Řítíme se do prokrastinační spirály?

Co můžeš udělati dnes, neodkládej na zítřek, říkávaly naše babičky. Dnes žijeme v době, kdy jsme všichni zavaleni úkoly a termíny jejich odevzdání, ale time management jako by nám byl cizí. Řítí se snad lidstvo vlivem přetížení do prokrastinační spirály? Jaké důsledky to pro nás bude mít?

Základ slova hledejme v latině. Latinské slovo cras znamená zítra. Crastinus znamená náležející zítřku. Hodláme-li nějaký úkol, práci, nebo jinou činnost odložit na další den, nebo i na později, prokrastinujeme. Všichni dobře víme, že nás úkol nemine, ale přesto to uděláme.

Z historického hlediska neexistuje mnoho důkazů o tom, zda se v případě prokrastinace jedná o jev provázející lidstvo od samého počátku civilizace, či je to opravdu jen fenomén současnosti. “Technicky rozvinuté společnosti vyžadují množství závazků, konečných termínů a plánování, což jsou vhodné podmínky pro vznik některých zlozvyků a neřestí,” tvrdí Milgram, který vytvořil historicky první studii na toto téma. Co tedy může technicky rozvinutou společnost vytrhnout z neustálého prokrastinování? Je prokrastinace důsledkem doby, prostředí, anebo je zaviněna lidským faktorem?

Jací lidé mají sklony k prokrastinaci

Nedávné studie prokázaly, že při prokrastinaci hraje svou roli i genetika. Sklon k tomuto zlozvyku je stabilní charakterový rys. Tato skutečnost byla zjištěna tak, že u stejných osob testovaných na prokrastinaci 2x, a to v časovém rozpětí několika let, byly prokázaly tyto vlastnosti opakovaně. Dále bylo zjištěno, že k prokrastinaci mají tendence lidé, kteří žijí spíše přítomností a minulost či budoucnost jim až tak nedělá starosti. Stejně tak je těmto osobám vlastní riskování a impulzivita. Mezilidským vztahům přikládají větší význam, než druhá skupina bez sklonu k oddalování úkolů. Z dospělých osob je přibližně 20 % sužováno prokrastinací, a to chronicky, zatímco studentů až 95 %. Až polovina z nich má problémy s výraznou prokrastinací s následnými problémy. S ohledem na pohlaví je situace s prokrastinací vyrovnaná. Zajímavým zjištěním však je, že zaměstnanci prokrastinují  mnohem častěji než živnostníci. Logické, nemyslíte?

Konec prokrastinace

Ani mne, jako redaktorku internetových médií, faktor prokrastinace nemíjí. Nejsem žádnou výjimkou. Kdysi jsem se jako zájemkyně o jednu zajímavou zaměstnaneckou pozici zúčastnila kolektivního testování uchazečů, ze kterého jednoznačně vyplynulo, že lépe pracuji pod tlakem. Jako bych o sobě věděla už dávno to, co mi tento test potvrdil. Odkládání termínů není právě můj šálek čaje, ale o odkládání práce toho vím hodně. Své povolání miluji, ráda studuji nejrůznější materiály nutné k tvorbě textů a od včasného plnění pracovních povinností mne zdržuje tedy vlastně jen vstřebávání nových  informací. Psaní sice oddaluji, ale jen proto, abych toho o daném tématu zjistila co nejvíce, a pak pod tlakem deadlinu odevzdala co nejlepší výsledek. Prokrastinací k lepšímu výkonu a snad i výsledku. 

Vliv prostředí dokáže zvrátit skutečnost    

Vědci šli ve svém zkoumání ještě mnohem dále, až k vlivu prostředí, a zjistili, že ani ten není zanedbatelný. Zamyslete se, jestli není následující příklad i vaším případem? Pracují všichni kolem vás tak nějak na půl plynu? Máte pocit, že nikdo své úkoly neodevzdává včas? Možná si říkáte, že byste měli zvolnit také a nepracovat pořád naplno, když ostatní to také nedělají. Tak na tomto případu prokrastinace má svůj lví podíl firma a nastavení firemní kultury. Nejednoho relativně silného a pracovitého jedince již dokázal vliv prostředí takto nahlodat.

Co můžeš udělat dnes, odlož na zítra

Jednoznačně se však vědci shodli na tom, že lidé orientovaní na budoucnost své termíny dodržují, jsou pracovitější i úspěšnější, zatímco lidé orientovaní spíše na mezilidské vtahy, lidé riskující a impulzivní, ti prokrastinují. Nelze tedy vinit jednoznačně jejich okolí, dobu nebo technicky rozvinutou společnost. Zcela jistě i každý z nás má v sobě páky na to, aby s prokrastinací zatočil.

Jak ze začarovaného kruhu prokrastinace vystoupit?

Každý sám nejlépe ví, kde ho bota tlačí. V první řadě je třeba zaměřit se na své slabiny, umět je pojmenovat a pak s nimi začít pracovat. Nepočítejte ale s tím, že všechno bude hned. Petr Ludwig ve své knize Konec prokrastinace říká: „Nechtějte po sobě skokové změny. Ty nevydrží. K dlouhodobým změnám vedou malé a opakované krůčky”. A toho je třeba se držet. Vybudovat si seznam úkolů, postupně začít vystupovat ze své komfortní zóny a trénovat svou pevnou vůli. Vytrvalost, důslednost a pevná vůle může být cestou. 

 

Foto: Shutterstock