Řeka Noyyal v Indii má jednu zvláštní vlastnost. Voda v ní mění během roku svou barvu. Není to však způsobeno zvláštními minerály ani rostlinami, ale chemikáliemi, které unikají z továren na barvení oblečení. Celkem 90 kilometrů řeky protékající okresem města Tiruppur na jihu země se tak mění ve stoku odpadních vod plnou škodlivin, jako je kyselina sírová, hydroxid sodný nebo chlorid sodný. A přestože už v roce 2011 na popud tamních zemědělců rozhodl Nejvyšší soud o uzavření všech barvicích jednotek v továrnách, firmy v ilegálním vypouštění chemikálií i nadále pokračují.
Když se ve městě se zalíbením díváme do výloh plných lákavého oblečení, málokdo z nás si dokáže představit, že právě textilní průmysl je považován za druhý největší zdroj znečištění vod na světě. Stejně tak je zodpovědný asi za 10 % světových emisí uhlíku, navíc kromě vody zasahuje také do kvality vzduchu a půdy.
Podle odhadů je například ve Velké Británii průměrná životnost jednoho kusu oblečení 2,2 roku.
Jedním z hlavních faktorů, které ke znečištění přispívají, je obrovská nadprodukce nekvalitního oblečení a obrovská poptávka spotřebitelů. Každý rok jako společnost nakoupíme 80 miliard kusů nového oblečení, z něhož je necelá čtvrtina recyklována a zbytek (často dost rychle) končí na skládce či ve spalovně. Podle odhadů je například ve Velké Británii průměrná životnost jednoho kusu oblečení 2,2 roku. Pokud se však naučíme nakupovat kvalitní oblečení, které dlouho vydrží, a budeme se o ně patřičně starat, můžeme životní prostředí značně ušetřit a k tomu samozřejmě i svou peněženku. Jak toho docílit, radí hned několik odborníků.
Důkladně při nakupování
Pokud chcete, aby vám oblečení dlouho vydrželo, předpokladem číslo jedna je investovat do kvality. Nepředpokládejte ale, že drahé kousky jsou automaticky nejlepší – kontrolu proveďte sami. „První věc, kterou musíte udělat, když si kupujete něco na sebe, je otočit danou věc na ruby a vytáhnout každou nit, kterou najdete,“ říká Orsola de Castrová z osvětového hnutí Fashion Revolution. „Pokud se oblečení začíná rozpadat už v obchodě, určitě najdete lepší variantu, kam své peníze investovat.“
Pokud skrze látku prosvítá světlo, půjde to s ní rychle z kopce.
Kromě toho de Castrová doporučuje podívat se, zda je lem dostatečně široký na to, abyste rukávy či nohavice mohli v případě potřeby prodloužit. U košile je zase dobré zjistit, zda má alespoň jeden náhradní knoflík. Odbornice na vintage oděvy Amy Winston-Hartová zase navrhuje podržet oblečení proti světlu. „Pokud skrze látku prosvítá světlo, půjde to s ní rychle z kopce.“
Umělé nebo přírodní?
Každý kousek oblečení samozřejmě po určité době nošení a praní ztrácí na kvalitě. Otázkou zůstává, které tkaniny jsou nejodolnější. Charles Ross, expert na udržitelnost z Royal College of Art, raději spoléhá na syntetiku, protože věří, že vydrží déle. „Pokud máte dvě identická trika, přičemž jedno je z bavlny a druhé z polyesteru, to první se onosí rychleji.“
Průměrná pračka spotřebuje 13 500 galonů vody za rok, což je něco přes 50 tisíc litrů vody.
De Castrová naopak dává přednost přírodním variantám. Doporučuje nakupovat oblečení vyrobené bez příměsí dalších materiálů, například 100% bavlnu nebo 100% merino vlnu. Možná nevydrží tolik co syntetika, ale zase jsou tyto materiály prodyšnější, a nevyžadují tedy tak časté praní. Odbornice také varuje před nošením umělých vláken z environmentálních důvodů – když se perou, uvolňují mikrovlákna, která jsou spojena se znečištěním našich oceánů. Z tohoto hlediska nejsou ale zcela nevinné ani přírodní materiály, a to například kvůli pesticidům, které se používají v zemědělství, z hlediska životního prostředí je proto nejlepší variantou biotextil.
Alternativy praní
De Castrová také říká, že bychom se z hlediska udržení původní barvy i tvaru měli vyhnout zbytečnému praní. „Výrobek z kvalitní vlny, jako například pánský oblek, je navržen tak, aby se kartáčoval za sucha a nemusel prát,“ říká. Dále navrhuje vyprat jen ta nejnutnější místa, nebo oblečení pověsit do koupelny během sprchování a nechat na něj působit horkou páru. Nejen že díky tomu prádlo vydrží déle, ale můžete tak ušetřit i spoustu vody.
Průměrná pračka spotřebuje 13 500 galonů vody za rok, což je něco přes 50 tisíc litrů vody. Když už je nutné prádlo vyprat v pračce, nastavte nižší teplotu a dražší kousky dejte do pracího sáčku, abyste snížili riziko poničení.
