Úsilí, boj, někdy i bolest nebo riskování vlastního bezpečí. To všechno s osobním růstem jasně souvisí. Asi tedy není divu, že se tolik lidí rozhodlo zůstat v pohodlí komfortní zóny. Vyjít z ní totiž není vůbec jednoduché, píše pro Psychology Today australský psycholog Bruce Wilson.
Otevřít se jiným názorům
Jedním ze způsobů, jak se vyhnout růstu a zároveň posílit svou komfortní zónu, je stýkat se s podobně smýšlejícími lidmi. Sociální média nám pomáhají chránit se před různorodostí názorů tím, že vytvořila platformy, které jsou šité na míru lidem stejně smýšlejícím a kde se odlišné názory prostě nenosí.
Ke změně dochází, když člověk riskuje a odváží se ve svém životě experimentovat. Známé nám nepomůže růst, tuto schopnost má jen neznámé.
Přitom známí, přátelé i partneři s odlišnými názory nám mohou v osobním rozvoji velmi pomoci a ukázat nám nový pohled na svět. Prostřednictvím zdravé debaty a nových postřehů můžete přijít na nové poznatky, které váš původní názor pozmění a pomohou vám vidět věci ze širšího úhlu pohledu.
Nepohodlí a růst
Vzpěrač musí zvednout dostatečnou váhu, aby došlo k poškození svalové tkáně, a ta se tak mohla zahojit a zesílit. Běžec ze stejného důvodu naběhá více kilometrů a druhý den si protrpí bolest. Fyzický stres a diskomfort nám totiž pomáhají zvýšit sílu, rychlost i vytrvalost. Podobně to funguje i s duševními a emocionálními výzvami, protože rozšiřují náš potenciál překonávat životní překážky. Ačkoli je to často náročné, vzestupy a pády budují naši sebedůvěru a sebevědomí.
Zodpovědně rostoucí jedinec si je vědom rizika a nejistoty při růstu, ale stejně si jde odhodlaně za svým. Jeho jediným strachem je uvíznout v pasti vlastní pohodlnosti.
Říká se, že úzkost je počátkem růstu. Když ji překonáte, posunete se dál. Nepohodlí dokáže lidi rozhýbat, i když k tomu jinak nemají motivaci. Je známo, že frustrace, přehlcení a nepředvídané události jsou mocné faktory přispívající ke změně chování. I posttraumatický stres má potenciál některé lidi, kteří ho zažívají, inspirovat. Stejně tak jako lidé, kteří si prošli závislostí, se dokážou odrazit ode dna a být tak inspirací pro ty, kteří se v závislostním kruhu stále motají.
Neuvíznout v pasti
Víme, že zdánlivá spokojenost a pohodlnost nás mohou oslabovat, píše psycholog. Proč vystupovat z komfortní zóny, když je v ní bezpečno, že? Odpověď je jednoduchá – bez pohybu není růstu. Ke změně zkrátka dochází, když člověk riskuje a odváží se ve svém životě experimentovat. Známé nám nepomůže růst, tuto schopnost má jen neznámé.
Otevření se neznámému vyžaduje odvahu, úsilí a občas i trochu bolesti. Zodpovědně rostoucí jedinec si je vědom těchto rizik, ale stejně si jde odhodlaně za svým. Jeho jediným strachem je uvíznout v pasti vlastní pohodlnosti.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Psychology Today