Zvyšující se spotřeba podzemních vod představuje tikající bombu. Žízeň lidí a čerpání vody pro všechny jejich aktivity pomalu ale jistě vysušuje rozsáhlé oblasti Země. Studie hydrologů z roku 2019 uvádí, že bod zvratu, tedy překročení limitu životního prostředí, už postihl patnáct až jednadvacet procent všech povodí na světě.
Většina z těchto povodí je především v Mexiku a severní Indii, kde se podzemní voda používá k zavlažování. Nebudeme-li ale se současnou situací něco dělat ihned a čerpání podzemních vod bude pokračovat v současných hodnotách, plocha postižených povodí do roku 2050 překročí tento limit na 42 až 79 procent jejich plochy.
Podzemní a povrchové vody jsou úzce propojeny a přílišné čerpání podzemní vody ohrožuje i povrchové toky.
Neúnosné čerpání podzemní vody na mnoha místech překračuje objem vody, která se doplňuje z dešťových srážek a povrchových toků. Studie je prvním modelem, který simuluje dopad odběrů podzemních vod na řeky po celém světě.
Ztratit můžeme hodně
Hydroložka Inge de Graafová z Albert-Ludwigs-University v německém Freiburgu ve své studii, jež byla uveřejněna v časopise Nature, vysvětluje, že podzemní a povrchové vody jsou úzce propojeny a přílišné čerpání podzemní vody ohrožuje i povrchové toky. Situaci považuje za alarmující. Se svými kolegy vytvořila statistický model, který spojoval čerpání podzemní vody s tokem povrchových vod pro léta 1960 až 2100.
Při sestavování modelu do budoucnosti vědci udržovali konstantní rychlost čerpání podzemní vody, ale zároveň brali v potaz předpokládané klimatické změny. „Asi polovina zavlažovaných plodin závisí na podzemních vodách. To je opravdu hodně,“ tvrdí hydroložka a dodává, že když v povrchovém toku nebude voda, nebudou ani ryby, rostliny a živočichové, kteří jsou na ní závislí. Ohroženy jsou podle ní regiony v jižní Evropě, jako jsou Portugalsko, Španělsko a Itálie, a také země severní Afriky. Rizikové jsou i oblasti, kde zásoby podzemní vody zůstaly sice relativně konstantní, ale řeky již nejsou schopny udržovat zdravé ekosystémy.
A přidejme růst populace
Když hladina podzemní vody klesá, ustane zásobování potoků a řek. Naopak se mění směr vodního proudění, a snižuje se tedy i průtok vodních toků, což pak má devastující účinky na vodní ekosystémy. Spoluautor studie Marc Bierkens, profesor hydrologie na Utrechtské univerzitě, dodává, že na výsledcích studie je pozoruhodné to, jak už jen malý pokles hladiny podzemní vody může způsobit výrazné snížení jejího přítoku do potoků a řek.
Jestliže vydatně prší, projeví se to vzápětí na vzestupu hladin řek, u vody pozemní to trvá většinou dlouho.
To podle něj ukazuje, že říční sladkovodní ekosystémy jsou mimořádně citlivé na pokles hladiny podzemních vod. Výsledky studie ovšem ukazují setrvačnost, tedy to, že rozsah čerpání podzemní vody je často patrný až o desetiletí později. Jestliže vydatně prší, projeví se to vzápětí na vzestupu hladin řek, u vody pozemní to trvá většinou dlouho. Tým vědců, kteří na projektu spolupracují, také zdůrazňuje, že jejich odhady jsou pravděpodobně optimistické, protože nezohledňují zvýšenou poptávku po podzemní vodě v důsledku růstu populace nebo nově se rozvíjejících ekonomik.
Řeka si o pomoc nezavolá
Doktorka Eloise Kendyová z organizace Nature Conservancy problémy osvětluje na vaně s pískem a vodou. Jestliže je vody dost, stačí, abychom na povrchu písku udělali prstem rýhu, a ta se hned vodou naplní. Jestliže nějakou vodu odčerpáme – a ve skutečnosti jí ve vaně může být ještě dost – z rýhy se voda ztratí. „Zdravou řeku tak můžeme zničit,“ dodává hydroložka. „Ale vzhledem k tomu, že řeky nekřičí a nevolají o pomoc, nemusíme si toho všimnout.“
Podle údajů ČHMÚ je lepší situace jen v západních Čechách a na Moravě, jinak u nás máme mírné, silné, či dokonce mimořádné sucho.
Studie z časopisu Nature se zmiňuje i o tom, že problémy s podzemní vodou jsou také v Česku. Zásoby podzemní vody u nás monitoruje Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) pomocí sítě vrtů. Na našem území je jich na patnáct set a ty nejstarší slouží k průzkumu už padesát let. V praxi měření vypadá tak, že tlakové čidlo je ponořené pod hladinu a nahoře kabelem připojené k dataloggeru, který údaje zaznamenává.
Hloubka hladiny od odměrného bodu se pak přepočítá na nadmořskou výšku hladiny. Podle údajů ČHMÚ z července 2020 se stav podzemní vody po červnových deštích zlepšil. "Jedinou oblastí, která zůstává silně podnormální, je oblast Mostecka, kde se může částečně projevovat efekt srážkového stínu pod Krušnými horami," píše se v tiskové zprávě ČHMÚ z 8. července. "Letošní situace je výrazně lepší než v předchozích dvou letech, kdy byl celkový stav podzemních vod silně podnormální a řada oblastí ČR dosahovala dokonce mimořádně podnormální úrovně," konstatuje dále zpráva ČHMÚ. Jak to ale u nás bude vypadat v onom roce 2050?
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Nature