Na co asi myslí návštěvníci zoologické zahrady, když stojí před klecí s pandou, která líně žvýká bambus? Pravděpodobně ne na fakt, že se dívají na zvíře nabité politickou agendou. Tato nejroztomilejší součást čínské diplomacie se osvědčila jako silná zbraň v mezinárodních záležitostech. Od padesátých let minulého století Čína poslala desítky pand desítkám zemí. Od Severní Koreje a Sovětského svazu až po Nixonovy Spojené státy a Německo Angely Merkelové.
Pandí diplomacií se rozumí využití čínských pand jako diplomatických darů cizím zemím. První zmínka pochází již z dynastie Tang, kdy císařovna Wu Zetian (625–705) poslala japonskému císaři pár pand. Čínská lidová republika tuto praxi opět zavedla v padesátých letech. Jedním z vrcholů diplomacie bylo darování dvou pand do Spojených států v roce 1972 po historické návštěvě prezidenta Richarda Nixona v Číně.
Pandy byly velmi populární a čínský dárek byl považován za obrovský úspěch v rámci vytvoření oficiálních vztahů mezi Čínou a Spojenými státy. Od roku 1984 se zvířata nepoužívala čistě k diplomatickým účelům, namísto toho je Čína začala nabízet za milion dolarů k desetileté zápůjčce s tím, že všechna mláďata narozená během půjčky jsou majetkem Čínské lidové republiky.
Pandy, jež jsou v zoologických zahradách ve 20 zemích světa, jsou majetkem Číny. A to včetně jejich potomků.
Pandí diplomaté ve 20 zemích
Mimo Čínu se v dalších dvaceti různých zemích nachází dvacet pand. Několik dalších „pronájmů“ těchto zvířat bylo dohodnuto, nebo jsou v jednání. V posledních několika měsících Čína poslala nebo přislíbila pandy do Německa, Nizozemska, Finska, Dánska a Indonésie. Podle vědeckého týmu z Oxfordské univerzity mají počty pandích diplomatů vysílaných do zahraničí v budoucnu stále narůstat. V současnosti jsou totiž půjčky založeny na vzájemné potřebě, kdy státy dodávají Číně cenné zdroje a technologie.
Vědci tvrdí, že mnoho z „pandích úvěrů“ prodaných v posledních letech se shodovalo s hlavními obchodními dohodami mezi Čínou a přijímající zemí. Například Austrálie, Francie a Kanada obdržely všechny pandy poté, co se dohodly na prodeji jaderných technologií a uranu do Číny. Skotsko přijalo v roce 2011 pár pand jako součást dohody o sdílení technologií pro vrtání na moři a dodávek lososa do Číny, zatímco holandský úvěr přišel, když se Nizozemsko dohodlo na poskytování zdravotnických služeb.
„Pokud se podíváte, kde ve světě dnes pandy jsou, uvidíte země, které jsou důležité ve smyslu zprostředkování zboží a služeb Číně,“ říká Paul Jepson, vedoucí výzkumný pracovník Smith School of Enterprise and the Environment na Oxfordské univerzitě. „Způsob, jakým se o tom dá přemýšlet, je jako ‚pandí pečeť‘. Jde o gesto, které značí a uzavírá dlouhodobý důvěryhodný vztah s jinou zemí,“ dodává Jepson.
Medvídek jako nový vztah
Kathleen Buckingham z Oxfordské univerzity tvrdí, že pandy nejsou jednoduše vyměňovány za dodávku přírodních zdrojů do Číny, skutečnost je prý mnohem jemnější. „Pokud je zemi dána panda, neznamená to uzavření dohody. Číňané svěřili dané zemi ohrožené, drahé zvíře, což v některých ohledech znamená nový vztah,“ říká Buckingham.
Čínská státní média popisují pandu velkou jako jednu z nejmocnějších zbraní prezidenta Xi ve snaze vybudovat „soft power“. Čína nyní disponuje druhou největší ekonomiku světa a má světově druhý největší vojenský rozpočet. Ale pokud jde o „měkkou sílu“, tedy schopnost získat jiné země bez donucení či nátlaku, musí Čína stále pracovat na tom, aby byla přijata do klubu západních národů, které drží od druhé světové války při sobě. Každá velmoc má právo šířit svou měkkou sílu po celém světě a Čína ji globálnímu publiku prezentuje vskutku měkoučce.
foto: Shutterstock, zdroj: Financial Times
