fbpx

S módní návrhářkou a slow fashion terapeutkou o tom, jak spolu souvisí naše skříň a psychika a proč nákupy v „zelených“ obchodech nejsou vždy udržitelné

Zveřejněno: 24. 3. 2023

České módní rybníky jsou plné šikovných designérů a návrhářů, Kamila Vodochodská se mezi nimi ale vyjímá. Jako „slow fashion terapeut“ je totiž jednou z mála dam tohoto průmyslu, které dokážou jít i v módě do hloubky a zároveň k ní přistupovat udržitelně.

Kamila vystudovala textilní a oděvní návrhářství, později získala také znalosti z oblasti stylingu. Časem si však uvědomila, že ani ta nejlepší teorie jí nenahradí lepší poznání klientů. „Došlo mi, že s lidmi potřebuji mluvit víc do hloubky, vidět a slyšet, co jim vyhovuje a co ne, v čem si nejsou jistí a proč mají strach či nedostatek vnitřní odvahy. Dnes, téměř po 18 letech práce v módním průmyslu, je jedním z ‚mých jmen‘ na vizitce právě slow fashion therapist. To znamená, že jdeme do nitra duše klienta a kombinujeme techniky mentoringu a koučingu.“

Je fajn podporovat ekologické značky, ale musíte vědět proč. A znát jak jejich filosofii a cestu produktu, tak i svou vlastní životní cestu.

S Kamilou jsme se sešly na Betlémském náměstí, kde má svůj salon a v současnosti také byt. Začínaly jsme s focením, fotografka s make-upem a Kamila nám během jeho nanášení vyprávěla jak starým známým o životě nebo třeba o tom, že fashion koučing se z velké části podobá práci psychologa. „Otevíráte, odbouráváte a pracujete se spoustou věcí, které zdánlivě se šatníkem vůbec nesouvisí. Mé klientky skrze změnu šatníku začnou měnit i své stravovací návyky, obor práce nebo si skrze módu uvědomí své vlastní hodnoty, utřídí si hodnotový žebříček a třeba se i vydají na další cestu už bez stávajícího partnera. Jo, jsou to opravdu velké životní skoky. Móda totiž dokáže dříve či později odkrýt fakt, že třeba nejste vždy zcela sama sebou,“ říká žena, která prý dokáže hrdě nosit oděvy nejvyšší elegance stejně jako mikinu a tenisky.

kamila kavarna

Mé klientky skrze změnu šatníku začnou měnit i své stravovací návyky, obor práce nebo si skrze módu uvědomí své vlastní hodnoty, říká Kamila Vodochodská


Mezi její nejbližší plány patří účast na Slou Days, které proběhnou 4. a 5. dubna 2019 v pražské Hauch Gallery. „Letos jsem si na Slou Days připravila téma 10 mýtů, se kterými se při analýzách šatníků s klientkami setkávám. Ke každému z bodů se budu samozřejmě snažit nabídnout nějaké nástroje, jak s případnými problémy pracovat. Hlavně mi ale jde o to, aby si každá posluchačka sama vyhodnotila, jak na tom je a jaký směr práce na šatníku by pro ni byl nejlepší,“ říká návrhářka. Potom už jsme se přesunuly do její oblíbené cukrárny a nad skvělými donuty dokončily rozhovor o tom, jak si každá žena může vytvořit šatník, se kterým bude spokojená, proč se někdy nákupy v second handech nevyplácí a co je vlastně podle Kamily módní udržitelnost.

Vytvořila jste koncept Malý efektivní šatník. Na čem je založený?

