Jana Mattuschová rozená Klánová by letos v září oslavila 111. narozeniny. Jméno lesbické aktivistky, která práva sexuálních menšin hájila na stránkách prvorepublikového časopisu, bylo téměř zapomenuto. Už tehdy její články značně blokovala cenzura. Po válce se své orientace i psaní o lesbických tématech vzdala. Strana jí byla milejší.
Ve 30. letech byla nejen jednou z předních aktivistek československé homosexuální organizace, ale také progresivní publicistkou, která oslovovala čtenáře časopisu Hlas sexuální menšiny a později Nový hlas.
V textech pro komunitu však vždy vystupovala pod šiframi a pseudonymy. „Pod jménem Eduard Weingart vydala v roce 1931 i román Město mužů,“ uvádí historik Jan Seidl, který už třináct let mapuje její život.
Není to lehká práce. Prameny o ní mlčí, ani Seidl donedávna nevěděl, že Weingart, píšící beletristické a poetické texty do Hlasu sexuální menšiny, je Jana Mattuschová. Z textů bylo ale podle něj zřejmé, že autor má o lesbických tématech velký přehled.
Dvakrát vdaná. Naoko?
Mattuschová byla za svůj život dvakrát vdaná, první manžel byl podle nalezených dokumentů gay, o druhém nebylo nic bližšího dohledáno. Mattuschová pracovala v Ústřední sociální pojišťovně (obdoba dnešní České správy sociálního zabezpečení). V letech 1926-27 byla členkou KSČ, do které opět vstoupila po osvobození v roce 1945.
Za okupace se podílela na komunistickém odboji, v roce 1944 byla zatčena a uvězněna v Terezíně, později v Lipsku a Drážďanech, kde zůstala až do 7. května 1945. Traduje se, že do Plzně dojela na americkém tanku. Po osvobození vydala pod jménem Hana Klánová několik knih s dětskou tématikou. Téma sexuálních menšin po válce každopádně opustila, respektive nebylo dohledáno nic, co by naznačovalo, že by se mu nadále věnovala.
Mysleli si, že je lesba
Počínaje rokem 1950 archivní prameny o této ženě mlčí úplně. Zřejmé je, že se značnou část života angažovala v komunistické straně a odborovém hnutí. To historiku Seidlovi, který se několik let snaží pečlivě prozkoumat její další osudy, potvrdila Janina neteř Marcela.
„Celý život jsem si myslela, že je lesba,“ řekla Marcela v rozhovoru s historikem Janem Seidlem. „Teta nám ale tvrdila, že ji za války sterilizovali. Nevíme, kde je pravda.“ Jan Seidl na úřadech dohledal, že někdejší lesbická aktivistka zemřela 28. května 2000 v Praze 8. Stala se tak nejdéle žijící osobou z prvorepublikové menšinové sexuální komunity. Její hrob se mu doposud nepodařilo najít.