Když Magdaléna s manželem prodávali starý dům a začínali stavět nový, rozhodli se, že čas mezitím stráví v podnájmu. To ale ještě mladá žena netušila, že je čeká doslova noční můra. „Původní dům jsme prodávali dva roky, a tak když se objevil skutečný kupec, šli jsme mu na ruku. Slíbili jsme, že se do čtrnácti dnů vystěhujeme, ačkoli jsme neměli kam jít. Netušili jsme, že najít pronájem, pokud vlastníme dva velké psy, bude takový problém. Klaplo to vlastně den předtím, než jsme se měli podle podepsané smlouvy vystěhovat,“ pokračuje Magdalena.
V první chvíli se radovali, že vůbec mají kam jít. V jak špatném stavu pronajatá nemovitost byla, zjišťovali postupně. V domě, který se téměř nedal vytopit, nakonec strávili šest zimních měsíců. „Dům byl téměř na samotě, daleko od civilizace, byl vlhký a studený. Denně jsem brečela a prosila manžela, ať si najdeme něco jiného. Snažil se, oba jsme se snažili, jenže než se nám to povedlo, uběhlo půl roku,“ vypráví.
Zásadní je fáze spánku
„Začala jsem trpět nočními děsy, kdy jsem někam padala, nebo mě někdo honil. Dokonce jsem ve spánku vstávala a odcházela z postele. Většinou jsem mluvila ze spaní, což manžela probudilo, a vzbudil i mě. Jednou mě však probudila ostrá bolest. Spadla jsem na stůl, který stál vedle lůžka, a ošklivě si rozsekla bradu,“ pokračuje mladá žena. „Zajímavé je, že po přesunu do jiného domu, kde jsme spokojeně přečkali čas, než se naše bydlení dokončilo, se už nic podobného neopakovalo,“ uzavírá svůj příběh s tím, že je zvláštní, že si sny z té doby stále pamatuje, i když je to už mnoho let.
V našem nevědomí probíhá hodně věcí, o nichž v běžném životě nestíháme, nechceme nebo nemůžeme přemýšlet. V noci pak probíhá určité čištění, způsob jakéhosi úklidu, kdy se objevují nevědomé obsahy, částečně spojené s dobou, v níž žijeme.
„Dříve se mělo za to, že o tom, jestli si sen zapamatujeme, nebo ho raději vytěsníme, rozhodují tzv. obranné mechanismy ve smyslu, že pokud by pro nás sen byl extrémně nepříjemný, raději ho zapomeneme. Dnes už z neuropsychologického hlediska víme, že hodně záleží na tom, v jaké fázi snění se probudíme. Když v té, během níž se zdají sny, spíše si je pamatujeme. Když se ale vzbudíme v takzvané NREM fázi, nevíme nic,“ říká klinický psycholog a psychoterapeut Jan Kulhánek.
Zprávy z našeho nitra?
Liší se dnes sny od těch, které se zdávaly našim předkům, nebo souvisejí spíše s lidskou psychikou a jsou v podstatě stále stejné? „Ve snech se samozřejmě zobrazují nějaké obecnější obrazy, a ty jsou podobné tenkrát i teď, ale část snů odráží každodenní realitu. Podle mého jsou sny řečí nevědomí,“ říká Jan Kulhánek a dodává, že v našem nevědomí probíhá hodně věcí, o nichž v běžném životě nestíháme, nechceme nebo nemůžeme přemýšlet. V noci pak probíhá určité čištění, způsob jakéhosi úklidu, kdy se objevují nevědomé obsahy, částečně spojené s dobou, v níž žijeme,“ vysvětluje.
Podle Kulhánka přitom mohou být některé sny opravdu důležité. „Máme silnější a slabší sny. U těch silnějších se většinou vzbudíme s nějakou emocí, často na ně myslíme i během dne, nebo se nám v určitém období vracejí. Takových snů je dobré si všímat a není ani od věci si je zapisovat. Nicméně odpověď na to, proč se některý sen vrací, dnešní psychologie nezná.“ Pokud je to i váš případ, není od věci navštívit psychologa a vracející se sen s ním během terapie rozebrat.
Sny se týkají i toho, čeho se bojíme. Sex ve snu nemusí být nutně vždy o sexu, ale například o překročení hranic tabu nebo porušení pravidel.
