Vyhýbáte se diskusím a raději souhlasíte se vším, co druhý říká, než abyste se museli přít? Podle známé psycholožky Virginie Satirové se stavíte do postoje „usmiřovače“ a bráníte tím zdravému způsobu řešení konfliktů. Na koho ještě můžeme v hádkách narazit? 

Virginie Satirová se zabývá především rodinnou psychologií. Klade důraz na otevřenou a upřímnou komunikaci v rodině. Jako opak k této správné komunikaci vytvořila také několik typů komunikace nesprávné. Té, která ničí rodinnou pohodu, kazí dobrou atmosféru a vyvolává konflikty. Které to jsou a proč jsou špatné?

Usmiřovač má tendence za vše se omlouvat, hlavně aby bylo jeho okolí spokojené.

Usmiřovač

Tento člověk nechce být s nikým v konfliktu a udělá vše pro to, aby s ním jeho okolí souhlasilo. Chce se zavděčit, a tak je zvyklý říkat na vše „ano“, za vše se omlouvat a hlavně se s nikým nehádat. Svůj názor si raději nechá pro sebe (pokud nějaký má), hlavně aby nebyla hádka. Důsledkem tohoto chování pak vzniká pocit viny. Nikoliv však u „usmiřovače“, ale u jeho okolí. Lidé v blízkosti takové osoby mohou mít pocit, že by měli dotyčného spíše šetřit. A řekněme si to upřímně, s takovým člověkem vás soužití i hádání brzy přestane bavit.

Obviňovač

Je pravý opak usmiřovače. V komunikaci je to ten, který útočí. Ten, který se staví do pozice silnějšího, chytřejšího a vševědoucího s právem soudit ostatní. Nebojí se hlasitě komentovat chyby druhých a důkladně jim za ně vyčinit. Ideální je, pokud takový člověk najde někoho, na kom si může „smlsnout“. Pak si připadá mnohem významnější a důležitější. Následkem toho však mají ostatní strach s „obviňovačem“ vůbec komunikovat.

Počítač přistupuje k neshodám velice chladně a bez emocí.

Počítač

K hádkám přistupuje chladně a bez emocí. Je zdánlivě klidný a racionální, ale za tuto citu prostou fasádu pouze ukrývá nedostatek odvahy a sebevědomí postavit se problémům čelem. Při hádkách z něj můžete mít pocit, že bere vše s nadhledem, což může vzbuzovat pocit závisti, avšak není o co stát. Dotyčný si tímto způsobem pouze hledá spojence.

Rušič

Tento typ je snad nejzajímavější, zároveň však nejméně častý. Osobně znám jen jednoho člověka, který tímto způsobem řeší konflikty. Jde o to, že dotyčný místo toho, aby konstruktivně řešil hádku a snažil se dobrat nějakého konce, raději odvádí pozornost jinam. Způsobuje chaos a zmatek a řešení se vyhýbá. Hrozbu hádky ignoruje a snaží se měnit téma hovoru tak, aby měl druhý chuť se bavit a ne hádat. Není třeba dodávat, že konflikt se tímto způsobem pouze oddaluje.

Rodina se spolu musí naučit komunikovat, teprve pak je možné všechny případné konflikty správně vyřešit.

Komunikujme v „souladu“

Satirová se touto typologií nesnažila popsat určité typy lidí, ale pouze typy postojů, které mohou lidé v různých situacích zaujímat. V rodině, kde se tyto postoje vyskytují, je obtížné uchopit skutečný problém a pracovat na něm. Řešením je naučit spolu členy rodiny správně komunikovat, a to tak, že nemají potřebu vzbuzovat v ostatních vinu či strach. Naučit je zdravému postoji tzv. „souladu“ (kongruenci), kdy je člověk sám za sebe a navenek působí stejně, jako se cítí uvnitř. Nemá touhu se přetvařovat a nevadí mu projevit naplno své pocity. Pak teprve je možné konflikty řešit a vyřešit. 

Čtěte také:

Čtyři pravidla pozorného posluchače podle Alexandry Panzer

Hádky jsou zdravé, mají-li mantinely

Co dělat, když z nás vznikla sešívaná rodina

 

 

foto: Shutterstock, zdroj: Dětská psychoterapie: Josef Langmeier, Karel Balcar, Jan Špitz