Je to soubor 11 nástrojů, pomocí kterých si každá žena sama dokáže zhodnotit, jak na tom s oblékáním a nákupními návyky je. Samozřejmě by bylo rychlejší, kdybych u proměny byla také, každopádně díky tomuto způsobu ušetří ženy čas, energii a mnohdy i stud, protože šatník je intimní součást našeho života. Když s klientkami pracuji, hodnotíme například i proporce postavy ve spodním prádle, což je ne každá žena schopná a ochotná absolvovat.

kamila moda

Jeden z udržitelných modelů Kamily Vodochodské


Malý efektivní šatník má ale také ženy uklidnit, že ne všechno je tak špatné, jak se jim může na první pohled zdát. Vždy je lepší vycházet ze špatně nastaveného šatníku než všechno vyhodit a začínat úplně od nuly. O tom jsem po letech praxe přesvědčená. To nejcennější učivo o nás samotných a našich dobrých i horších nákupních zvycích, úrovni módní inteligence a vnímání stylu vypovídá nejvíce právě onen autentický obsah šatníku.

Kolik času sestavení funknčího šatníku zabere?

Je to dlouhodobý proces, který může trvat rok, dva i víc. Záleží na tom, jaké jsou finanční, časové a energetické možnosti klientky. Jak už jsem říkala, se změnou šatníku se postupně mění i náhled na sebe sama, na svou postavu, na materiály a podobně. Žena začíná úplně jinak přemýšlet, vážit si svého času, zdraví, energie i peněz. Je to komplexní a někdy i náročná záležitost, ale to úsilí se vyplácí.

Jaké chyby u klientek vídáte nejčastěji?

Problém číslo jedna je podle mě závislost na věcech. Dost často nejsou ženy schopné se vzdát oblečení, přestože samy přiznávají, že ho nenosí. A může se jednat i o tak triviální věc, jako je tílko. Vidí za každým kouskem peníze, jak dlouho na danou věc vydělávaly, a že ji vlastně vůbec nevyužily. Jsou psychicky navázané na to, co už nefunguje, a nemají dost síly, aby se toho dokázaly vzdát. Mnoho žen si také myslí, že dobře nastavený šatník je o slušivých barvách a střizích. Ale to je vždycky až tak pátá, šestá záležitost, kterou s klientkami řeším. Krokem číslo jedna je vědět, kým jsou či spíš, kým chtějí být, a to je často další problém.

kamila vodochodska 3

Šatník nesestavujeme na teď, ale s pohledem do budoucna, radí Kamila


Celkově vlastně nejde ani tak o chyby, protože omylů se nesmíme bát. Ale je důležité se z nich umět poučit. Nemůžeme očekávat, že když stejný materiál koupíme od dražší značky, bude mít vyšší kvalitu, výdrž, nebo že bude při nošení komfortnější. Ano, možná to u renomované značky bude o ždibíček lepší než v obchodech s průměrnou konfekcí, ale ve výsledku hlavně zaplatíme víc peněz.

Takže ženám pomáháte zjistit, kým jsou a co reálně v šatníku potřebují?

Ano. K tomu třeba funguje skvěle nástroj v rámci Malého efektivního šatníku - Imagestylemoodboard (obdoba vision boardu) a Worklife balance circle. Žena si rozepíše aktivity, kterým se věnuje během dne i roku, patří tam dovolené, pracovní schůzky i různé volnočasové aktivity. Tady je důležité jít opravdu hodně do detailu, pak do sebe všechno začne zapadat. Bude nám jasnější, kdo jsme a co vlastně celé dny děláme, s kým a kam se chceme posunout v rovině pracovní i osobní. Protože šatník nesestavujeme na teď, ale s pohledem do budoucna.

Když tedy půjdu do obchodu a chci si koupit něco nového, co všechno bych měla zvážit?

