Nepomáhejte dítěti. Škodíte jeho sebevědomí, říká Naomi Aldort

Naomi Aldort je dvojnásobná matka a světoznámá autorka knihy Vychováváme děti a rosteme s nimi. Podle Naomi má váš potomek vždy pravdu, neboť v každé chvíli dělá vše tak, jak nejlépe dovede. Ke svému chování má vždy dobrý důvod a rodič je ten, kdo za něj zodpovídá. Ve vztahu dítě - rodič neexistují žádní viníci ani oběti, rodič má dar zodpovědnosti, může se kdykoli zamyslet nad chováním své ratolesti, které je pouze reakcí na jeho vlastní vystupování. Následně pak může své reakce upravit, a tím působit na svého potomka.

Když mi vichřice sebere čepici, zvednu ji ze země, ale nesoudím přírodní živel za to, že ji odfoukl. Podle N. Aldort je to stejné s dětmi. Neměli bychom je odsuzovat, pouze vhodně reagovat na jejich chování. Neznamená to samozřejmě, že si mohou dělat, co se jim zachce. My je však nemusíme trestat soudy, pouze s pochopením reagovat a dát jim najevo bezpodmínečnou lásku.

Učíme děti, co mají dělat pro to, aby byly šťastné, ale místo toho bychom je měli učit, jak být šťastný tady a teď, s tím co mám.

Autorka bestselleru mimo jiné tvrdí, že výchova založená na bezpodmínečné poslušnosti z nás činí osoby, které nejsou schopny být sami sebou, jelikož vždy čekají na chválení ostatních. Proto je důležité nechat dítěti určitou svobodu, aby se později nenechávalo svazovat stereotypy. Už jednou jsme vás o tom informovali v článku Chvála ničí sebevědomí dítěte.

Spokojené dítě poslouchá

Rodič šťastného dítěte jej nemusí neustále napomínat, neboť dítě je slušné samo o sobě. Děje se tak ale pouze za podmínky, že i rodič s dítětem spolupracuje, a to na základě svého svobodného rozhodnutí. Samozřejmě pokud si ratolestí nebudete všímat, budou zlobit už jen proto, že budou vyžadovat vaši pozornost a snažit se upozornit na to, že oni jsou tu také. V tu chvíli nebudou spokojené, a tím pádem ani poslušné.

Tím, že dítěti pomáháte, škodíte jeho sebevědomí. Dáváte mu totiž najevo, že nevěříme, že to dokáže bez vaší pomoci.

Vztek znamená, že něco chci, ale nedostává se mi toho, věci se zkrátka nedějí podle mých představ. Podle Naomi rodiče děti tomuto chování sami učí, například tím, že se zlobí, když dítě něco nedělá podle jejich představ či nechce jít spát v určenou hodinu. Dítě si z nás bere příklad. Nápodoba a imitace je sice základní složkou učení se a také nejvyšší formou lichotky, ale v tom případě si musíme nejprve nastavit zrcadlo my a až potom se dívat kritickýma očima na své potomky.

Cesta není cíl

„Učíme děti, co mají dělat pro to, aby byly šťastné, ale místo toho bychom je měli učit, jak být šťastný tady a teď, s tím co mám,“ říká Naomi. Štěstí, stejně jako mnoho dalších věcí, nezávisí na vnějších okolnostech, ale na našem přístupu. Zapomeňte tedy na nástroje a jděte rovnou k cíli bez otálení.

Já sám

Tím, že dítěti pomáháte, škodíte jeho sebevědomí. Dáváte mu totiž najevo, že nevěříme, že to dokáže bez vaší pomoci. Proto je dobré předkládat mu jen úkoly a situace, o nichž víte, že má potenciál zvládnout. A pokud si potomstvo samo vybere činnost, na níž nestačí, je podle Naomi důležité mu dovolit zažít pocit frustrace.