Když se peníze ve vztahu stanou problémem. O hospodaření si promluvte včas

Pavla žije se svým partnerem Tomášem v okresním městě v pronajatém bytě. Zatím jsou svobodní, se svatbou chtějí počkat. Tomáš je totiž toho názoru, že je to jen kus papíru, navíc svatba není zadarmo a nyní je na pořadu dne péče o jejich malého, ani ne ročního synka Tomíka. Pavla pobírá rodičovský příspěvek, Tomáš má zaměstnání, kde docela slušně vydělává. Z příspěvku Pavla platí za nákupy potravin a drogerie pro rodinu, plenky, umělou výživu a oblečení pro syna, hradí si výdaje za telefon a přispívá na nájem bytu. Ze svého pořizovala také kompletní kojeneckou výbavu pro syna. Na konci měsíce jí mnoho peněz nezbývá, takže nemá možnost si vytvořit finanční rezervu pro strýčka Příhodu.

Takto měli finance mezi sebou uspořádané s Tomášem na počátku vztahu, kdy ještě oba chodili do práce. S přechodem na rodičovskou dovolenou se na tom nic nezměnilo kromě množství peněz, které má Pavla měsíčně k dispozici. Je jich pochopitelně méně, než když pracovala.

Tomáš hradí platby za nájem, provoz auta, svůj telefon a společný internet. Občas koupí něco na jídlo pro rodinu, respektive to, co má on sám rád. Hodně peněz ho stojí jeho nákladný koníček a je poměrně náročný na své oblečení, za které také neváhá utratit dost financí. Na chod domácnosti Pavle pravidelnou částkou nepřispívá.

Když Pavle chybí peníze na rodinný provoz, musí si o ně říct Tomášovi. Ten má ale vždy plno řečí, že nedokáže dobře hospodařit. Naznačuje také, že by si Pavla měla najít nějakou brigádu, aby přispěla do rodinného rozpočtu a neseděla jen doma na rodičovské dovolené, na které kromě péče o dítě a domácnost stejně nic jiného nedělá. Zbytek peněz, které Tomášovi zůstanou z výplaty, ukládá na účet. Pavla k němu ale přístup nemá.

V čem udělala Pavla chybu

Výše uvedený model finančního uspořádání v české rodině je docela běžný, ač by tomu tak být správně nemělo. Stačí si však projít diskuze maminek na rodičovské dovolené na sociálních sítích a zjistíte, že tímto způsobem žije hodně párů. Ženy jsou v nich finančně závislé na svých partnerech bez velké šance to změnit. Dokud jsou na rodičovské dovolené, péče o dítě a domácnost je plně zaměstnává. Změna přichází až tehdy, kdy nastupují zpátky do zaměstnání, a konečně začnou vydělávat.

Z institutu manželství samozřejmě pramení určitá práva. Životní úroveň všech členů rodiny by měla být srovnatelná.

Pavla udělala ve svém partnerském vztahu chybu v tom, že si o penězích nepromluvila s Tomášem předtím, než si pořídili dítě. Tímto krokem se totiž významně mění dynamika vztahu i samotné financování domácnosti. Co doposud fungovalo, po narození syna Tomíka fungovat přestalo.

Pravděpodobně si myslela, že se Tomáš začne automaticky na zvýšených rodinných výdajích více podílet. K tomu ale nedošlo a Pavla má nyní těžkou vyjednávací pozici. Nic jiného, než téma peníze s partnerem probrat, jí ale nezbyde.

Peníze na prvním místě

Rozdělit finance v partnerství a jejich hospodaření je možné několika způsoby. A každému páru vyhovuje něco jiného. Základem je ovšem komunikace mezi partnery. O penězích je třeba se začít bavit ve chvíli, kdy vztah už nabírá na obrátkách a dostává se do fáze, již lze označit jako vážný vztah. Zpravidla to představuje společné sestěhování do jedné domácnosti a je jedno, jestli je pár sezdaný, nebo nikoliv.