Nejideálnější je, když víte, pro co tam jdete, respektive musíte mít nějaký plán a vědět, kolik a na jaké oblečení můžete každý měsíc uvolnit peněz. S investicí do oblečení by se mělo pracovat jako s dovolenou, postupně si šetřit. Bohužel to tak většinou neděláme a pak se divíme, že už nám nezbývají peníze na ty kvalitní boty, které jsme si původně vybraly, a musíme se spokojit s nějakými levnějšími, o nichž víme, že moc dlouho nevydrží.

moda 2

Jsem člověk, který extrémy v šatníku ani v životě rád nemá


S tím plánem souvisí i to, že nebudeme nakupovat nahodile. Věřte, že obchody mají mnohé strategie, jak nás jako zákazníky „ulovit“. Jejich odborníci vědí, kam produkt vystavit a dostat nás tam, kam potřebují. I v oboru category managementu pracují s psychologií. Teprve až budeme ochotní přijmout za své, že nejsme otroky obchodů, kolekcí, marketingových masírek a nenecháme si nic diktovat, přichází svobodná vědomá volba. Pak může na scénu nastoupit naše naplánované „šatníkové menu“.

Spousta lidí hodně nakupuje ve slevách a levných second handech, ale pak se lehce stane, že koupí zbytečnosti...

Neříkám, že každý nákup ve slevě je špatný. Ale měl by zapadat do našeho plánu. Na workshopech se často ptám žen, jakou částkou by hodnotily hodinu svého času. Řeknu jim, ať si ji někam zapíší, a až příště půjdou nakupovat, mohou si vypočítat, kolik za daný produkt ve skutečnosti zaplatily.

Kamila Vodochodská (34)

V oblasti módního průmyslu působí více než 16 let. Vystudovala obor textilní technologie a návrhářství na TUL, žila a pracovala v USA a ve Francii. Pořádá workshopy na téma Efektivní a smysluplný šatník, pěstuje módní inteligenci a vzdělává v oblasti finanční gramotnosti v souvislosti s módou. Externě pak pomáhá firmám nejen z módního průmyslu jako manažerka udržitelnosti. Byla oceněna jako 5. Žena regionu Praha. Kamila miluje vše dobré a voňavé, ticho a šelest stromů, hudbu a kremrole.

Na posledním workshopu mi jedna úžasná slečna řekla, že ulovila vysněnou plisovanou sukni ve slevě za 250 korun. Zároveň jedním dechem dodala, že si pak uvědomila, že ji nepotřebuje, protože není tak dobrá, materiál je příšerný, a že ji tedy půjde vrátit. Za to uvědomění jsem ji moc pochválila, ale také jsem jí řekla, ať se na to podívá z druhé strany. Dvě hodiny tu sukni hledala, pak ji koupila, to máme 1250 korun. Teď ji půjde vrátit, to je zase čas navíc. Takže ji celkem stála okolo 1600 korun a ve výsledku ji ani nemá.

Mluvily jsme o vaší chystané přednášce na Slou Days. Co pro vás udržitelnost v módě znamená?

Je mi smutno, že jako „odborník“, který udržitelnost dlouhá léta propaguje, musím říct, že je to dnes také marketingový nástroj, jak z lidí vytáhnout ještě víc peněz. Každý z mých kolegů by vám asi řekl, že na to nahlíží také trochu jinak, po svém, někdo možná až extrémisticky. Já jsem ale člověk, který extrémy v šatníku ani v životě rád nemá, stejně tak domnělá „nejlepší řešení“ a „pravdy“. Myslím, že neexistuje jedna ideální cesta. Každý jsme unikát.

Zastávám názor, že když si koupíte tu nejzdravější, nejekologičtější, nejudržitelnější věc za relativně vyšší cenu, která tomu standardně odpovídá, ale stále nebudete vědět, kdo jste a jestli ji vůbec unosíte, nemá to smysl. Ve skříni vám pak místo šatů za 400 korun budou viset jiné za 4 000 korun, které jsou ale v konečném úhlu pohledu zase jen oděvním odpadem. Je fajn podporovat ekologické značky, ale musíte vědět proč. A znát jak jejich filosofii a cestu produktu, tak i svou vlastní životní cestu. A  každičký den tvořit a posouvat svůj názor na udržitelné, smysluplné žití a spotřebu.

Související…

S Annou Marešovou o designu vibrátorů i pražských tramvají
Milada Kadeřábková

foto: Michaela Cásková, zdroj: Kamila Vodochodská

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...