, je to v harmonii, kávu cítíte na začátku patra a levanduli až na konci. Dobře se to pojí, káva je druhově ovoce, levandule bylinka, takže se krásně hodí k sobě.
S jakou kávou jste levanduli vytestovali jako nejchutnější?
Máme směs dvou arabik, takovou čokoládovější a karamelovější kávu z Peru a pak ovocitější Kolumbii, ve které je cítit trochu kyselinka a chuť ovoce. S tím je to taky supr.
Není levandule náhodou součástí směsi provensálského koření?
Je. Já jsem s ní dělal dokonce škvarky, kolegyně zase pečínku.
Na co jezdit do Francie, když máte stejný zážitek i na jižní Moravě? Můžou se přijet lidé podívat, jak se sbírá levandule?
Jasně, nemusí nám ani volat, mohou přijet kdykoli.
Nebojíte se, že vás někdo se sklizní předběhne?
Ne, kdo by s tím co dělal? Ale na kytičky, to nám lidé chodí. To se občas stane, že ráno přijdeme, a chybí kus řádku. Když si ale někdo utrhne malou kytku, tak je to ok.
Kolik je vůbec druhů levandule?
Asi čtyřicet. My pěstujeme dvě. Lavendine, to je ta odrůda, která dělá velké kopce. To se mi právě moc líbilo v Provence. Příští rok by naše keře mohly mít už 1,2 metru. Ta se používá pro kosmetické účely, my si všechnu zpracováváme sami, kosmetickým firmám neprodáváme. Pak pěstujeme levanduli lékařskou – Sevastopolis. To je ta, co se používá do polštářků, protože dlouho voní. Stačí jen promnout prsty.
Co byste dělal, kdybyste neměl levandulovou farmu?
Já jsem workholik. A fakt mě to baví. Kdyby mě to nebavilo, dělám něco jiného. Nebo se možná válím...?
