Veršovalo mi to už od nejútlejšího dětství. „Míšo, ty budeš básník,“ říkaly mi paní učitelky v mateřské škole. A tak se skutečně stalo. Básní jsem napsal skutečně hodně a publikoval je prostřednictvím desítky básnických sbírek. Nepíšu však jenom básně. Jak šly roky, prošel jsem mnoha povoláními a vyzkoušel nejrůznější práce.
Pracoval jsem v knihkupectví a viděl, že svět je doslova zaplavený informacemi, že ale schází prostor k jejich uchopení. A také ticho, zejména v lidské mysli, k plnému pochopení těchto informací.
Pracoval jsem jako policista a shledal, že neexistují žádní zlí lidé, jenom lidé smutní a ztracení sami v sobě.
Učil jsem v mateřské škole a pochopil, jak velmi dětem škodíme, když jim striktně určujeme, co, jak a kdy mají dělat, namísto toho, abychom je povzbuzovali v jejich přirozenosti.
Stačí vystoupit ze svých představ o tom, jak by věci měly být, a začít přijímat vše tak, jak to přichází.
Prodával jsem v bio obchodě a poznal, že daleko zásadnější, než co jíme, je, jakým způsobem to jíme. A že úplně nejzdravější je jíst v klidu a s chutí, ať už jíme cokoliv.
Pracoval jsem na stavbě a viděl, že klást cihlu k cihle je ideální způsob, jak rozvíjet své dílo i sám sebe. Hezky krok po kroku, jedno po druhém.
Pracoval jsem na zahradě a pozoroval, jak samo od sebe přichází jaro a voda padá z nebe. Jak snadno a bez úsilí roste tráva, sládne a dozrává ovoce na stromech i zelenina v záhonech.
Stejně tak volně a přirozeně se může odvíjet život každého z nás. Stačí vystoupit ze svých představ o tom, jak by věci měly být, a začít přijímat vše tak, jak to přichází. Jako zkušenost a jako dar, jako jedinečnou příležitost růst, zrát a uzrát v celého člověka.
foto: Shutterstock
