Kanada vidí globální oteplování v přímém přenosu. Zavádí uhlíkovou daň

Kanada je druhá největší země na světě, která se rozkládá na ploše téměř deseti milionů kilometrů čtverečních. Velká část jejího obřího území zasahuje do arktické oblasti. A jelikož se Arktida zahřívá rychleji než jakákoliv jiná část planety, je si Kanada měnícího se klimatu dobře vědoma. Druhým zásadním bodem je pro Kanadu fakt, že finanční stabilita země stojí na obrovském množství ropy a benzinu a právě ropný průmysl stojí za více než čtvrtinou skleníkových plynů, které země vypouští do vzduchu. Proto země zavádí poměrně radikální opatření.

Problém globálního oteplování tkví v tom, že je to pomalá změna, kterou si mnoho lidí kvůli nedostatku okamžitých důkazů nemusí připouštět. Kanada už ale několik let zažívá přímý dopad přírodních změn, a to v podobě devastujících letních požárů.

Nejpalčivěji si potíže uvědomují obyvatelé Britské Kolumbie, která zažila dva zatím největší požáry v letech 2017 a 2018, kdy oheň spálil dohromady vice než tři miliony hektarů půdy a donutil více než šedesát tisíc lidí opustit své domovy. Vědci z Univerzity ve Viktorii, která sídlí právě v Britské Kolumbii, tvrdí, že tak velký požár bez klimatické změny vznikne v pěti procentech ze sta a ještě méně je pravděpodobné, že by se bez této změny opakoval dvakrát za sebou. Klimatická změna v Kanadě tedy podle nich už nevyvratitelně probíhá.

Proti uhlíkové stopě

Kanada svou míru zodpovědnosti na globálních klimatických změnách nepopírá, země je součástí několika mezinárodních dohod o snižování emisí a odpadu a do roku 2030 slibuje, že naplní svůj vlastní cíl ve snižování uhlíkové stopy.

Federální uhlíková daň v tuto chvíli začíná na dvaceti dolarech za tunu uhlíku v kanadském vzduchu a v roce 2020 by to mělo být už padesát dolarů.

Provincie a teritoria nejprve dostala možnost, aby si stanovily pravidla pro snižování uhlíku samy, a velká většina z nich tak učinila. Z třinácti autonomních oblastí si devět rozhodlo o uhlíkové dani. No a ty, které se boji s klimatickou změnou vyhýbaly, k tomu letos donutila federální vláda a zavedla uhlíkovou daň i do zbývajících oblastí. V Manitobě, Ontariu, Saskatchewanu a Novém Brunswicku vládnou konzervativci. Tamní premiéři tvrdí, že reprezentují pocity a názory svých občanů, kteří údajně mají pocit, že horší daň než ta uhlíková na světě neexistuje. Proto proti ní budou prý bojovat všemi možnými prostředky.

Co je uhlíková daň

Uhlíková daň je zatím uvalená na uhlíkatá paliva a na obory, které vypouští emise skleníkových plynů do ovzduší. Federální uhlíková daň v tuto chvíli začíná na dvaceti dolarech za tunu uhlíku v kanadském vzduchu a v roce 2020 by to mělo být už padesát dolarů. Provinciální a teritoriální vlády ale inkasují i pětatřicet dolarů za tunu a cenu také každoročně zvyšují.

Peníze pak provincie i federální vláda investuje do boje proti globálnímu oteplování. Biliony dolarů každý rok pumpují do podpory městské dopravy, aby se snížil počet osobních automobilů, do solárních panelů nebo do úspornějšího LED osvětlení.

Jak to vidí obyvatelé

Oblasti s vysokoškolsky vzdělaným obyvatelstvem, většinou velká města, jsou v boji s klimatickými změnami docela sjednocené. S taxami nesouhlasí logicky většinou lidé, kteří jsou zaměstnáni v ropném průmyslu, průmyslové firmy a podnikatelé či investoři, kteří nechtějí investovat v oblastech, kde je jen čekají vyšší přirážky a daně.

Uhelná elektrárna nedaleko přístavu v Halifaxu, jenž leží v kanadské provincii Nové Skotsko

Více než šedesát procent obyvatel Kanady v průzkumu, který zveřejnil server Global News, odpovědělo, že pro globální oteplování existují přesvědčivé důkazy, jedenáct procent lidí naopak žádné přesvědčivé důkazy nezaznamenalo. Nejskeptičtější jsou obyvatelé severní provincie Alberta, téměř polovina obyvatelstva tu podle průzkumů vůbec neví, co je to uhlíková daň, kolik na ni platí ze své vlastní kapsy a kam pak stát či provincie peníze investuje. Za to si ale stát tak trošku může sám, protože sice má dobře dostupné a srozumitelné informace na provinčních a federálních webech, zároveň je ale nijak zásadně nepropaguje, a pokud lidé nehledají v seriózních médiích, tak se o klimatických změnách a jejich důkazech sami nedozvědí.

Záchrana u generace Z?

Tak jako v Evropě vypadá i v Kanadě velmi nadějně zájem takzvané generace Z, tedy mladých lidí narozených na sklonku 90. let až po dnešní nejmladší. Aktivní jsou zejména středoškoláci. Mládež do 18 let tvoří zhruba sedmnáct procent kanadské populace a už na začátku letošního roku zorganizovala obrovské demonstrace ve školách po celé zemi.

Kanada je nejen druhá největší země na světě, ale je také přirozeným domovem pro už tak ohrožené druhy, jako jsou lední medvědi či tuleni.

Studenti tehdy požadovali po vládě razantnější akci v boji proti klimatickým změnám. Jejich slogan zní stejně jako u mladých evropských aktivistů Fridays For Future: „Proč chodit do školy, když nemám žádnou budoucnost.“ Studenti v druhé největší kanadské provincii letos zažalovali svoji vlastní provinční vládu s tím, že se o klimatické změny málo stará. Akademici se shodují, že až generace Z začne volit a pracovat, čeká zemi velká změna.

A i tuto generaci čeká dost práce. Kanada je nejen druhá největší země na světě, ale je také přirozeným domovem pro už tak ohrožené druhy, jako jsou lední medvědi či tuleni. Globální oteplování a s ním spojené klimatické změny se na těchto zvířatech už podepisují, ubývá jim ledovců a oceán zároveň dříve rozmrzá. Medvědi tak nemají jak lovit a umírají hlady. A kanadský cíl? Snížit celonárodně vypouštění skleníkových plynů o 30 procent do roku 2030.