Podle odhadů WHO trápí deprese zhruba 5 % dospělých lidí po celém světě. Nejde ji přitom zjednodušit na „depku“, kterou zažíváme po náročném dni v práci nebo po hádce s partnerem.
Opravdová deprese nemilosrdně poškozuje všechny aspekty života – od vztahů přes pracovní život až po ztrátu zájmu o dřívější záliby. Může postihnout každého z nás, ale více spadeno má na lidi, kteří prožili těžká traumata, ztráty či zneužívání. A také na ženy, které mají proti mužům až o 50 % vyšší riziko rozvoje této zákeřné nemoci.
Statisticky vzato tak může s depresí bojovat každý dvacátý člověk z okruhu vašich přátel. Víte o někom, kdo působí jako větší „cíťa“ než ostatní? Mrkněte, zda mu náhodou neubližujete jednou z následujících opravdu nešťastných frází:
1. Na tohle teď fakt nemám čas
Vaše kamarádka se na vás možná obrátila s další starostí. Možná chcete pomoci, ale vlastně nevíte jak. Nebo aktuálně nemáte mentální kapacitu na řešení dalších problémů, což je pochopitelně zcela v pořádku. Tahle věta ale působí jako bič.
Deprese není volba a věřte, že by vás kamarádka stokrát radši pobavila vtipnou příhodou ze života – pokud by tyto světlé momenty vůbec mohla prožívat. Přesto od vás nemůže očekávat, že tu budete nonstop pro všechny problémy světa.
Pokud si nestanovíte jasné hranice, hrozí postupem času vyhoření i vám, nebo vám člověk s depresí může oprávněně vyčítat pomoc jen na oko.
Čím to nahradit? „Vím, že se trápíš. Potřebuji se teď dostat do práce (nebo řešit cokoliv jiného). Zvládneš to? Můžu ti zavolat zítra?“ (a tento termín opravdu dodržte)
2. Hele, přestaň se mnou manipulovat
Ano, lidé s depresí nás mohou žádat o pomoc častěji než ostatní, nebo žádat něco nepřiměřeného. Není vaší povinností splnit jim všechno, co jim vidíte na očích. Ale můžete pomoci tím, že tady budete alespoň na chvilku jenom pro ně:
„S tímhle ti nedokážu pomoct. Můžeme to ale spolu probrat, třeba najdeme i jiné řešení.
3. Chudáčku, jsem tu pro tebe. Zavolej mi klidně ve tři ráno…
…ale ruku na srdce, reálně po půlnoci telefon stejně nezvedneme. Když se někdo opravdu trápí, může potřebovat víc pomoci, než je ve vašich silách. Pokud si nestanovíte jasné hranice, hrozí postupem času vyhoření i vám, nebo vám člověk s depresí může oprávněně vyčítat pomoc jen na oko.
Místo toho si zkuste nastavit jasná pravidla: „Nejlépe se mi dovoláš mezi šestou a osmou. Možná nebudu mít čas na dlouhý hovor, ale můžeme si promluvit alespoň krátce, třeba na pět minut.“
Deprese není volba, je to nemoc stejně jako třeba astma. Vaše depresivní kamarádka si ji nevybrala jen kvůli tomu, aby s ní terorizovala celou rodinu.
4. Měla bys být vděčná
Srovnávání je vždycky tak trochu ošemetné. V komunikaci s depresívními lidmi máme někdy tendence zdůrazňovat pozitivní stránky. Na ně to ale může působit podobně absurdně jako tvrzení: „Přišel jsi o nohu, ale máš ještě jednu a k tomu dvě zdravé ruce. Hurá!“
Je úplně v pořádku překonávat negativismus připomínkami věcí, které naštěstí ještě fungují. Neměli bychom to ale používat jako způsob, jak odvést pozornost od hlavního tématu.
5. No, tak s tímhle ti teda nepomůžu
Lidé s depresí často řeší problémy, které přesahují náš běžný rámec zkušeností. Nevíte, co poradit, když se vám kamarád svěří s tím, že únavou prospí skoro celý den, nebo postupně přestal vycházet skoro se všemi lidmi ze svého okolí? Je to pochopitelné, ale stále ještě dokážete pomoct – jen jinak.
Co tuto otázku vyměnit za: „Díky za tvou důvěru, vážím si toho, že jsi mi o tom řekl. Myslím, že v tomhle bys už potřeboval poradit od profíka. Zkusíme spolu najít terapeuta, který by ti vyhovoval?“
6. A jak si jako myslíš, že je teď mně?
Nezpochybnitelnou pravdou je, že deprese vašeho blízkého negativně ovlivňuje i jeho přátele a rodinu. Řekli byste ale člověku s rakovinou „tak ti teda děkuju, teď se kvůli tobě trápím i já“? Deprese není volba, je to nemoc stejně jako třeba astma. Vaše depresivní kamarádka si ji nevybrala jen kvůli tomu, aby s ní terorizovala celou rodinu.
Je úplně v pořádku překonávat negativismus připomínkami věcí, které naštěstí ještě fungují. Neměli bychom to ale používat jako způsob, jak odvést pozornost od hlavního tématu.
Jednou z největších přítěží depresívních pacientů je vědomí, že jsou pro své okolí přítěží. Podobné otázky v nich tato negativní přesvědčení jen posilují a ocitají se tak v začarovaném kruhu.
Místo výčitek zkuste třeba: „Vím, že nejtěžší je to pro tebe. Neboj, my to zvládneme s tebou.“
Nejsi v tom sám
Když vás kamarád nebo kamarádka v depresi požádají o pomoc, berte to jako kompliment. Znamená to, že vám důvěřuje natolik, že s vámi může sdílet i těžké věci a ne jenom každodenní povrchní témata.
Zároveň si ale vždy připomeňte, že přátelé nemohou být terapeuti. Můžeme však naslouchat, nasměrovat anebo být tím prvním, kdo si uvědomí, že je situace už opravdu vážná, a zajistí pomoc. A to vůbec není málo!
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Psychology Today
