Když dva dělají totéž, ale jeden vidí víc. Skrytá znalost jménem intuice

Peter Gärdenfors, profesor kognitivních věd na švédské univerzitě Lund, ve svém článku pro Psychology Today popisuje, co je vlastně intuice. A podle něj nejde o nic nadpřirozeného. Začíná příkladem z vlastního života. „Jako teenager jsem dělal domácí úkoly při otevřeném okně ve svém pokoji v prvním patře našeho domu. Jednoho dne jsem si uvědomil, že vím, kdy se naše kočka vrací z toulek, i když ji nevidím ani neslyším. Když jsem se podíval z okna, stála u vchodových dveří. A to se stalo ještě předtím, než začala mňoukat, aby ji rodiče pustili dovnitř,“ vypráví Gärdenfors.

„Byl jsem ohromen svou jasnozřivostí, protože bych přísahal, že jsem si kočky nikdy nevšiml. Ještě chvíli jsem takto její příchod předpovídal, než mi došlo, že jsem se podvědomě naučil varovné signály ptáků, když se kočka blíží; změna v ptačím zpěvu mě tedy přiměla podívat se z okna.“

To, co je těžké vysvětlit

Některé z našich implicitních znalostí lze snadno převést na explicitní. Víte, že veverky ve volné přírodě nenosí brýle, ačkoli jste o této skutečnosti pravděpodobně nikdy předtím nepřemýšleli. A můžete pro tuto znalost uvést platné důvody. Jiné formy implicitních znalostí je ale mnohem obtížnější vyjádřit. Gärdenfors se proto domnívá, že to, čemu říkáme intuice, je nejobtížněji explicitně vyjádřitelný druh implicitní znalosti.

Trénované oko najde jantar na pláži, kde netrénované oko vidí jen chaluhy a písek; matka dokáže rozlišit pláč svého dítěte od stovek jiných; a psychiatr rozpozná duševní chorobu tam, kde ostatní vidí jen nepřítomný pohled.

Chcete další příklad? I většina našich znalostí o mateřském jazyce je implicitní. Intuitivně víme, co je gramaticky správně, ale těžko dokážeme popsat proč. Nebo zkuste dítěti vysvětlit slovy, jak se jezdí na kole.

Gärdenfors proto vysvětluje intuici jako „přímé vnímání pravdy nebo skutečnosti, nezávislé na jakémkoli uvažování“. To, co je „přímo vnímáno“ jedním jedincem, však nemusí být snadno vnímáno ostatními. Zejména lidé s odbornými znalostmi mohou „přímo“ vnímat mnohem více jevů. Například znalec vína dokáže rozlišit několik jemných rozdílů, které přesahují schopnosti pouhého amatéra. Může to znít paradoxně; pokud dva lidé zažívají (téměř) totožné vjemy, jak je možné, že nevnímají totéž?

Vliv minulosti a znalostí

Gärdenfors vysvětluje, že naše vnímání je vždy závislé na našich minulých zkušenostech a na tom, jak jsme se implicitně naučili kategorizovat svět. Je nemožné stanovit ostrou hranici mezi tím, co vnímáme, a tím, co je odvozeno, částečně proto, že různí lidé mají různé vnímání, a částečně proto, že mnoho z toho, co bezmyšlenkovitě považujeme za vnímání, pozorujeme pouze pomocí různých přístrojů – brýlí, kamer, mikroskopů, zesilovačů, rychloměrů atd.

Na to, co vnímáme, má vliv také vzdělání, zvyky a další kulturní faktory. Trénované oko najde jantar na pláži, kde netrénované oko vidí jen chaluhy a písek; matka dokáže rozlišit pláč svého dítěte od stovek jiných; a psychiatr rozpozná duševní chorobu tam, kde ostatní vidí jen nepřítomný pohled.

Experti spojují informace do větších smysluplných celků, odfiltrovávají nepodstatné informace a spoléhají se na větší soubor mentálních modelů. Zpracování smyslových informací expertem je implicitní (nevědomé). Expertovi se tedy jeví jako „přímé vnímání pravdy nebo skutečnosti, nezávislé na jakémkoli uvažování“, tedy jako intuice.