Profesionální skladování
Katrina Hassanová učí lidi, aby měli přehled o svých věcech a dokázali je organizovat. Jako první doporučuje pravidelný úklid skříně. „Dejte všechno svoje oblečení na jedno místo – říkám tomu ,moc hromady‘. Mnoho lidí si vůbec neuvědomuje, kolik věcí vlastní, dokud to neuvidí na vlastní oči,“ radí koučka.
Pokud jste v second handu našli skvělý vintage kousek, ale obáváte se, že jsou v něm molí vajíčka, vložte ho do mikrotenového sáčku a dejte na několik dní do mrazáku.
„Vyberte, které kousky si chcete nechat, a podívejte se, zda nejsou zničené. Pak je do skříně správně uložte.“ Hassanová učí své klienty mimo jiné i to, jak oblečení věšet. „Když věci ukládáte vertikálně, máte menší potřebu kupovat si nové, protože jste si více vědomi svého konzumerismu... Víte přesně, co vlastníte a kde je to uloženo.“ Marie Kondo, čínská specialistka na úklid, zase doporučuje speciální metodu skládání, kdy oblečení zabalíte do ruliček a vyskládáte do šuplíků za sebe, což opět zvýší přehlednost o tom, co máte. Drahé kousky zároveň ve skříni opatřete obaly – klidně to může být třeba upravený starý povlak na polštář, abyste zabránili poškození moly.
Smrt molům
Jak se bránit molům? Kromě klasických kuliček a dalších chemických přípravků existují i přírodní varianty. Winston-Hartová doporučuje umístit do skříně cedrové dřevo. Dalším osvědčeným bojovníkem proti molům je sušená levandule nebo rozmarýna lékařská, kterou proti dotěrnému hmyzu používaly už naše prababičky.
Pokud jste v second handu našli skvělý vintage kousek, ale obáváte se, že jsou v něm molí vajíčka, vložte ho do mikrotenového sáčku a dejte na několik dní do mrazáku. Nízká teplota případná vajíčka i larvy zničí.
Maximální využití
Významné změny ve způsobu produkce oblečení, ale i životním stylu posledních generací mají mimo jiné za následek, že čím dál méně spoléháme na opravy, a je pro nás častěji levnější a pohodlnější koupit si místo toho oblečení nové, což samozřejmě vede ke zbytečnému plýtvání.
Miluji sekáče. Oblečení z druhé ruky má totiž úplně jinou energii než oblečení nové.
Než oblečení vyhodíte, zvažte tedy, jestli by se nedalo opravit, a pokud to není možné, přemýšlejte o alternativním využití. „Všechno může na konci svého života získat jinou funkci,“ říká De Castrová. Stříhá třeba staré plavky a pak je používá jako čelenky do vlasů (dobré jsou na to i legíny) a stará trička si nechává jako hadry na úklid.
Pokud máte pocit, že je oblečení v dobrém stavu a využije ho někdo jiný, můžete ho prodat či darovat do některého ze second handů. V Čechách je oblíbená například síť obchodů Moment, kam můžete své oblečení odnést. Zisk z prodeje následně putuje na podporu neziskových organizací. Poslední možností je odložení textilu do sběrného kontejneru, odkud nositelné oblečení putuje do neziskovek, zbytek pak na výrobu hadrů, ale poměrně velká část (asi 25 %) bohužel také zpět do Asie nebo na skládku.
Vintage se vyplatí
„Miluji sekáče. Oblečení z druhé ruky má totiž úplně jinou energii než oblečení nové. Číší z něj příběhy původních majitelů a to mě fascinuje,“ říká česká propagátorka slow fashion Veronika Blabla Hubková. I vy si možná použité oblečení zamilujete, podle odborníků se vyplatí kupovat zejména pravé „vintage“ modely, hlavně ty, které byly vyrobeny před rokem 1980. „Dokonce i levně vyrobené kalhoty ze 70. let otočené naruby se budou podobat soudobé nejkvalitnější módě,“ dodává De Castrová.
Jak už to bývá, na trhu se vyskytuje mnoho podvodníků, kteří oblečení vyrobené v továrně za vintage pouze vydávají. Jak to poznat? Dívejte se na detaily, jako jsou například zipy – je tam háček a očko na udržení zipu? Pokud ne, může se jednat o napodobeninu. Dalším znakem jsou šaty ve stylu 40. let z elastických materiálů – ty totiž v té době ještě vůbec neexistovaly.
Hlavně nositelně
Podle významné české módní návrhářky Kamily Vodochodské není nakonec ani tak důležité, kde oblečení nakupujete, ale to, abyste ho opravdu využili. „Zastávám názor, že když si koupíte tu nejzdravější, nejekologičtější, nejudržitelnější věc za relativně vyšší cenu, která tomu standardně odpovídá, ale stále nebudete vědět, kdo jste a jestli ji vůbec unosíte, nemá to smysl, říká Kamila Vodochodská v rozhovoru pro Flowee.
„Ve skříni vám pak místo šatů za 400 korun budou viset jiné za 4 000 korun, které jsou ale v konečném úhlu pohledu zase jen oděvním odpadem. Je fajn podporovat ekologické značky, ale musíte vědět proč.“
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: The Guardian