Mozek je orgán, který se nikdy neunaví. Používáme sotva pár procent jeho kapacity, a i to minimum někomu stačí na objevy, vynálezy, či na vytvoření uměleckého díla. Domníváme se, že alfou a omegou úspěšnosti funkce našich mozkových závitů je paměť. Tak to však není, sukces zajistí kreativní myšlení.
Kreativita je něco, co je přirozené každému malému dítěti, a co z něj postupně vytluče systém. Cítila jsem, že obrůstám mechem, a přihlásila se na Kurz excelentní paměti VOX a to bylo mé štěstí! Trenér René Muller vysvětlil, že se naučíme metody, které rozvíjejí dovednosti mozku, ale hlavně směřují ke spolupráci sesterských hemisfér, což je naprosto zásadní a pro mozek nádherné. Metody jsou různé a každý si pro sebe vybere několik nevhodnějších.
Zahoďte kalkulačku a začněte používat hlavu! Provětříte mozkové závity a ty se vám pak odvděčí.
Jedna plus jedna nestačí
Za podstatné považuji, že největším vrahem našich závitů je nadměrné využívání techniky bez současného tréninku mozku. Ten totiž miluje čísla, i když se domníváme, že matematika není pro nás – je pro všechny, protože každý mozek má rád logiku. A tento obor posiluje i všechny ostatní schopnosti. „Práce“ s čísly totiž velice prospívá kondici všech „závitů“. Prý stačí pět, lépe však deset minut tréninku denně, a deset kvadrilionů spojů v našem mozku dostane, co potřebuje! A co je tím nejjednodušším tréninkem? Násobilka. Znásobit v hlavě bez použití propisky pár příkladů typu 867 x 537 denně, ani občasná chyba není na závadu, znamená nejenom aktuální kondici, ale i budoucí prospěch.
Alzheimer je bubákem a neuniknou mu ani ti nejschopnější. Projevy této nevyléčitelné nemoci se však dají oddálit až o deset let. Stačí jen zahodit tu kalkulačku. Za zajímavé považuji, že trénink s čísly je pro mozek vydatnější než se slovy – křížovka se stává rutinou, čísla jsou nejlepší. (Naučili jsme se i bleskově sčítat mnohaciferná čísla zepředu a mozek vrněl blahem.)
K rozvoji mozku přispívá motorika – tedy například to, že si pomáháme prsty.
Myšlenkové paláce
Není vůbec důležité, co se učíme, ale jak se to učíme. Naše „závity“ mají rády vizualizaci, milují kontinuitu, asociaci a fantazii. V posledních letech se říkají nesmysly typu, že člověk nemusí moc (nic) vědět, ale musí vědět, kde to najde. Inu! Zejména studenti tento blud milují. Nicméně když nevím, co hledat, tak to nikdy nenajdu. Vědomosti v hlavě jsou obdivovány více než s použitím „stroje“. A deset kvadrilionů spojů je připraveno pojmout mnohonásobně více znalostí, než si dovedeme představit – s lehkostí a hravostí. Abychom se však drželi v mezích reality, člověk si zapamatuje běžným způsobem – pár hodin po učení a bez opakování – jen 33 % informací, které jsou k dispozici, a to je ve skvělé kondici. (Jinak i výrazně méně.)
Zlepšení paměti nejsou kouzla ani čáry, trénink mozku znamená jen obklíčení informace jinými úchopy. Odcházíte z bytu a šmátráte, zda máte klíče, mobil, peněženku? (Zejména při výměně kabelek.) To jen proto, že jste si nevystavěli myšlenkové paláce, tedy pevné body, ke kterým se přiřazuje pořadí, struktura a řád. Zjednoduším to těm, co jsou jako já: při odchodu z bytu si máme představit závoru a u ní přísnou paní či uniformovaného muže, který se ptá: Máš klíče, mobil, kartu, peněženku, rtěnku? Není nad to, dávat věci na stejné místo a být pozorní. Když člověk ušetří čas hledáním, může se pak válet na gauči! A šetří si nervy!
K rozvoji mozku přispívá motorika – tedy například to, že si pomáháme prsty. (Ano, jako děti! Zdá se, že jsou nejchytřejší!) Násobilka rozvíjí hlavu. A spojení hemisfér je velká slast. Učiňte se šťastnými – násobte!
foto: Shutterstock
