Lidé vás vnímají jako zhmotnění nebojácnosti. Přesto, všichni se potýkáme se svými strachy a fobiemi. Jak osobně vnímáte strach a jaká je vaše největší noční můra?
Věřte mi, každého z nás sžírá nějaká nevysvětlitelná obava… v dobách, kdy jsem sloužil v armádě, se mi podařilo zlomit si osmý, desátý a dvanáctý obratel. Stalo se to v jižní Africe, když jsem skákal s padákem. Od té doby cítím strach pokaždé, když mám během natáčení někam skákat nebo se na padáky vůbec spoléhat. Vždy mě ale uklidní můj tým – díky nim mám pocit, že při mně někdo stojí, někdo, kdo ví, jak je to pro mě náročné. Dodávají mi motivaci, abych se tomu strachu znovu postavil čelem. Strachu se totiž postavit musíme, existuje proto, aby nás zocelil. Díky času, zkušenostem a únikům pochopíte, že nemá cenu pořád před problémy utíkat, nýbrž jim čelit napřímo.
Jak vypadá obyčejný den Beara Gryllse? Nebojíte se, že se jednoho dne probudíte a už nebudete mít před sebou žádnou výzvu, které byste se mohl postavit?
Člověk nejlépe funguje, když má před sebou nějaký cíl. Já se vždy snažil mít je pevně nastavené. To, že někdy prostě neuspějete, je v pořádku. Nikdy se ale nesmíte vzdát! To je mantra mého života. I přesto si ale uvědomuji, že nejvíc si cením přátelství, která jsem po cestě získal.
Můj obyčejný den začíná veganskou raw snídaní a ovocným smoothie se zázvorem. Pak mám půlhodinovou venkovní rozcvičku, fungovat začínám až potom. Snažím se najít si čas pro sebe sama – většinou pročítám epické příběhy.
Jaký z vašich zážitků byl pro vás nejnáročnější? U kterého jste si naopak užil nejvíce zábavy?
Za ta léta, co se extrémům věnuji, jsem utržil hodně škrábanců – problémy s padáky, kousance od hadů nebo boj s vlnami. Nejnáročnější byla přitom expedice na Sibiř v zimě, protože udržet se při životě v čtyřiceti stupních pod nulou není úplně procházka růžovou zahradou. Nejradši mám natáčení v divočině se zajímavými hosty.
Reklama
Co mají vaši fanoušci očekávat od pořadu Bear vs. žralok? Do jak těsného kontaktu jste se s nimi dostal?
Do hodně těsného. A navíc bez klece – to byl záměr! Na druhou stranu se cítím poctěn, že jsem měl možnost pozorovat jedny z nejmajestátnějších obyvatel Bermudského trojúhelníku. Zajímalo mě, jak si proti nim poradím na jejich vlastním hřišti. Pokoušel jsem se zjistit, jak se před nimi dokáže člověk ubránit a co bych ostatním poradil, pokud se, nedej bože, ocitnete opuštění uprostřed moře, vystaveni žraločímu útoku. Přímo v tom momentě jsem cítil zvláštní směs úžasu a inspirace – plavu mezi úžasnými tvory a cítím jejich přítomnost. Uvědomil jsem si, že naší odpovědností je žraloky chránit. Za pomoci místních konzervátorů se nám podařilo vybavit žraloka tygřího monitorovací jednotkou. Tohle zařízení přitom pomůže zjistit naprosto klíčová data pro přežití – vědci vyčtou, kam žraloci migrují, jejich vzorce chování a co potřebují k životu. Moje ponaučení zní: když plavete ve vodě s agresivními žraloky, snažte se zůstat klidní a nedávejte najevo strach. Oni to vycítí, stejně jako krev ve vodě.
Myslíte, že je v lidských silách nemít strach ze žraloků? A naopak být jimi fascinován a přát jim opětovné rozšíření populace?
Určitě, přesně o tohle budeme usilovat v Dobrodružném parku Beara Gryllse, až jej na podzim otevřeme pro veřejnost. Nejvíce se bojíme toho, o čem pramálo víme!
Když plavete ve vodě s agresivními žraloky, snažte se zůstat klidní a nedávejte najevo strach. Oni to vycítí, stejně jako krev ve vodě.
Podněcujeme debatu. Asi víte, že ochránci těchto tvorů bojují hlavně proti stále častějšímu lovu – dnes lovci zabijí více než 100 milionů žraloků za jeden rok! Navíc, spolupracujeme s neziskovou organizací The Shark Trust. Určité procento z každého prodaného lístku půjde právě tomuto trustu. Pomáháme tak snaze zmapovat přirozené prostředí žraloků a zachovat jej pro budoucnost.
Jak si zážitek se žraloky stojí v porovnání s ostatními? Na stupnici od jedné do desíti, prosím.
