Dívali jste se někdy kolem poloviny loňského října na oblohu? Jestli ano, tak podoba vaší tváře je uložena v mezigalaktické knihovně. Tehdy totiž kolem naší planety proletěl objekt, jejž astronomové pojmenovali 'Oumuamua. Nyní mnozí z nich soudí, že byl umělého původu. Tedy přesněji, někým vytvořený.
Reklama
Havajský teleskop Panoramic Survey Telescope and Rapid Response System-1 (Pan-STARRS-1) objevil ve sluneční soustavě doposud nepozorovaný objekt 19. října 2017. Pochopitelně to muselo vzbudit pozornost. Proč jsme ho už dřív nezaznamenali? Jakou má trajektorii, rychlost a tak? Může někdy v budoucnosti ohrozit Zemi?
Na svou délku, odhadovanou s velkou tolerancí na dvě stě padesát až tisíc metrů, má tvar poněkud ožvýkaného doutníku.
Vědci ovšem postupují popořádku. Nejdříve těleso zaregistrovali jako asteroid A/2017 U1 a spočítali si, že přiletěl ze souhvězdí Lyry. Změřili jeho rychlost, která je několikanásobně větší než u podobných těles z naší soustavy, a zjistili tak, že na jeho důkladnější prozkoumání mají málo času, protože návštěvník zase rychle zmizí směrem k souhvězdí Pegase.
Neobvyklý posel
Nicneříkající registrační kód tělesa byl nahrazen jménem ʻOumuamua, což je slovo z havajštiny a znamená posla z minula. „Posel“ si zvláštní zacházení zasloužil, protože je sám zvláštní – má poměrně vysokou hustotu, rychle rotuje a svůj průlet pomalu zrychluje. To občas dělají i komety, u nichž teplo ze Slunce odpaří případnou vodu (například) a výtrysky páry pak představují příležitostný reaktivní pohon. 'Oumuamua ovšem podle všeho pozorování nic nevypouštěl.
Astronomům se také nezdálo, že zvýšení dovedné rychlosti neznamenalo také zvýšení obrátek rotace, jak bývá obvyklé. I rozměry tělesa jsou jemně řečeno neobvyklé – na svou délku, odhadovanou s velkou tolerancí na dvě stě padesát až tisíc metrů, má tvar poněkud ožvýkaného doutníku s opravdu malým průměrem mezi pětatřiceti a padesáti metry. To už bylo natolik podezřelé, že astronomové jméno návštěvníka ještě vylepšili na 1I/ʻOumuamua; co kdyby podobných poslů v dohledné době přilétlo víc?
Bludný Holanďan?
Astronomové z Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics (CfA) všechny tyto vlastnosti 'Oumuamua vyhodnotili, zvláště pak jeho dráhu a změnu rychlosti. Hyperbolická dráha i rychlost vylučují, že by přiletěl z okraje sluneční soustavy, například z Oortova oblaku, tudíž jeho původ je nutno hledat mimo ni. Zrychlení podle astronomů Abrahama Loeba a Shmuela Bialyho z CfA by bylo možné také vysvětlit sluneční plachtou, což je zařízení, které by mohlo využít kosmické plavidlo k tomu, aby bylo poháněno tlakem světelného či jiného záření na velkou odrazivou plochu.
Plavidlo mohlo být zcela funkční, ale používalo průzkumné pasivní technologie, které ho navenek nemohly prozradit.
Jinými slovy – 'Oumuamua je těleso „umělého původu“. Proč jsme ale neobjevili nějaké známky jeho aktivity, signály? Loeb a Bialy zvažují možnost, že se jedná už o nefunkční hvězdnou „plachetnici“, která se k nám dostala podobně, jako po mořích putoval legendární Bludný Holanďan. Ovšem nabízejí i druhé vysvětlení: Plavidlo mohlo být zcela funkční, ale používalo průzkumné pasivní technologie, které ho navenek nemohly prozradit. V tom případě byla naše sluneční soustava jedním z cílů jeho průzkumné mise.
Tři varianty a riziko
Ve sci-fi příbězích je nám popisováno setkání s extraterestriánci, tedy „blízké setkání třetího druhu“, buďto jako přátelské, nebo nepřátelské a pro lidstvo téměř zničující. Slovo „téměř“ je zde důležité, protože bez něj by pak ten příběh neměl kdo zaznamenat. NASA ovšem zvažuje tři varianty, tedy pro lidstvo prospěšnou, zničující či neutrální. V první ideální variantě by nám mohli mimozemšťané poskytnout nějaké ty korálky a zrcátka v podobě vyřešení nedostatku různých surovin a léčby nemocí.
Závěr je podle NASA jednoznačný – mimozemským civilizacím bychom se měli raději vyhnout, rizika jsou příliš velká.
V druhé by nás využili či lépe řečeno naši planetu využili třeba jako zdroj surovin a pár lidí by si vzali pro své zoo, tedy v lepším případě. Mohli by to také být vesmírní ekologové, kteří by hbitě rozeznali, jaké lidstvo představuje pro své okolí nebezpečí, a postříkali by nás nějakým hominidem. V případě neutrálním bychom se s nimi nedokázali domluvit a návštěvníci by nad lidstvem mávli chapadlem. Závěr tohoto rozboru je podle NASA jednoznačný – mimozemským civilizacím bychom se měli raději vyhnout, rizika jsou příliš velká.
Živý tvor to nebude
Jestliže byl či vlastně je 1I/ʻOumuamua vesmírným průzkumníkem, proč o sobě nedal vědět? Pokud se zamyslíme například nad naším možným budoucím průzkumem dalekého vesmíru, budeme také mermo mocí chtít na sebe upozornit? To už jsme pohříchu učinili u sesterských vesmírných sond Voyager 1 a 2, které s sebou nesou poselství o tom, co jsme zač a kde je nás možné navštívit. Naštěstí sondy letí dost pomalu, a tak před případnou návštěvou budeme mít možnost alespoň trochu uklidit. Možné také je, že jsme vůbec nic z průletu ʻOumuamua nepochopili.
Setkání s živými bytostmi je podle něj nepravděpodobné, protože bychom se museli trefit do příliš malého časového období vývoje.
Seth Shostak z institutu SETI, který se zabývá hledáním jiných civilizací, si myslí, že představa mimozemšťana jako biologického tvora je nesmysl. Setkání s živými bytostmi je podle něj nepravděpodobné, protože bychom se museli trefit do příliš malého časového období vývoje. Biologické stvoření potřebuje k tomu, aby žilo a množilo se, strašně moc: vodu, světlo, vzduch... Zatímco umělá inteligence prakticky jen energii.
Jestliže tedy někdy v budoucnu zachytíme nějaké umělé signály, nebude to od nějakého E. T., ale od umělé formy života, tvrdí Shostak. Ta také nemusí mít hardware, tedy vnější podobu z kovu, jak si často představujeme. Potom se může klidně stát, že takový nosič umělé inteligence budeme považovat za živého tvora nebo naopak. Naskýtá se otázka, v jakém rozpoložení nás najde příští nějaký ʻOumuamua, který se s námi bude chtít bavit. Třeba se spíš pobaví s pozemskou umělou inteligencí, které my už nebudeme rozumět.
foto: Profimedia, zdroj: Gizmodo
