Historie mnohokrát zažila jedince, kteří věřili, že dokážou předpovídat budoucnost. Zatímco vědci jasnozřivost kvůli neexistenci důkazů naprosto vylučují, to, jak lidé vnímají časový sled událostí, by domnělé psychické schopnosti vysvětlit mohlo.
Tým vědců z Yale University se na osoby předpovídající budoucnost zaměřil v novém výzkumu. Výsledky naznačují, že tato iluze má ve skutečnosti fyziologický základ. Vědci a skeptici se jasnozřivostí – tedy schopností předvídat budoucí události s neobvyklou přesností – zabývají již od 19. století. Pod tíhou důkazů je poměrně bezpečné říci, že lidský mozek není budoucností ovlivněn. V některých případech se zkrátka jedná o podvod. Šarlatáni a samozvaní proroci používají na své publikum stejné metody, jaké kouzelníci či mentalisté praktikují již několik století, mezi jejichž základy patří čtení mysli a předvídání budoucnosti.
Jenže ne každý domnělý jasnovidec je zlomyslná figurka, která vám při čtení z ruky ještě ukradne peněženku. To, jak jinak zdravý mozek přijde na to, že umí předvídat budoucnost, dostatečně nevysvětlují ani mentální onemocnění. Aby tedy tým vědců odhalil neurologické původce psychických schopností, použil test, kterým dříve vědci demonstrovali spojitost mezi načasováním změny barvy objektu, a subjektivní posouzení participantů, jak moc schopni jsou změny předvídat. Tentokrát ale vědci započítali i osobní přesvědčení, nebo víru, dobrovolníků.
Měnící se čtverečky a blikající obrazovka
Výzkumu se zúčastnilo něco málo přes tisíc dobrovolníků, kteří pocházeli z jednoho projektu Amazonu, který je specifický svou náročností na mozkovou kapacitu a schopnosti. Test probíhal následovně: každý účastník se díval na 5 prázdných čtverců, náhodně rozmístěných na počítačové obrazovce. Poté měli určit, který z nich se zbarví do červena. Po každém odhadu měli participanti zapsat, jestli byl jejich odhad správný, špatný, nebo jestli neměli čas se rozhodnout. Načasování mezi změnami rozmístění čtverců a jejich změny na červeno byly naprosto náhodně upravovány výzkumným týmem. Pro participanty to znamenalo, že se někdy museli rozhodovat ve zlomku sekundy. Druhý test byl vypracován tak, aby posoudil schopnost dobrovolníků rozlišit načasování dvou úkolů najednou. Jeden měnil barvy, druhý obsahoval blikající obrazovku. Po splnění úkolů odpovídali účastníci na dotazník složený z otázek o deziluzích a magickém myšlení. Každý účastník mohl průměrně trefit jednu změnu z pěti.
Výzkumníci zjistili, že jak se zkracovala doba na odpověď, někteří účastníci uváděli, že se v hádání zlepšili. Jasně se ukázala spojitost mezi výsledky dotazníků o magickém myšlení a představou, že v kratším čase dokázali participanti výsledek lépe předvídat. „Zjistili jsme, že když lidé mají méně času a výsledek třeba odhadnou až po odhalení správného řešení, podléhají iluzi, že jej dokázali správně předpovědět,“ uvádí zpráva z výzkumu.
Dalo by se tedy říct, že pokud se události dějí rychle po sobě, někteří lidé si pozorovaný výsledek vykládají jako predikci. „Je to podobné tomu, když si říkáme, že začíná pršet, a teprve potom ucítíme první kapky,“ říká člen výzkumného týmu Adam Bear. „Naše myšlenky jsou kapkami podprahově ovlivněny, ale vědomě je pocítíme až později.“
Toto přehozené vnímání sice nevysvětluje, jak někteří lidé předvídají události hodiny, nebo dokonce roky dopředu, dává nám to ale nahlédnout na neurologické základy domněnky některých jedinců, kteří věří ve své jasnovidecké schopnosti. Další výzkumy by nám měly pomoci lépe porozumět procesu, který vede od pozorování a usuzování až k důkazům, jinak řečeno, jak je sled událostí v naší mysli zhuštěný. Škoda že psychické schopnosti neexistují, to bychom to totiž už dávno věděli.
foto: Shutterstock, Giphy, zdroj: Science alert