Občas jsem v životě trochu přestřelil, to se prostě stává. Matka příroda a zákony divočiny jsou i při nejlepší snaze nepředvídatelné. Vždy byste se ale měl připravit na nejhorší možný scénář a pracovat s ním. Pro mě to je i práce, zvládat náročné situace bych měl umět lépe než ostatní. Stojím si ale za tím, že nejdůležitější je samozřejmě důkladná příprava na nečekané!
Jak moc citová záležitost pro vás žraloci jsou? Co ve vás probouzí zájem o žraloky a nebezpečí/pozitiva, která nám přinášejí?
Chránit žraloky je naše povinnost a hlavně se musíme zasadit o ukončení jejich lovu – 100 milionů mrtvých žraloků za jeden rok je opravdu hodně! V těchto dnech náš dobrodružný park spolupracuje s organizací The Shark Trust a snažíme se prohloubit povědomí o tématech, která se žraloků týkají. Návštěvníci z celého světa mají díky našemu akváriu příležitost poznat realitu oceánů, podpořit naši snahu a načerpat nové poznatky. Chceme udělat z pozorovatelů skutečné účastníky, čímž zdůrazníme naléhavost této problematiky. Doufáme, že tím ovlivníme i další generace.
Žraločí týden se během let stal mezinárodním fenoménem. Považoval jste se za fanouška ještě před tím, než jste se do něj sám zapojil? A jak jste si tuto zkušenost užil?
Byl jsem vždy velký fanoušek. Shark Week má zásah v 72 světových zemích, navíc se jedná o skvělou platformu usilující o zachování žraločí populace. Pro mě byla pocta se této události zúčastnit a více žralokům porozumět. S podporou místních ochránců žraloků se nám podařilo umístit na žraloka tygřího sledovací zařízení, které nám pomůže pozorovat životní návyky těchto tvorů. Předběžné průzkumy nasvědčují, že žraloci každý rok migrují až 4 000 mil. Také již známe odpovědi na otázky, kam žraloci migrují, kde rodí a vychovávají své potomky. Značkování žraloků bude v budoucnu užitečné pro lidi i žraloky.
Během Shark Weeku jste plaval vedle kladivounů, žraloků bělavých i tygřích. Přesto vás neopustil klid. Objevily se i přesto momenty, které vám trošku nahnaly tep nahoru?
Samozřejmě, jsem také jenom člověk! Ze zkušenosti ale vím, že v podobných situacích musíte hlavně zůstat v klidu. Zvířata jsou neskutečně vnímavá a vycítí strach na míle daleko. Potápění se žraloky při měsíčku, hlavně když odstraníte z rovnice ochrannou klec, pro mě bylo asi nejbizardnější!
Přežití je pro mě práce, s extrémními situacemi se dokážu vypořádat líp než ostatní.
Nebylo pro vás v tomto případě obtížné zachovat ledový klid? Navíc v prostředí žralokům vlastním? Jak jste se na tuto výzvu připravoval? Dělal jste při tom něco jinak než obvykle?
Při každém kontaktu s matkou přírodou a zákony divočiny očekáváte, že se může stát i nepředvídané. S takovým rizikem prostě musíte počítat a připravit se na něj. Pro mě je přežití práce, díky čemuž se s podobnými situacemi dokážu vypořádat líp než ostatní. Příprava a očekávání jsou ale nezbytný základ. Absolvoval jsem poměrně důkladnou psychickou přípravu a dospěl k závěru, že klíčem je zůstat v klidu. Panika přijde, tváří tvář nebezpečí to je naprosto přirozené. Musel jsem se naučit ji vytěsnit.
Bear Grylls
Jste zvyklý přežívat v extrémních podmínkách. Jak to, že žraloci přišli až tak pozdě?
Filozofie Shark Weeku mi vždy byla velmi blízká. Ochrana živočišných populací je pro mě důležitá a Discovery přišlo s nabídkou v nejlepší možnou chvíli, nedlouho po oznámení našich aktivit v novém Dobrodružném parku. Naše akvárium i podobná místa především pomáhají zvýšit povědomí o těchto tématech, a to formou vzdělávání i zapojením návštěvníků. Procento z každého prodaného lístku odvádíme neziskové organizace The Shark Trust, která se zabývá ochranou těchto fascinujících tvorů.
Kam směřuje vaše cesta teď?
Svůj bucketlist jsem zdaleka nevyčerpal, spíš se pořád plní! Pořád pokukuji po nepokořených vrcholech Grónska – širé pláně neposkvrněné přírody ve mně probouzí takové nadšení, které lze popsat jen stěží. Také jsem slíbil své rodině, že je vezmu do základního tábora pod Everestem, aby se na nejvyšší horu mohli podívat. Chci, aby se mnou ti nejbližší sdíleli tento zážitek. Takový pocit je totiž jedinečný.
