Na začátku roku, tedy těsně před vypuknutím koronakrize, se vrátila na Zemi americká astronautka Christina Kochová, která na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) strávila celkem 328 dní. Jak se cítila po návratu, není důležité, zcela jisté ale je, že jí na ISS chyběly čerstvé ovoce a zelenina.

Ovoce a zelenina jsou ve vesmíru vzácnými pochutinami, astronauti se totiž z valné části musí stravovat předbalenými jídly. To ovšem není vhodné pro budoucí dlouhodobé mise, například osídlení na Měsíci nebo na Marsu. Technologie takzvaného vnitřního zemědělství však postupují a vědci se jako o závod snaží najít účinné způsoby pěstování čerstvých potravin ve vesmíru.

Skleník je řízen na dálku

Jeden z projektů, které se o to snaží, má název EDEN ISS. A je součástí běžné práce vědců na německé stanici Neumayer III v Antarktidě. Zdejší zamrzlá krajina se může zdát nepravděpodobným místem pro skleník, kde se pěstuje zelenina a ovoce, ale izolace, omezené zdroje a drsné prostředí z něj činí ideální napodobeninu podmínek, kterým budou čelit astronauti, když si na čerstvých plodinách budou chtít pochutnat mimo Zemi. První plody práce vědců – a to doslova – už jsou vidět.

Během antarktické zimy roku 2018, mezi únorem a listopadem, skleník vyprodukoval 268 kilogramů plodin, včetně 67 kilogramů okurek a 50 kilogramů rajčat.

Dvanáctimetrové mobilní zařízení, vyrobené ze dvou vzájemně propojených přepravních kontejnerů, obsahuje různé technologie včetně systémů regulace teploty a vlhkosti, recyklace vody, automatického čerpání živin, LED osvětlení a monitorovacího zařízení. Celý komplet byl vyroben v Německu a v říjnu 2017 odeslán do Antarktidy. Všechno ve skleníku lze regulovat na dálku z kontrolního centra mise v německém leteckém centru v Brémách, jen setí, sklizeň nebo čištění musí být provedeno na místě a ručně.

Základem je minerální vata

Kultivační proces v EDEN ISS je aeroponický, což znamená systém bez půdy, kde plodiny absorbují živiny z vodní mlhy aplikované na kořeny. Zelenina se pěstuje ve vertikálních stojanech, pro něž se připravují semena, která klíčí v zásobnících asi dva týdny, než se do stojanů přenesou. Osivo pak roste v blocích minerální vlny, namočené v živném roztoku. Ta drží vodu a pomáhá stabilizovat kořeny. Vše kontrolují kamery s vysokým rozlišením, které pomáhají týmu udržovat přehled o zásobnících pro růst rostlin.

Eden ISS je součást základny Neumayer III na Antarktidě. Právě zde vzniká lahodná zelenina ve vesmírných podmínkách


Nejen to, dovedou i detekovat stres plodin dříve, než by začaly uvadat. Možná se to zdá divné, ale zdravé a nestresované rostliny, které jsou dobře hydratované a mají všechny správné živiny, odrážejí vyšší poměr světla blízko infračervené části spektra. To znamená, že problémy lze řešit dříve, než se stanou nenapravitelnými, což je důležité zejména v případě omezených zdrojů ve vesmíru. Během antarktické zimy roku 2018, mezi únorem a listopadem, skleník vyprodukoval 268 kilogramů plodin, včetně 67 kilogramů okurek a 50 kilogramů rajčat, ředkvičky a různé druhy salátů.

Sedm druhů světla

LED osvětlení je vyladěno tak, aby produkovalo sedm různých „režimů“ světla, které jsou přizpůsobené výšce plodin a intenzitě osvětlení, jež rostliny potřebují. Salát tak například dostává jinou světelnou směs než okurky. Světlo se ráno také pomalu rozšiřuje a vytváří umělé svítání. Psychologický dopad čerstvých produktů na stanici Neumayer III je předmětem probíhajícího výzkumu.

Vypadá to, že stejně jako na Zemi může čerstvá zelenina poskytnout posádce morální podporu i ve vesmíru.

Specializovaný výzkumný tým tento dopad hodnotí pomocí dotazníků a skupinových diskusí. Vypadá to, že stejně jako na Zemi může čerstvá zelenina poskytnout posádce morální podporu i ve vesmíru. Projekt EDEN ISS bude pokračovat až do roku 2021, kdy budou vědci po celém světě vyzváni, aby navrhli studie pro toto jedinečné zařízení, jež by ještě mohly zvýšit efektivitu pěstování zeleniny v takto náročných podmínkách.

Související…

Farmařit se dá i v kontejnerech. Žena u Bostonu vypěstuje čtyři tuny jídla ročně
Jan Handl

foto: DLR.de, zdroj: DLR.de