Japonský návod na štěstí jménem "mono no aware". Návod, jak najít radost v každodennosti

Taky občas cítíte, že život nemá smysl? Že jsou všechny dny stejně fádní a nudné? Pokud ano, nejste sami. Mnoho lidí se potýká s existenciálními otázkami a snaží se najít smysl a radost v každodennosti. Dobrou zprávou je, že existuje způsob, který nám pomůže přijmout pomíjivost života, naučit se oceňovat každý okamžik a být vděční za to, co máme.

Krása pomíjivosti

Mono no aware – to je japonský estetický koncept, který se již tradičně objevuje v japonském filmu, literatuře a umění. Jeho název je dost těžko přeložitelný, ale znamená něco jako „dojetí z věcí“ či „tklivost věcí“. Dá se říct, že je to chvilkový pocit, který má hořkosladkou příchuť. Hořkou, protože je v něm určitá nostalgie i lítost, a zároveň sladkou, protože obsahuje notnou dávkou vděčnosti.

Typickým příkladem mono no aware jsou rozkvetlé sakury (v českém prostředí by to mohly být třeba třešně). Záplava nádherných bílo-růžových květů, které však záhy opadávají. Pocit nadšení z vizuální nádhery střídá nostalgie a lítost z brzkého konce. Mono no aware nám má zkrátka připomenout, že všechno, co existuje, je dočasné.

Dobrovolně se vzdáváme toho nejcennějšího ze zdrojů – své pozornosti – a kvůli tomu se pak připravujeme o dary, které tu už jsou.

Tento koncept vystihují i tyto příklady:

Když se díváme na západ slunce a obdivujeme jeho barvy, které se mění a mizí za obzorem.
Když se loučíme s přítelem nebo rodinou, kterého dlouho neuvidíme, a cítíme smutek i vděčnost za společně strávený čas.
Když si prohlížíme staré fotografie a vzpomínáme na minulost, která už se nevrátí, a na lidi, kteří už nejsou s námi.
Když si čteme knihu nebo sledujeme film, který nás dojímá a inspiruje, a víme, že brzy skončí a že už nikdy nezažijeme stejný pocit jako při prvním čtení nebo sledování.
Když si vychutnáváme nějaké jídlo nebo nápoj, které máme rádi, a cítíme jeho chuť a vůni, které nám dělají radost, a zároveň si uvědomujeme, že se brzy náš talíř vyprázdní.

Mono no aware v praxi

Mono no aware se však netýká jen výše uvedených výjimečně krásných momentů. Vyzývá nás k tomu, abychom si uvědomili, že každá chvíle je jedinečná a neopakovatelná, a proto bychom ji měli ocenit a prožít naplno. Japonci mají pro to výraz Ichigo - Ichie, což znamená „jednou za život“. Tím, že se držíme v přítomnosti, se navíc vyvarujeme úzkosti z budoucnosti, případně zbytečného rýpání se v minulosti.

Podle edukátorky Azumi Uchitani nám k takovému prožívání života pomůže zejména vědomé používání všech pěti smyslů. Všechno začíná zklidněním se. Může to být na procházce nebo doma, když jsme sami a posloucháme hudbu, nebo když jen tak sedíme a neděláme nic. Hlavou nám začínají létat myšlenky. Můžou se nám vybavovat momenty z minulosti doprovázené pocity nostalgie, lítosti, které je však třeba přijmout a zapamatovat si je. Následně se s tímto pocitem můžeme záměrně spojit kdykoliv potom.

I když je to pocit spojený s lítostí, je v něm jistá krása, vděčnost a pokora. Následně se ho můžeme snažit popsat slovy, nebo vyjádřit barvou či pohybem. Může se tak stát součástí nějakého kreativního procesu, stejně tak jako ho používali a dodnes v mnoha filmech používají japonští umělci, například věhlasný režisér Jasudžiro Ozu.

Síla východních konceptů

Obecně jsou japonské koncepty čím dál populárnější, protože představují úplně jiný způsob vnímání a prožívání světa, který je pro nás inspirativní a osvěžující. Často odrážejí hlubokou spojitost s přírodou, duchovností, tradicí a uměním, které jsou v kontrastu s materialismem, racionalismem a modernitou, které dominují naší západní kultuře.

Typickým příkladem mono no aware jsou rozkvetlé sakury (v českém prostředí by to mohly být třeba třešně). Záplava nádherných bílo-růžových květů, které však záhy opadávají. Pocit nadšení z vizuální nádhery střídá nostalgie a lítost z brzkého konce.

A pravda je taková, že naše společnost se dostala do bodu, kdy je nezbytné a přirozené hledat alternativu k tomu, jak žijeme. Od rána do večera jsme konfrontování s tím, jak bychom měli vypadat, co bychom měli mít, kam bychom měli jezdit na dovolenou, kolik bychom měli vydělávat apod. Místo toho, abychom si užívali neopakovatelnou přítomnost, tak momenty zvěčňujeme, postujeme a čekáme na reakce mnohdy úplně cizích lidí. Jak píše autorka Beth Kemptonová ve své knize o japonské moudrosti: „Dobrovolně se vzdáváme toho nejcennějšího z našich zdrojů, své pozornosti, a kvůli tomu se pak připravujeme o dary, které tu už jsou.“

Další rozšířené východní principy jsou například:

Wabi-sabi: Krása nedokonalosti, nestálosti a jednoduchosti. Tento koncept je spojen s čajovým obřadem, zenovým buddhismem a minimalismem. Wabi-sabi oceňuje praskliny, jizvy a stopy času, které dodávají věcem oduševnělost.
Shibui: Subtilní, nenápadná a elegantní krása. Tento koncept je spojen s ikebanou, kaligrafií a keramikou. Shibui upřednostňuje jednoduché, přirozené a harmonické formy.
Yugen: Tajemná, hluboká a nevyslovitelná krása. Tento koncept je spojen s divadlem, haiku a inkoustovou malbou. Yugen vyjadřuje pocit nesmírného a neuchopitelného, který vyvolává zájem a úžas.
Ikigai: Smysl a radost ze života. Tento koncept je spojen s osobním rozvojem, zdravím a štěstím. Ikigai je nalezení rovnováhy mezi tím, co milujeme, co umíme, co potřebuje svět a za co můžeme být placeni.

Mezi japonskými koncepty jsou jemné nuance, avšak cíl je stejný. Přijmout sama sebe a svůj život takový, jaký je. Zbytečně si ho nekomplikovat a žít jednoduše, s vděčností a v souladu s přírodou.