Z konzumace svých mrtvých páníčků jsou většinou viněny kočky. Některé případy ale dokazují, že tomu tak nemusí být vždy. Upozorňujeme předem, že tento článek není pro slabší povahy.
V roce 1997 podal v časopise Forensic Science International forenzní expert z Berlína zprávu o jednom ze svých nejzvláštnějších případů. Jednatřicetiletý muž se navečer odebral do svého přestavěného zahradního domku vedle rodinného domu, který obýval se svým německým ovčákem. Kolem čtvrt na devět večer slyšeli sousedé z domku výstřel. O 45 minut později našli matka a sousedé muže mrtvého. Příčina smrti – střelná rána do hlavy. Pistoli držel v ruce a na stole byl dopis na rozloučenou. Většina jeho obličeje a krku už nebyla – a na okrajích rány byly stopy zubů. Na zemi ležela plná miska psího jídla. Ovčák byl velmi klidný a reagoval na povely od policie. Během cesty do útulku pes vyzvrátil něco z tkáně svého pána včetně kůže, na které byly stále patrné vousy.
Záznamy o mazlíčcích pojídajících své zesnulé páníčky prakticky neexistují. V některých forenzních magazínech se však během minulých 20 let občas podobné případy objevují. To jsou body, kterých se můžeme zachytit v souvislosti s jedním z největších strachů každého majitele zvířat – co když umřu sám a pes mě sežere.
Experti posoudili asi dvacet případů mrchožroutství společně se studií z roku 2015, která seskupila 63 případů. Některé vzory chování jsou překvapivé a otevírají tak celou škálu fascinujících otázek o motivaci mazlíčků k pojídání svých majitelů.
Byla to kočka
Kočky mají ohledně pojídání mrtvol špatnou reputaci, které nepřidává fakt, že první osoby na místě úmrtí tento úkaz často vidí na vlastní oči. Forenzní antropoložka Carolyn Rando uvádí, že když se něco podobného stane, kočky cílí na ty nejjemnější části těla, zvláště pak na obličej, konkrétně na nos a na rty. „Jakožto majitele kočky mě to nepřekvapuje. Když spíte, kočky vás budou obtěžovat právě na obličeji, aby vás vzbudily.“
Jenže dle případu publikovaného v Journal of Forensic and Legal Medicine roku 2010 to bylo úplně naopak. Žena zemřela na aneurysma a byla nalezena v koupelně následující ráno. Testy prokázaly, že pes snědl většinu jejího obličeje, zatímco kočky se jí ani nedotkly. Obecně byly v případech uvedených ve forenzních magazínech pachateli psi, i když to může být kvůli překvapení vyšetřujícího experta nad takovým chováním.
Hladová hypotéza
Psycholog Stanley Coren, který se psy zabývá a vydal o nich několik publikací, uvádí: „Psi jsou potomky vlků. Když nastane situace, kdy pán zemře a zvíře nemá co jíst, je poměrně jasné, co asi udělá. Sní maso, které najde.“ V některých případech je skutečně zřejmé, že zvířata jedla, aby přežila. V roce 2007 přežili labrador a kříženec čau-čau o samotě asi měsíc. Z jejich majitele však zbyl jen vršek lebky a hromada kostí.
Jenže v našem berlínském případu začal vlčák jíst krátce po pánově smrti. „Je opravdu podivuhodné, proč se sytý a výborně vychovaný pes rozhodne znetvořit pánovo tělo tak krátce po jeho smrti,“ napsal forenzní expert Markus Rothschild. V souhrnné studii z roku 2015 se našlo 24 procent podobných případů, všechny se týkaly psů a úseku ani ne jeden den od úmrtí do nalezení zesnulého. Navíc měli někteří mazlíčci přístup ke své běžné stravě, které se ani nedotkli.
Mrchožroutství psů však neodpovídá tomu, jak se vlci a divocí psi chovají v divočině. Zvířata požírající lidi uvnitř mířila v 73 procentech případů na hlavu a obličej a jen v 15 procentech na břicho. Což kontrastuje s chováním v divočině, které má vždy jasný vzorec. Když predátor najde mršinu, zaměří se nejdříve na otevření hrudi a břicha, aby se dostal k vnitřnostem bohatým na živiny. Teprve poté se začne zaobírat končetinami a jen v 10 procentech případů hlavou.
Zlobivý pes?
Také vás napadla myšlenka, že když se o psa dobře staráte a máte s ním hezký vztah, tak se vás konzumace po smrti netýká? Tak to ale nefunguje. Ani jeden z referenčních případů nezmiňoval nic o historii týrání a zneužívání. Spíše naopak, některé uváděly, že měli páníčci se svými psy výborný vztah, alespoň podle sousedů nebo rodiny.
Spíše se zaměřme na to, jak se v tu chvíli mazlíček asi cítí. „Možným vysvětlením je to, že se pes bezvědomému pánovi snaží pomoci – nejprve olizováním a pošťuchováním,“ uvádí Rothschild ve své zprávě. „Jestliže to ale nenese výsledky, může se pes dostat do úzkostného, vystrašeného stavu a začne kousat.“ A od kousání už to k pojídání není daleko, jak uvádí Rando. „Možná ten pes vůbec jíst nechce, jenže když ucítí krev, k jídlu ho to zkrátka stimuluje.“
Jde i o plemeno
Rando uvádí, že musíme vzít v potaz i plemeno psa v souvislosti s jeho reakcí na smrt majitele. V publikovaných případech se ale objevují nejrůznější rasy, včetně obecně milovaných retrívrů a labradorů. V případech studovaných autorem figurovali jak voříšci, tak lovečtí nebo pracovní psi. Obecně byli spíše střední až větší velikosti, přičemž bígl patřil k těm nejmenším. Je ovšem pravděpodobné, že byly tyto situace uveřejněny proto, že větší psi způsobí větší škody. Například tři různé případy uváděly znetvoření těla tak značné, že byla hlava skoro oddělena, a ve všech šlo o německé ovčáky. Nemůžeme ale konstatovat, že by například čivava nebo pinč hlavu neutrhli, kdyby toho byli schopni.
Rando také uvádí, že je třeba zahrnout i povahu psa – nejistý a bojácný pes, který trpí úzkostí z odloučení, se z rozčileného olizování spíše uchýlí ke kousání než ten klidný.
Co tedy dělat?
Neexistuje žádná zaručená formule, která vašemu mazlíčku zabrání vás po smrti sníst. Samozřejmě kromě toho – žádného nevlastnit. Na mrtvolách se v některých případech živili dokonce i papoušci a křečci, když měli příležitost. Rando zkrátka doporučuje mít kolem sebe někoho, kdo vás přijde zkontrolovat, když se dlouho neozvete. Pokud máte sousedy nebo příbuzné, kteří jsou nemocní, měli byste se pravidelně ujišťovat, že jsou v pořádku. „Je to zkrátka dobrá záminka, jak si udržovat své blízké co nejblíže. Pravidelná sociální interakce lidem jen prospěje,“ zakončuje diskuzi Rando.
foto: Shutterstock, Giphy, zdroj: National Geographics
