Přezdívá se mu palác nad oblaky a jeho monumentálnost bere dech. Tím spíš, že palác Potála vyrostl v nadmořské výšce, do které by se naše Sněžka vešla více než dvakrát. Ohromné bílé zdi a zlacené střechy občas ukryje mlžný opar. Jako by chtěl palác ještě trochu vzdorovat davům turistů, kteří se k němu každý den valí. Své kouzlo si ale zachová navždy.
Rok 2006 byl pro tibetskou Lhasu přelomový – s Pekingem ji totiž spojila nejvýše položená železnice světa. A turistů, kteří chtějí na vlastní oči spatřit palác nad oblaky ležící 3700 metrů nad mořem, opět přibylo. Místy až 120 metrů vysoký kolos, který se roztahuje do šířky tří set metrů, je umně vestavěný do mohutného svahu Červené hory. A působí ještě větší, než ve skutečnosti je. A na velikosti mu přidává i optický trik – stavitelé kdysi všechna okna vybudovali tak, aby se směrem vzhůru zužovala a pomocí zrakového klamu tak palác „vytáhla“ ještě výš.
První svatyně na stejném místě, kde dnes Potála stojí, vznikla už v 7. století našeho letopočtu. Se stavbou současného komplexu se ale začalo až v roce 1645, za vlády pátého dalajlamy.
Potála leží v nadmořské výšce zhruba 3700 metrů na Tibetské náhorní plošině.
Smrt dalajlamy dlouhá léta tajili
Ten se mohl do „světského“ Bílého paláce nastěhovat už o čtyři roky později, v roce 1649. Stavba Červeného paláce a vybavení všech vnitřních prostor nicméně pokračovaly až do roku 1694. Dokončení stavby už se ale pátý dalajlama nedočkal, zemřel v roce 1682. A podle některých pramenů jeho smrt dlouhé roky před dělníky tajili – prý aby nebyla narušena jejich koncentrace na práci.
Palác Potála zažil spoustu dějinných zvratů. A všechny je, byť s několika šrámy, ustál. V roce 1959 během tibetské revoluce přiletělo otevřenými okny do jeho útrob několik granátů. V roce 1966 se jím prohnala ničivá vlna kulturní revoluce. Zničeno bylo zhruba sto tisíc uměleckých děl, ale díky osobní přímluvě tehdejšího premiéra Čínské lidové republiky nedošlo k ještě větším ztrátám. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let se potom palác dočkal náročné pětileté rekonstrukce. A v roce 1994 i ohromné pocty – zapsání na seznam světového dědictví UNESCO.
Nic nesmí palác zastínit
Bylo to ale právě UNESCO, které upozornilo na používání nepůvodních materiálů při další rekonstrukci v roce 2002 a také na fakt, že okolní komerční zástavba paláci nesvědčí. Úřady tak nakonec přijaly opatření, které zakazuje stavbu budov vyšších než 21 metrů v bezprostřední blízkosti paláce.
Do budovy neměli v dávných dobách přístup žádní cizinci – celý komplex byl určen výhradně pro buddhistické mnichy. I to se ale změnilo – po nuceném útěku 14. dalajlamy se z paláce Potála stalo muzeum, ke kterému míří každý den tisíce lidí. Dovnitř se však všichni nedostanou – od roku 2003 je totiž počet turistů, kteří mohou vstoupit, omezený.
V paláci je prý více než 1000 místností. Během tříhodinové prohlídky turisté ale rozhodně nenavštíví všechny.
Turistů přibývá a přibývá...
„Bývalo to 1600 lidí denně, po zprovoznění železnice z Pekingu v roce 2006 se jejich počet navýšil na 2300 lidí,“ dočtete se v průvodcích. „Tohoto čísla je ale velmi často dosaženo už dopoledne. A největší zájem o návštěvu je v hlavní sezóně od června do září, kdy se na prostranství před palácem tísní v dopoledních hodinách až pět tisíc lidí.“ Co vlastně místy až pět metrů silné zdi vystavěné ze dřeva, hlíny a kamení ukrývají? Za rudými zdmi Červeného paláce jsou ty nejcennější prostory. Složitý labyrint kaplí, síní, svatyní, ale i knihoven, srdce celého Tibetu, které slouží náboženským účelům.
Tuny zlata, porcelán, vzácné knihy
V Červeném paláci je i největší prostor celé Potály, Západní síň s pěti stúpami, ve kterých jsou ukryté ostatky dalajlamů. Nekrásnější je stúpa pátého dalajlamy – vytvořená ze santalového dřeva, pokrytá 3724 kilogramy zlata a vyzdobená asi 15 tisíci vzácnými kameny a perlami. Přidejte k tomu ještě předměty ze soukromých sbírek jednotlivých dalajlamů, jako jsou vzácná roucha, stará keramika a porcelán, vzácné knihy… a máte jen nepatrný zlomek bohatství, které se za zdmi Červeného paláce ukrývá.
Bílý palác potom slouží ke světským účelům. Zlatě jsou zvenku nabarvené ty části, které sloužily jako rezidence dalajlamy. Kromě té bývala v sedmipatrové budově i mnišská škola, ubytování pro mnichy, sýpky, sklady, knihovny… a také Východní síň, svědek mnoha nábožensko-politických ceremoniálů. Úlitbou pro turisty je efektní nasvícení paláce v nočních hodinách. Nicméně pořád platí, že z mohutných zdí Potály vyzařuje něco, co všechny výdobytky moderní civilizace a komerční turistiky přehluší.
foto: Shutterstock, zdroj: ESO travel
