Digitální nomád se stal ikonickou postavou doby práce na dálku. Představujeme si ho většinou jako marketingového experta, spisovatele nebo ajťáka, který se potuluje ulicemi malebného cizího města, nebo ťuká do klávesnice v kavárně na pláži. Poznává svět, potkává nové lidi, pracuje, kdykoliv se mu zachce.
Digitální nomádi však mají různá zaměstnání. Někteří jsou na volné noze, jiní jsou podnikatelé budující vlastní firmy, další pracují na plný úvazek pro firmy po celém světě. Někteří mají stálý příjem, jiní spoléhají na proplacené faktury. Podle odborníků jsou nomádi většinou dobře vzdělaní lidé, pracující hlavou.
Data ukazují, že počet digitálních nomádů v posledních letech roste, přičemž k obrovskému nárůstu došlo po vypuknutí pandemie covid-19. Je obtížné určit přesný počet těchto pracovníků, ale jedna zpráva z roku 2022 od americké poradenské společnosti MBO partners odhaduje, že počet amerických digitálních nomádů zaznamenal od roku 2019 ohromující nárůst o 131 %, přičemž jejich počet se odhaduje na miliony.
Když se usadila v Portugalsku a podepsala nájemní smlouvu na byt, Juliffová během roku ztrojnásobila svůj příjem. Zlepšení přičítá tomu, že je stále na jednom místě a nemusí neustále cestovat. Zmizely u ní záchvaty paniky, začala chodit do posilovny, vařit zdravá jídla a vytvořila si komunitu přátel.
Stále více lidí, kteří si nomádský životní styl vyzkoušeli, však uvádí, že za okouzlujícími příspěvky na Instagramu a cestovatelskými blogy není vždy růžová realita. Mnozí z nich tvrdí, že absence domova se podepsala na jejich duševním a fyzickém zdraví, a dokonce se jim hůře dařilo v práci. A proto někteří tento životní styl opouští.
Bez koníčků, bez přátel
Lauren Juliffová v roce 2011 opustila práci v supermarketu ve Velké Británii, aby poznala svět. Založila si cestovatelský web, z něhož chtěla financovat svá dobrodružství. Už během jednoho roku začala vydělávat tolik, že se mohla stát digitálním nomádem. „Pro mě bylo cestování láskou. Mým snem vždy bylo vidět co nejvíc ze světa, takže jakmile jsem si tento sen splnila, byla jsem rozhodnutá ho nikdy neopustit. Díky poznávání nových zemí jsem se cítila živá a téměř denně jsem se toho spoustu naučila o nových kulturách i o sobě samé.“
Po pěti letech však nadšení z kočovného životního stylu začalo opadat. Její zpočátku idylická a snová cesta se změnila ve vyčerpávající utrpení. „Začala jsem mít každodenní záchvaty paniky, které ustaly jen tehdy, když jsem si představila, že mám domov,“ říká. Absence stabilní komunity znamenala ztrátu dlouhodobých přátelství, což vedlo k pocitům osamělosti a depresím. Její zdraví trpělo, protože se často potýkala s otravou jídlem a infekcemi.
Bez přístupu ke kuchyni nebo tělocvičny žila nezdravě a po celá léta byla odkázána na jídlo z restaurace, třikrát denně, každý den. Trpěl i její osobní život: „Neměla jsem žádné koníčky, bylo příliš obtížné je udržovat, když jsem žila jako batůžkář,“ dodává.
Přestěhoval jsem se do Španělska v domnění, že životní náklady budou nižší. Ale ukázalo se, že jsou stejně drahé jako v Nizozemsku. V podstatě jsem platil příplatek za pěkné počasí.
