„Budete nám překládat?“ zeptala se mě pohledná štíhlá bruneta v tuniském hotelu. Šestačtyřicet by jí nikdo nehádal, spíš o osm méně, a jemu dvacet tři taky nikdo, sotva dvacet. Překládat znamenalo urychlit konverzaci, při které žena mluvila pomalu česky, ale nahlas a zřetelně – a pak se chlapce zeptala – rozumíš? Mladík kýval – rozumim, lásko, ale bylo nabíledni, že nic nechápe. Už rok si dopisujeme na facebooku, pochlubila se Marta. Jak? Žasla jsem. Česky, arabsky, anglicky. Protáčely se mi oči, anglicky umí jedině svoje jméno. Překladač nepotřebují…
Její kamarádka pravila, že kvůli tomu, proč jsou tady spolu, žádnou řeč nepotřebují. Je úplně blbá, pokračovala, doma má hodného manžela a tady šílí. Chce se rozvést a odejít sem za ním, protože takový sex jako s ním nikdy nezažila. Neumí žádnou řeč, práce tady není, láska prý ale vše přemůže, Ahmed ji miluje, a proto vše zařídí. Nevadí mu, že je o 25 let starší! Stále ji obdivuje a říká, že je krásná.
Marta milému zaplatila hotel a rovněž hned poskytla značnou finanční hotovost, jeho matka je prý vážně nemocná, potřebují na doktora. Hotelový personál se k Ahmedovi choval s neskrývaným pohrdáním. Ideálem muže nejen v cestovním ruchu je najít si bílou ženu s pořádně naplněnou peněženkou, takže od animátorů, číšníků a barmanů, čekajících na svoji Evropanku, to byla jen čistá závist.
Marta se vrátila z blízkého města se čtyřmi plyšovými velbloudy. „To je pro vnoučata, mám už čtyři!“ Z řetězu se pod žhavým sluncem trhají nejen mladé ženy, matky s dětmi, single manažerky, ale i babičky, okouzleny přízní opáleného hezkého muže, galantního a šikovného – takový sex se prý v Evropě nezažije.
Těžký život a nezaměstnanost znamená přizpůsobit se. Mladí muži se v sezoně od května do října musí pořádně otáčet. Znamená to najít co největší počet turistek, které jsou schopni pobláznit, a za hezká slova, pohlazení a sex získat co nejrychleji co nejvíce peněz na údajnou: nemoc, nemocnici, studium pro sebe, pro mladšího bratra, případně při již desáté žádosti o peníze transfer eur na vyřízení svatby, která se samozřejmě nikdy neuskuteční. Peníze inkasuje od synů matka, má zájem o solventní ženy zejména z Německa, nejsou-li, pak o solventní odkudkoliv. Když poblázněná Evropanka byla v Tunisku s cestovkou za synem třikrát, pak matka diktuje seznam dárků, které je třeba dovézt. A že si od poběhlic nechá dovézt pořádné prézenty! Život něco stojí a bez tří či čtyř plátkyň se rodina neobejde. Představuji si, jak v květnu vystrčí Matka syna ze dveří a řekne: Jdi! Zbraň má od narození.
„Potřebuju tlumočit,“ požádala mě nervózně Marta. „Přelož, že mu už nemůžu dát další peníze. Manžel mi rozčileně volal, jestli jsem se nezbláznila, a za co utratila v hotelu all inclusive za týden padesát tisíc.“ Ahmed vyslechl poselství. Na rozdíl od jiných tlumočení ji nepolíbil, nepohladil, nedíval se psíma očima. Hleděl do daleka a studoval modrou oblohu. A ani neřekl: rozumim, lásko.