„Jedné mé klientce se opakovaně zdálo o medvědovi. Ve snáři se dočetla, že medvěd je zvíře, které znázorňuje konflikt nebo boj, a ten může být klidně i vnitřní. Během terapie jsme došli k tomu, že něco v jejím životě jí bytostně vadí a že se s tím nejspíš pere víc, než si uvědomuje. Neboli i nepříjemný sen může být v konečném důsledku pozitivní, protože nám může pomoci rozlousknout problém, s nímž nejenže si nevíme rady, ale leckdy ani netušíme, že ho máme,“ doporučuje psycholog s tím, že ke snům je dobré přistupovat se zvědavostí a zamyslet se trochu nad tím, co nám chtějí říct.
Podle jeho slov máme v dnešní době poměrně málo času věnovat se svému vnitřnímu světu. A právě sny jsou jeho produktem. U silných snů nemusí být vždy důležitý jeho obsah, možná nám jen říkají, haló, všímej si svého nitra, zanedbáváš je. A to může být někdy dost užitečné.
Sex, který ani nechceme
„Po porodu jsem se rozhodla vrátit do kondice a domluvila jsem se sousedem, kondičním trenérem, který mi sestavil plán na míru, abych mohla cvičit doma. Byl to pohledný muž, jehož jedinou životní metou bylo dokonale vysportované tělo. Bavit s ním se dalo jen o tom, co si dá k obědu, svačině či večeři, aby se nedopustil dietní chyby. Jsem šťastně zadaná a svého partnera miluji, přesto se mi začalo pravidelně zdát o sexu s ním, byť mě v reálném životě vlastně vůbec nepřitahoval,“ vzpomíná třicetiletá Irena.
„V některých snech se nám plní přání, o kterých se domníváme, že je vlastně ani nemáme. Ale je to tak doopravdy? Třeba si to jen nechceme přiznat nebo jsme si vnitřně zakázali snít o sexu s někým, kdo nám přijde pod naši mentální úroveň. Ono ani nemusí jít o konkrétního člověka, který nám vstupuje do snů, ale třeba o to, že podvědomě nás na něm přitahuje něco, co se vymyká našemu hodnotovému žebříčku. Něco nám na takovém člověku imponuje, co si nechceme přiznat, a sny nám to zkrátka zradí. Týkají se totiž i toho, čeho se bojíme. Sex ve snu nemusí být nutně vždy o sexu, ale například o překročení hranic tabu nebo porušení pravidel,“ vysvětluje psycholog.
I nepříjemný sen může být v konečném důsledku pozitivní, protože nám může pomoci rozlousknout problém, s nímž nejen že si nevíme rady, ale leckdy ani netušíme, že ho máme.
Čtyřicetileté ekonomce Aleně se zase opakovaně zdálo, že šikanuje své podřízené. Zejména na jednu kolegyni si obzvlášť zasedla a deptala ji tak dlouho, až dala výpověď. Pokaždé, když se ráno probudila, se za svůj sen hluboce styděla. Několik minut seděla vyděšeně na okraji postele s obličejem v dlaních. „Proboha, proč se mi to pořád zdá? Tohle přece nejsem já.“ Jenže komu se ten sen zdál? Přece jí. Takže i tohle byla ona. „My jsme i ti, kteří ve snu dokážou ublížit nebo lhát. Někde v nás je i to, co nechceme být, co odmítáme,“ říká Jan Kulhánek s tím, že zlo je do určité míry ukryté v každém z nás. Je zbytečné se stydět za to, co se nám v noci zdá. Své sny nedokáže nikdo ovlivnit.
Snění není sen
„Téměř každý den si před usnutím představuji, že žiju s bývalým partnerem, který mě před lety opustil kvůli jiné ženě,“ svěřila se svému terapeutovi pětatřicetiletá Vilma. Vím, že je to nereálné, a vlastně bych to ani nechtěla, jsem se svým životem spokojená. Oba už máme své rodiny a nejsme v žádném kontaktu. Zvláštní je, že ačkoli mě náš rozchod velmi zranil, je pro mě tohle snění mimořádně příjemné a uklidňující. V mých představách jde o idylický vztah, kde neřešíme žádné problémy každodenního života. Se skutečným partnerstvím to nemá nic společného. Přesto se vždy večer těším, až si zalezu do postele, zhasnu a na chvíli se před usnutím zasním.
„Lucidní snění, jak se podobným procesům říká, je něco jiného než noční sny, které nemůžeme ovládat. Tohle máme ve své režii, je to skvělý, inspirativní, zážitkově bohatý proces. Já osobně mám rád takové to denní snění, kdy třeba během jízdy dopravními prostředky rozvíjím nějaké fantazie. Ale vím, že to není sen, že je to snění, které má i určité atributy snu. Přijde mi to moc hezké, ale miluji i noční sny. Možná právě proto, že je nemůžu kontrolovat. Když pak přijde nějaký inspirativní, je to dar,“ uzavírá téma Jan Kulhánek.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek