Vymírání některých druhů zvířat je většinou připisováno globálnímu oteplování a ničení biotopů. Ale co když je příčina jinde? Někde, kde z ekonomických důvodů nikdo nechce, abychom ji hledali? Někteří ekologové se přiklánějí k tomu, že na vině je průmyslový chov domácích zvířat.
Reklama
Většina lidí považuje držení hospodářských zvířat v nelidských podmínkách a masové pěstování chemicky ošetřovaných plodin za nutné zlo. Populace roste, a tak vzrůstá i potřeba produkovat víc jídla. Namačkaná hospodářská zvířata navíc logicky ušetří místo pro ta další – volně žijící.
Vymírání a poptávka
Philip Lymbery, ředitel organizace Compassion in World Farming a autor knih Deadzone a Farmagedon, pro britský The Guardian tvrdí, že se jedná o omyl, za který jako lidstvo brzy draze zaplatíme. Podle něj je zde přímá úměra mezi vymíráním zvířat a spotřebitelskou poptávkou. Od dob, kdy začalo průmyslové farmaření, podle něj zmizela z povrchu zemského téměř polovina živočišných druhů.
Několik vědců, kteří se zabývají ochranou zvířat, vidí přímou souvislost mezi vymíráním živočišných druhů a poptávkou lidstva po levném mase.
Jak se mílovými kroky přibližujeme hranici vyčerpání přírodních zdrojů, jasně se ukazuje, že blahobyt společnosti je závislý na fungujícím ekosystému. Zatímco většina pozornosti je zaměřena na globální oteplování, kolem průmyslového farmaření chodí média spíše po špičkách.
Nenasytný predátor
Několik vědců, kteří se zabývají ochranou zvířat, přitom vidí přímou souvislost mezi vymíráním živočišných druhů a poptávkou lidstva po levném mase. Podle Philipa Lymberyho jsme se jako lidé z jednoho z mnoha druhů obyvatel Země proměnili ve zcela sobeckou, dominantní sílu, která má nyní v rukou osud celé planety. Člověk jako nenasytný predátor.
Divoká zvířata vymírají i proto, že člověk potřebuje prostor pro krmení zvířat nedivokých
Lymbery nabádá k návratu k tradičním metodám hospodářské produkce, který by mohl zachránit alespoň některá zvířata na pokraji vyhynutí. Domnívá se, že představa lidstva o tom, že hospodářská zvířata musí být v továrnách a krmena jednou třetinou světové produkce obilí, aby vyrostla, jak nejrychleji to jen bude možné, je úplně mimo.
Česká republika vede v rámci Evropy co do počtu vyhynulých druhů motýlů.
„Jídla je dostatek,“ tvrdí. Více než polovina potravin podle něj „shnije, skončí na skládce, nebo se použije jako krmivo pro hospodářská zvířata“. Jednoduše krmíme zvířata tím, co by mohli jíst lidé, aby pak lidé mohli jíst tahle zvířata.
Koloběh vymírání
Mimochodem, Česká republika vede v rámci Evropy co do počtu vyhynulých druhů motýlů. Tak schválně, kdy naposledy jste viděli žluťáska? Bude to nejspíš hodně dávno, před pár lety u nás totiž žluťásek barvoměnný zcela vyhynul. Na vině je narušování ekosystému a ničení biodiverzity.
Pomalu a nenápadně se narušují části potravního řetězce a pozornost je tomu věnována až v okamžiku, kdy z přírody najednou zmizí nějaké ikonické zvíře.
Když totiž většinu volných luk osázíme užitkovými druhy rostlin, které jsou určené buď jako strava pro dobytek, nebo jako strava do automobilů, tak tihle motýli přicházejí nejen o své přirozené prostředí, ale především o květiny, z nichž by mohli sát nektar. Larvy těchto motýlů navíc slouží jako potrava pro některé další druhy hlodavců, kteří tak rovněž přichází o důležitou složku svého jídelníčku... Takhle se pomalu a nenápadně narušují jednotlivé části potravního řetězce a pozornost je tomu věnována až v okamžiku, kdy z přírody najednou zmizí nějaké ikonické zvíře.
A pokud s tím co nejdřív něco neuděláme, může se stát, že příští generace kromě žluťáska nikdy ve volné přírodě neuvidí živého slona, bizona nebo jaguára, a budou k nim mít blízko podobně jako my k dinosaurům.
foto: Shutterstock a Profimedia, zdroj: The Guardian
