Krásná herečka Andrea Růžičková se jen pár týdnů po porodu vrátila k dobročinným aktivitám v Africe, které s manželem Mikolášem započala minulý rok. Osudy tamních dětí ji prý nyní zasahují z pohledu rodiče daleko více, a i proto by chtěla charitě ještě více věnovat a poukazovat na problémy, se kterými se země třetího světa potýkají.
Jak na svůj pobyt v Africe vzpomínáte?
Pobyt v sirotčinci v Mahangu byl pro nás s Mikolášem zásadní. Jednak proto, že jsme tam odjeli, když jsem už byla těhotná, a také proto, že jsme měli možnost poznat skutečný život obyvatel Afriky. Možná i díky těhotenství jsme se najednou na Afriku a její běžný život koukali jinak než klasičtí turisté. Koukali jsme se na ni už jako rodiče, proto nás osudy sirotků i běžných rodin zasáhly hluboko v srdci.
Co pro Vás bylo během pobytu nejtěžší?
Nejtěžší bylo asi vyrovnat se s podmínkami. Byli jsme bez elektřiny a bez vody v neomezeném množství, na kterou jsme zvyklí u nás. Najednou zjistíte, že díky přirozenému vývoji dne bez umělých světel běží čas úplně jinak. A pak si také uvědomíte, že když máte žízeň, nenapustíte si pitnou vodu z kohoutku, abyste se napili. To, co je u nás doma samozřejmostí, je tam doslova raritou. Stejná situace byla také s jídlem, protože tam, kde není voda, není ani jídlo.
Čistá pitná voda není bohužel v Africe samozřejmostí.
Před pár týdny jste se stala maminkou. Umíte si představit, že byste v podmínkách, kde jste pomáhala jako dobrovolnice, vychovávala svého synka? Jakým největším nesnázím musí rodiny s dětmi v Africe čelit?
Představit si to nedovedu. Život v Africe je nesmírně náročný. Od rána do večera řešíte základní věci, jako kde sehnat vodu, kde se najíst, jak uvařit, kde sehnat dřevo na oheň apod. Nejde to popsat v pár větách. Často se u nás v Evropě říká, že v zemích třetího světa jsou sice lidé chudí, ale zato šťastnější. Kdybyste se někoho místního zeptali, jestli je šťastný, asi by se na vás koukal jako na blázna. Tam prostě není prostor zabývat se tak noblesní otázkou „Co to je štěstí“. Tam je štěstí, když vám neumírají děti před očima.
Lidé nemají čas se zabývat otázkou „Co je štěstí".
Stala jste se ambasadorkou projektu Čistá voda dětem. Jak může tato iniciativa pomoct dětem k lepšímu životu a jaký je její princip?
Je to jednoduché. Tato iniciativa může pomoct přežít. Voda je čím dál vzácnější i u nás, jen se o tom ještě veřejně nemluví a my nadále pitnou vodou splachujeme toaletu. V Africe se k vnitřnímu užití využívá v lepším případě převařená podzemní voda, nebo pak v zimním období voda z dešťů. Je úžasné, že je dnešní věda tak daleko, že jedním práškem je schopna vodu vyčistit. Přispět může každý. Princip kup produkt, pomůžeš vyčistit vodu mi přijde naprosto úžasný. Všichni používáme prací prášky, myjeme nádobí atd. A teď běžnou koupí výrobku do domácnosti můžeme pomoct tam, kde je to skutečně potřeba. Pitná voda je přece základ života a každý nemá to štěstí, že mu teče z kohoutku.