Také produktivita na cestách pokulhává. Snaha zvládat práci, poznávat nová místa a vyrovnat se s nespolehlivým internetovým připojením může dát člověku zabrat. „Snažila jsem se efektivně řídit své podnikání... pracovala jsem i z postele, protože jsem jen zřídka měla přístup ke stolu.“
Zlom nastal, když ji záchvaty paniky donutily najít si domovskou základnu. Když se usadila v Portugalsku a podepsala nájemní smlouvu na byt, Juliffová během roku ztrojnásobila svůj příjem. Zlepšení přičítá tomu, že je stále na jednom místě a nemusí neustále cestovat. Zmizely u ní záchvaty paniky, začala chodit do posilovny, vařit zdravá jídla a vytvořila si komunitu přátel.
Přestat s kočovným životním stylem pro ni bylo těžké, protože si vybudovala identitu digitálního nomáda na plný úvazek. Všechno, co dělala, se soustředilo na cestování: vedla cestovatelský blog, plánovala budoucí cesty a všichni přátelé byli cestovatelé. „Rozhodnutí přestat bylo těžké,“ říká, „dost jsem se potýkala s tím, kdo jsem jako člověk, když necestuji na plný úvazek.“
Bez dobrého pasu nelez do autobusu
Beverly Thompsonová, socioložka z americké Sienna College, která se zabývá výzkumem digitálního nomádství, říká, že mnoho lidí, kteří se rozhodli pro tento životní styl, nebylo připraveno na jeho stinné stránky, mimo jiné proto, že komunita často prezentuje idealizovaný obraz prostřednictvím sociálních médií a blogů a skrývá negativní aspekty, jako je osamělost, problémy s duševním zdravím a s financemi.
Zatímco někteří pracovníci považují toto nastavení za udržitelné (zejména ti, kteří tento životní styl zpeněžují na sociálních sítích), nomádství nefunguje pro každého.
Absence stabilní komunity znamenala ztrátu dlouhodobých přátelství, což vedlo k pocitům osamělosti a depresím. Její zdraví trpělo, protože se často potýkala s otravou jídlem a infekcemi.
„Jste zcela vázáni tím, jaký máte pas. Musíte mít silný pas,“ říká Thompsonová a upozorňuje, že slabší pasy omezují počet zemí, do kterých může člověk cestovat bez turistického víza.
Jih drahý jako západ
Prvních několik měsíců nomádství bylo pro Daria Forouxe skvělých, plných slunného počasí a pobytů na pláži. Brzy si však uvědomil, že k dlouhodobějšímu fungování potřebuje domovskou základnu. Když začal hledat byt, zjistil, že proces se složitými právními procedurami a několikaměsíční lhůtou není zdaleka tak snadný, jak očekával. Potýkal se s nadsazeným trhem s bydlením v oblasti španělské Malagy a Marbelly. Zvýšená poptávka tam vedla ke zvýšení nájmů a neexistovaly žádné předpisy, které by výši nájemného omezily. Překvapily ho také vysoké požadavky na kauci a poplatky agenturám.
„Přestěhoval jsem se do Španělska v domnění, že životní náklady budou nižší. Ale ukázalo se, že jsou stejně drahé jako v Nizozemsku. V podstatě jsem platil příplatek za pěkné počasí.“ Po necelých šesti měsících pobytu ve Španělsku se Foroux vrátil do Nizozemska.
Samozřejmě, že spousta lidí stále využívá životní styl digitálního nomáda. Ale jak pracovníci odhalili, i ti, kteří mají dobré předpoklady k úspěchu, se potýkají s problémy, jak si udržet produktivitu, zdraví a osobní vztahy, když jsou neustále v pohybu. A přestože počet digitálních nomádů v posledních letech prudce vzrostl, podle některých údajů se stále jedná o malé procento pracovníků na celém světě a soustřeďuje se spíše v několika málo zemích s výhodnými pasy.
„Tento trend se nezastaví,“ říká Thompsonová. „Mladí lidé možná stráví několik let tím, že se budou snažit být digitálními nomády. Celkově však realitu tohoto životního stylu vnímá stále více lidí. Zaměstnavatelé také chtějí zaměstnance zpět do kanceláře. Takže tento trend bude i nadále růst, ale možná se zpomalí.“
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: BBC.com