Může na poušti vyrůst rýže, kukuřice, rajčata, meloun a slunečnice? Čínští vědci světu dokázali, že ano. Možná tak nalezli odpověď na jednu z nejpalčivějších otázek světové ekologie: jak zastavit rozšiřování pouště.
Každý rok se poušť rozšíří o 50 000 až 70 000 km2. Vytváří tak obrovské pásmo takzvaného sahelu, který se nachází hlavně v Mauritánii, Senegalu, Mali, Burkina Faso, Nigeru, Čadu, Súdánu a Etiopii. I přes pravidelná období dešťů v sahelu roste jenom suchomilná vegetace, která tak tak umožňuje chov dobytka. V posledních letech ale oblast zasáhla katastrofální sucha.
Podle Al Gora, politika, který se angažuje v ekologických otázkách, hrozí, že se celá tato oblast může proměnit v poušť. Postačí, když klimatické změny budou nadále pokračovat tímto tempem. Takzvaná desertifikace dnes hrozí přes 41 % suchého povrchu naší planety. Ohrožená je například skoro pětina Číny. Není se tedy čemu divit, že desertifikaci mezinárodní komunita věnuje pozornost už od roku 1994. Čím dál tím víc zemí se s ní snaží bojovat, až dosud jsou však výsledky mizivé.
Struktura písku se zpevní, aby měl vlastnosti jako úrodná půda.
Boj s přírodou
Mezi hlavní metody boje s desertifikací patří půdní inženýrství a také chemické a zemědělské metody. Inženýrská metoda zabraňuje rozšiřování písku s pomocí budování fyzických bariér, například slaměných a písečných blokád. Při použití chemické metody je na písek nastříkán olej, konkrétně bitumen a latex, aby povrchová vrstva ztuhla. Žádná z těchto metod ovšem neumožňuje změnit charakteristiky písku na stejné, jako má orná půda.
Návrh „půdyfikace“ čínských inženýrů ale slibuje přesně to: přeměnu písčitých oblastí v půdu. Tato působivá proměna byla umožněna díky objevu, o který se v roce 2002 zasloužila skupina čínských vědců vedená Ji Č´-ťienem a Čao Čchao-chuaem. Ti zjistili, že mechanické vlastnosti půdy a její ekologické charakteristiky spolu úzce souvisí. Jinak řečeno – k vytvoření ideálního prostředí pro růst rostlin nepotřebujete půdu, pouze materiál, který má podobné vlastnosti.
Půda umožňuje proudění tekutin, když je vlhká, a tuhne, když uschne. Snadno přechází z jednoho stavu do druhého. Díky tomu je schopná se sama opravovat a regulovat. Právě tyto vlastnosti dělají z půdy ideální domov pro rostliny. Bez nich (například v dlouhém období sucha) půda degraduje. Následuje jeden ze dvou scénářů: půda buď ztvrdne, nebo se postupně promění v poušť.
Zázračná proměna
Ji Č´-ťien a Čao Čchao-chua se rozhodli vtisknout poušti mechanické vlastnosti půdy tím, že mezi její zrnka přimíchali drobné překážky, které usměrňují proudění tekutin a umožňují ztuhnutí písku. „Půdyfikovaný“ písek tak získal schopnost nejen zadržovat vodu, ale i živiny a vzduch. „Nová metoda by mohla proměnit poušť v ideální prostředí pro rostliny,“ doufá Ji Č´-ťien.
Vědci experimentují s proměnou pouště v kultivovatelnou oblast už od roku 2013 na dvou místech v autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko na severu Číny, kde simulovali pouštní podmínky. První oblast měla rozměr 550 m2, druhá 420 m2. Plodiny – mezi nimi i rýže, kukuřice a brambory – přežily jak těžký déšť, tak vysoké teploty, které jsou pro oblast typické.
Aby vědci svůj experiment ověřili, vysázeli plodiny v poušti Ulan Buh. V této oblasti je velmi málo dešťů. Na poušti přitom během experimentu vyrostly růže, kukuřice, rajčata, meloun i slunečnice.
„Přírodní půda se formuje po tisíce let. Oproti tomu písek může být díky ‚půdyfikaci‘ přeměněn v ‚půdu‘ takovým způsobem, že se okamžitě stane ideálním prostředím pro rostliny,“ napsali Ji Č´-ťien a Čao Čchao-chua. Zároveň ale varují, že rozsáhlá „půdyfikace“ by mohla zasáhnout zásoby podzemní vody. Než budou rozsáhlé pouštní oblasti proměněny v zemědělské oblasti, bude podle vědců potřeba ještě zevrubné plánování.
foto: Profimedia, zdroj: DeccanChronicle
