Na skládkách každý rok končí miliony sdílených kol. Dá se to už srovnat s auty?

Mikromobilita se snaží (alespoň se tak tváří) reagovat na změny klimatu způsobované zvýšeným vlivem emisí, jejichž převážnou část produkuje doprava. Jak se ale ukazuje, úplně svatá také není. Třeba v Číně množství odpadu, který pramení právě z mikromobility, rozhodně není zanedbatelný. Podle Olivera Bruce, který se touto tematikou aktivně zabývá, se ale jedná o problém zcela irelevantní ve světle toho, jak se jako lidstvo k planetě chováme obecně. Měli bychom tedy mikromobilní odpad přehlížet? Bruce, který problém rozebírá na svém blogu, se domnívá, že částečně ano.

Mikromobilita je jinými slovy způsob osobní dopravy na krátké vzdálenosti. Dopravní prostředky, které se v jejím rámci užívají, jsou vozidla, jež by neměla vytvářet emise. Měla by být také pokud možno co nejlehčí, aby je uživatelé mohli převážet s sebou a užívat je kdekoliv, kde je to potřeba.

Takových kol, z nichž jedno váží přibližně 20 kilogramů, bylo v Číně během posledních několika let nasazeno 25 milionů a většina z nich byla do dnešních dní již vyřazena.

Jedná se tedy o kola a koloběžky (včetně těch elektrických) a o malá elektrická vozítka, podobná třeba těm, která se prohání po golfových hřištích. Cílem takového přístupu je snížit dopravní zátěž obcí a měst a nahradit těmito prostředky nejen auta, ale posílit jimi také městskou hromadnou dopravu.

Elektrokolo vydrží 45 dní

Na první pohled to vypadá docela ideálně. Ušetříme planetu emisí (společně s tím dost možná i vlastní peněženku) a ještě se budeme hýbat, a uděláme tak něco pro své zdraví. Jak ale poukazuje Oliver Bruce, nic není černobílé, a tak ani prostředky mikromobility nejsou zcela bez poskvrny.

Vidět je to především v Číně, kde je průměrná životnost sdíleného kola nějakých 45 až 60 dní. A potom míří do odpadu. Takových kol, z nichž jedno váží přibližně 20 kilogramů, bylo během posledních několika let nasazeno 25 milionů a většina z nich byla do dnešních dní již vyřazena. Co to je za plýtvání? Rozčiluje se Bruce.

Miliony tun automobilů

Vzápětí ale upozorňuje na skutečnost, že obviňování mikromobility z vytváření odpadu je velmi krátkozraké. A dodává i propočty: 25 milionů čínských elektrokol bylo celkově vyrobeno z oceli, která dohromady vážila asi půl milionů tun (25 milionů x 20 kg = 500 milionů tun).

S přihlédnutím k tomu, že jejich velká část je navíc sdílená, dostávají tato křehká vozítka každý den neuvěřitelně zabrat.

Průměrné auto váží přibližně 1 600 kilogramů, tedy všechna čínská kola, která byla doposud vyhozena, představují zhruba 300 tisíc aut. Což podle Bruce činí pouhé 1–2 % z množství vozidel, která se v USA vyřadí jen v tomto roce. Pokud se tedy obáváme odpadu z čínské mikromobility, měli bychom se podle něho podívat na hromady ojetých vozů, které se válí po celém světě.

Budou odolnější?

Na obranu mikromobilních prostředků navíc dodává, že se jedná o dopravní odvětví, které se teprve vyvíjí. S přihlédnutím k tomu, že jejich velká část je navíc sdílená, dostávají tato křehká vozítka každý den neuvěřitelně zabrat. To ale podle Bruce společnost motivuje k tomu, aby vyvíjela odolnější stroje.

Bruce proto věří v lepší zítřky a nabádá k tomu i společnost. Tvrdí, že bychom měli mikromobilitě dát šanci a nehanět ji již v samotném jejím rozpuku za to, že produkuje odpad, který je v porovnání s tím, který vytváří automobilový průmysl, zcela zanedbatelný.