Zdá se, že zima, kterou z našich zeměpisných šířek pamatujeme, nenávratně zmizela. Není prostě sníh. A nelibě to nesou například i Norové. Naprostý nedostatek sněhu v oblasti Osla mění tamní životní styl a rekreační aktivity. Dříve se místní obyvatelé vydávali s lyžemi na dlouhé běžecké túry bez toho, aby za sněhem museli putovat nějak daleko. Teď už to nejde. A i my musíme za sněhem jet hodně vysoko, abychom tam potom stáli v několikahodinových frontách. Proč to tak je?
Zpátky do Norska. Poprvé od doby, kdy zde začala meteorologická služba provádět měření, což bylo před třiaosmdesáti lety, není v okolí norského hlavního města sníh. Nejen tam. I dále na sever v norských horách Stryn vypustili místní farmáři ustájený skot na volnou pastvu, aby si pochutnal na zelené trávě. A zmatení jsou i sobi.
Zatímco v období od roku 1961 do roku 1990 se dalo lyžovat 136 dní, v současném období, které trvá od roku 1991 do roku 2020, je to už jen pouhých 94 dní.
Dříve se vydávali v tomto období k jihu, ovšem právě zde vyšší teploty přes den slabou sněhovou pokrývku rozpustí a noční teploty pod nulou na ní vytvoří ledový povlak, který sobi nedokážou překonat. To donutilo místní úředníky, aby zdejší rekreační střediska včetně sjezdovek, kde je ještě sníh měkký, prostě uzavřeli pro sportovce a pustili na ně právě soby.
Lyžuje se o čtyřicet dní méně
Oblast Hovden je v Norsku známa tím, že je zde velké zimní turistické středisko, které nabízí mnoho volnočasových aktivit, zejména lyžování a rybolov na ledě. Starosta jednoho z místních sídel Bykle Jon Rolf Næss prohlásil, že takové podmínky neviděl za více než třicet let, co tu žije, a že se obává důsledků, pokud takové počasí bude pokračovat.
Obyvatelé oblasti, která leží jen asi čtyři stupně pod severním polárním kruhem, vytáhli 2. ledna ze skříní šortky.
Úřady také místním obyvatelům přikázaly, aby své psy nepouštěli na volno, aby už tak poplašení sobi, kteří se vydávají čím dál blíž lidským obydlím, měli alespoň trochu klidu vyhledat si pod zbytky sněhu svou obvyklou potravu. Doufají, že i tím soby ochrání. „Stále čekám, až přijde zima, ale zatím se to nestalo,“ potvrdila obavy meteoroložka Ketil Isaksenová ze Státního meteorologického ústavu v Oslu.
Pro lyžařskou sezónu v mnoha oblastech kolem jižního Norska to může být konec, ale ohroženo je také všechno včetně permafrostu na Špicberkách a hlavně norská flóra a fauna od severu k jihu. Noviny Aftenposten uvedly, že zatímco v období od roku 1961 do roku 1990 se dalo lyžovat 136 dní, v současném období, které trvá od roku 1991 do roku 2020, je to už jen pouhých 94 dní. Podzim je prostě delší a jaro přichází dříve.
V lednu v šortkách
Veřejnoprávní rozhlasová a televizní společnost NRK také oznámila, že mírné teploty a silný déšť koncem ledna vyvolaly sesuvy půdy v jižním Norsku a izolovaly několik obcí od okolního světa. Půda bývá v tomto období promrzlá a pokrytá sněhem, nyní je vinou vysokých teplot nestabilní. Obyvatelé oblasti Møre og Romsdal, která leží jen asi čtyři stupně pod severním polárním kruhem, vytáhli dokonce 2. ledna letošního roku ze skříní šortky, protože zdejší teplota dosáhla devatenácti stupňů Celsia…
Tyto změny v "množství" sněhové pokrývky mohou mít dramatické důsledky pro životní prostředí na Zemi. Je velice důležité nepřetržitě měřit, kolik částí planety je pokryto sněhem. V dlouhodobém výhledu tento záznam pomůže vědcům pochopit, jak se může měnit klima, a v krátkém časovém horizontu mohou tyto informace navíc pomoci hydrologům posoudit, jak se to projeví na letním suchu či růstu zemědělských plodin. Nelze to podceňovat. Sněhová pokrývka pomáhá regulovat teplotu zemského povrchu, a jakmile sníh roztaje, pomůže zaplnit řeky a nádrže v mnoha oblastech světa.
Odráží slunce a chladí klima
Sněhová pokrývka je největší samostatnou součástí kryosféry a každý rok pokrývá v průměru asi šestačtyřicet milionů čtverečních kilometrů zemského povrchu. Albedo (z latinského albus – bílý) je míra odrazivosti tělesa jakéhokoli záření, v našem případě je to množství záření slunečního, které sníh dokáže odrazit zpět do atmosféry. Činí to osmdesát až devadesát procent, a to především na jaře (v případě severní polokoule), kdy se dny prodlužují. Vysoká odrazivost sněhu pomáhá energetické rovnováze Země a zároveň tedy ochlazuje naši planetu.
Stačí třicet centimetrů a půda i organismy v ní jsou chráněny před změnami teploty vzduchu nad povrchem sněhu.
Dá se tedy říct, že sněhová pokrývka reguluje výměnu tepla mezi zemským povrchem a atmosférou. V důsledku tak může sníh ovlivnit i letní počasí, například příchod letní monzunové sezóny v Asii, a ovlivnit, jak dlouho potrvá. Sníh funguje také jako izolace. Stačí třicet centimetrů a půda i organismy v ní jsou chráněny před změnami teploty vzduchu nad povrchem sněhu. Zároveň zabraňuje odpařování vlhkosti do atmosféry. Nejen to, blokuje v zemi plyny, jako je metan a oxid uhličitý, což jsou nebezpečné skleníkové plyny. Malé či žádné množství sněhu tak nejen ohrožuje renomovaná lyžařská střediska, ale i celkové klima na Zemi.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: NewsInEnglish