Z institutu manželství samozřejmě pramení určitá práva. Podle občanského zákoníku každý z manželů přispívá na potřeby rodiny dle svých poměrů, osobních i majetkových. Životní úroveň všech členů rodiny by měla být srovnatelná. Přitom platí, že poskytování majetkových plnění má stejný význam jako osobní péče o rodinu a její členy. Toto říká litera zákona. Co si pod ní představit? Zatímco muž chodí do práce a vydělává, žena se na rodičovské dovolené stará o dítě a domácnost. Obě práce je možné dát na stejnou misku vah.

Hospodaření s financemi je základním kamenem každého vztahu. Kvůli penězům se rozpadlo již nejedno partnerství či manželství. A to jen proto, že oba zúčastnění předem dostatečně jasně nevyjasnili své názory a představy.

Moje a tvoje, nebo společné peníze

Peníze ve vztahu je možné dělit podle systému moje a tvoje. Každý z partnerů má svůj vlastní účet a zároveň se oba domluví na tom, co kdo bude v domácnosti hradit. Jiné páry mají společný účet, na který si nechávají posílat své výplaty, a hospodaří dohromady. Tento režim může fungovat i v nesezdaných partnerstvích. Svobodné a bezdětné páry dávají obvykle přednost tomu, že vydělané finance dělí na moje a tvoje. Jakmile se z nich ale stane rodina, měli by své názory na financování domácnosti přehodnotit.

Některá má strach, aby ji přítel neopustil, jiná se bojí, že by mohla být považována za zlatokopku. Další si myslí, že všechno vyplyne ze situace nebo že to, jak by hospodaření jejich domácnosti mělo vypadat, partnera samého napadne.

Další možností je podílení se na financování domácnosti způsobem, kdy každý z partnerů hradí polovinu všech výdajů bez ohledu na to, kolik kdo vydělává. Pro méně solventního partnera to může být méně výhodné. Lepší variantou je podíl na hospodaření v poměru, který odpovídá výdělkům partnerů. Jeden bude třeba hradit dvě třetiny chodu domácnosti, zatímco na druhého zůstane jedna třetina výdajů.

Předem dohodnutými pravidly o financování společného života se partneři vyvarují nepříjemného dohadování o penězích a pocitu, že jeden z páru je na tom škodnější. Je opravdu nutné, aby si pár společně sednul a probral toto ožehavé téma po všech stránkách. Základem spokojeného vztahu je totiž komunikace. A ta obnáší nejen rozhovor o zajímavostech a příjemných tématech, ale také o ryze praktických stránkách vztahu.

Bohužel, jak tomu už tak bývá, řada žen k rozhovoru s partnerem, jenž by se týkal peněz, nemá odvahu. Některá má strach, aby ji přítel neopustil, jiná se bojí, že by mohla být považována za zlatokopku. Další si myslí, že všechno vyplyne ze situace nebo že to, jak by hospodaření jejich domácnosti mělo vypadat, partnera samého napadne. Že tomu tak nebude, ale zjistí docela pozdě, zpravidla až ve chvíli, kdy se na partnerovi stane finančně závislou v důsledku péče o společné dítě.

Hospodařte tak, aby to vyhovovalo oběma stranám

Co se týká financování potřeb společné domácnosti, tak neexistuje jediné správné pravidlo. Z jednoho prostého důvodu – každému páru může vyhovovat něco jiného. Pokud se na způsobu hospodaření oba dohodnou a budou spokojeni, jsou na správné cestě. Horší je to v případě, kdy jeden z partnerů trvá na pravidlech odlišných od názorů druhého, a nejsou schopni se na ničem ohledně peněz rozumně domluvit.

Pak i pro ten nejlepší vztah to může být cesta do záhuby. Je totiž třeba si uvědomit, že nesoulad v názorech na peníze je jedním z důvodů k rozvodu manželství i rozchodu nesezdaného páru, jak uvedla National Library of Medicine. Dříve nebo později začne zvolený způsob hospodaření domácnosti partnerům vadit. To s sebou přinese hádky a další problémy se hned budou vzápětí nabalovat.