Nejnovější projekt Jihoafričana Paul van Zyla může na první pohled působit poněkud umírněně. A vlastně dokonce lehce dekadentně, vezmeme-li v potaz, co všechno tento sotva šedesátiletý advokát ve svém životě dokázal. Mládí strávené v jižní Africe během apartheidu a cit pro právo a spravedlnost ho dovedly k tomu, aby velkou část své kariéry obětoval snahám o transformaci své domoviny. Ostatně, i mnohých dalších částí světa.
Paul van Zyl se teď v elitním klubu chce věnovat environmentální problematice
Když tedy přišel s nápadem založit v Londýně elitní klub, který spojuje kulinářské umění s programem zaměřeným na sociální a environmentální změny, zpočátku se setkal s rozpaky a kritikou.
Z právníka módním guru
Jeho nápad ale nepřišel jen tak z ničeho nic. Během své 25 let dlouhé kariéry v oblasti zákonodárství si vyzkoušel mnohé od vyšetřování zvěrstev páchaných během apartheidu přes lidskoprávní aktivismus po založení Centra mezinárodního přechodného soudnictví.
Potkával jsem samé výjimečné lidi, které spojovala touha něco změnit a kterým bylo líto, že poté, co shromáždění skončilo, tak se všichni rozprchli zpátky do různých koutů světa.
Za tu dobu se dle svých slov naučil, že pro utvoření úspěšné společnosti nestačí jen lepší zákony, ale také třeba zajištění důstojné práce pro znevýhodněné. A protože v Africe práce nikdy nebylo dost (alespoň té slušně placené), tak právě zde založil luxusní etickou módní značku Maiyet, která využívá talentu a expertízy těch nejchudších. Od podnikání s módou už nebylo daleko k založení místa, které spojuje inspirativní podnikatele, investory a umělce všeho druhu pod jednou střechou.
Zatím to vypadá, že by se v klubu Conduit mohlo debatovat docela fajn
Na takové lidi totiž van Zyl narážel všude, kam byl pozván: na Světovém ekonomickém fóru, na TED talk konferencích, Skoll World Foru a dalších. „Potkával jsem samé výjimečné lidi, které spojovala touha něco změnit a kterým bylo líto, že poté, co shromáždění skončilo, tak se všichni rozprchli zpátky do různých koutů světa,“ řekl van Zyl v rozhovoru pro Financial Times. „Toužili jsme po stálém domově.“
Místo, odkud se svět dělá lepším
Na podzim roku 2018 tak ve snaze obnovit atmosféru světových fór společně s podnikateli Rowanem Finneganem a Nicholasem Hamiltonem založil The Conduit. Místo, kde mezi sebou členové klubu během společných večeří a přednášek debatují o tom, jak udělat ze světa lepší místo.
Přibližně pět procent světového bohatství je využíváno k filantropickým účelům, 95 % je někde úplně jinde.
Témata, která se v rámci programu domu řeší, se pak točí kolem šesti problematik: zaměstnanost a ekonomické příležitosti, vzdělání, změna klimatu a udržitelnost, zdraví a výživa, podpora žen, spravedlnost a rovnost.
Hlavně pomáhat
Máte zájem o členství? Na oboru nebo rodu prý nezáleží, hlavní je prokazatelná touha dělat dobro. Pak už stačí jen projít pohovorem a zaplatit členský poplatek, který činí od 800 do 1800 liber ročně. Mezi významné zakládající členy se řadí třeba aktivista a podnikatel Jeremiah Emmanuel, generální tajemník Amnesty International Salil Shetty nebo novinářka CNN Christiane Amanpourová.
Luxusní část Londýna Mayfair, kde se Conduit nachází, vždy oplývala kluby s majetnými a mocnými členy
Luxusní část Londýna Mayfair, kde se Conduit nachází, vždy oplývala kluby s majetnými a mocnými členy, a proto se nabízí otázka, zda město opravdu potřebovalo ještě další. Zakladatelé ale mají jasno v tom, že ten jejich je unikátní: „Přibližně pět procent světového bohatství je využíváno k filantropickým účelům, 95 % je někde úplně jinde,“ vysvětlit Van Zyl pro Evening Standard. „Pokud chcete něco změnit, musíte objevit a využít těch zbylých 95 %.“ Členství v klubu Conduit prostě vyžaduje něco trochu jiného: vášeň pro společenský aktivismus. A hodně peněz.
Z pohodlí gauče
Součástí domu je prostorná terasa, několik obývacích místností, přednáškový sál i restaurace, kde jako dvorní šéfkuchař působí nositel Michelinské hvězdy Merlin Labron-Johnson. A aby bylo sociální spravedlnosti učiněno zadost, 10 % zaměstnanců kuchyně musí dle kodexu pocházet ze znevýhodněných podmínek, například z řad bezdomovců.
Deset procent zaměstnanců kuchyně musí pocházet ze znevýhodněných podmínek, například z řad bezdomovců
Nádherný interiér osmipatrové neoklasicistní budovy zdobí nábytek z více než 77 tisíc kilogramů recyklovaného materiálu. Keramika a tapisérie jsou vyrobeny umělci z Afriky a na každém podlaží se nachází rozsáhlá knihovna. A postaráno je i o zábavu. Jako „ředitel hudby“ byl najat známý DJ Emile Omar.
Plno řečí, ale skutek?
Celé to zní slibně, ale co když bude Conduit lidmi zavrhnut právě proto, že tak trochu připomíná přepychové hřiště pro elitu, která si libuje v pompézních debatách, zatímco upíjí předražené koktejly? Toho se zakladatelé nebojí.
Cílem boje s apartheidem bylo dát lidem důstojnost a příležitosti. Teď, když jsme to vyřešili, je čas obrátit pozornost k dalším z katastrof naší doby.
„Kritéria na členství jsou navržená tak, že každý musí podat důkaz o své činnosti, která v minulosti vedla k systemickým změnám,“ dušuje se van Zyl. Ten už je ostatně nyní přesvědčen, že jeho model bude fungovat, dokonce plánuje expanzi do zahraničí. „Cílem boje s apartheidem bylo dát lidem důstojnost a příležitosti. Teď, když jsme to vyřešili, je čas obrátit pozornost k dalším z katastrof naší doby.“
Zda Conduit dosáhne svých ambiciózních plánů, se tedy teprve ještě uvidí. Jisté ale je, že jeho členové při společném rozjímání nepohodlí rozhodně zažívat nebudou.
Reklama
foto: The Conduit a Profimedia, zdroj: Financial Times
