V srpnu 2022 dala výpověď v práci snů. Aby vyléčila svůj syndrom vyhoření a našla štěstí i mimo práci, strávila rok a půl objevováním Jižní Ameriky a Asie. „Prvních několik měsíců jsem se proháněla po destinacích ze svého seznamu, navštěvovala zasněžené vrcholky a ledovcová jezera v Patagonii a koupala se v teplých vodách v Thajsku,“ vypráví ve svém článku pro CNBC Helen Zhao s tím, že ji ale nadšení rychle přešlo. „Stála jsem na úchvatných pobřežních útesech ostrova Čedžu v Koreji a cítila apatii. Při toulkách Japonskem jsem závistivě pokukovala po lidech, kteří v kavárnách Starbucks pracovali na svých laptopech,“ popisuje.
Přestože se zdálo, že žije svůj sen, cítila se vyhořelá a prázdná. Pak si uvědomila, že udělala zásadní chybu. Změnila sice okolnosti, ale ne styl myšlení.
Odložit workoholismus
„Došlo mi, že jsem ke svému volnu přistupovala stejně jako ke své kariéře – jako workoholik. Doma mě neustálá honba za čím dál větším úspěchem a prestiží proměnila v úzkostlivou trosku, neschopnou žít přítomností. Nyní jsem se dopouštěla stejných chyb, když jsem cestovala podle pečlivě naplánovaného militantního rozvrhu,“ svěřuje se žena.
Tehdy jí došlo, že aby si své volno opravdu užila, musí něco změnit. Ve svém článku posdílela i tři zásadní kroky, které změnily nejen její dovolenou, ale i celý život.
Poprvé po letech jsem se cítila jako zvídavý člověk, který se učí o světě, a ne jako včela-dělnice, definovaná svou produktivitou.
1. Změna priorit
„Cítila jsem se poražená, ležela jsem v posteli v Tokiu a truchlila nad tím, co mělo být mým velkým životním plánem: během volna navštívit všech 34 zemí, které mi zbyly na seznamu,“ vypráví žena s tím, že pak by se už mohla vrátit spokojeně domů a soustředit se výhradně na cíle v oblasti kariéry a plánování rodiny.
„Vyhoření mi však dalo jasno, které jsem potřebovala, abych svůj seznam zemí zkrátila na polovinu a soustředila se na kvalitu místo kvantity. Jaký smysl by mělo vidět tolik míst, kdybych si to opravdu neužila?“
A tak se Helen vzdala touhy chlubit se, že navštívila více než 50 zemí. „Smířila jsem se s tím, že pokud budu chtít, budu v cestování pokračovat později, i když to bude znamenat méně času na plnění mých dalších cílů,“ říká.
„Naučit se upřednostňovat své blaho znamenalo vzdát se kontroly a měřítek, o kterých jsem si myslela, že určují mou vlastní hodnotu. Začala jsem měřit úspěch prostřednictvím okamžiků, kdy jsem se cítila skutečně živá, v klidu a ve spojení s ostatními, namísto kvantifikovatelných úspěchů, které by vylepšily můj životopis.“
2. Nenaletět na FOMO
Helen se dále naučila naslouchat svým potřebám, i když to znamenalo, že „vynechala“ mnoho instagramových aktivit. „Než abych cestovala dvě hodiny do horského baťůžkářského ráje Pai v Thajsku, zůstala jsem v Chiang Mai, četla články a sledovala krátké dokumenty v půvabných kavárnách. Místo toho, abych se z kolumbijské Cartageny vydala na cestu po karibských ostrovech, jsem se po protančené noci s přáteli rozhodla zůstat na hotelu,“ vyjmenovává.
Jakmile upřednostnila svou vlastní radost před podnikáním aktivit, které z ní měly údajně udělat zajímavější cestovatelku, začala si vše, co dělala, skutečně užívat.
3. Třídění aktivit
Helen ve svém článku dále popisuje, že během prvních měsíců cestování často zůstávala vzhůru dlouho do noci a snažila se pracovat. „Spojení s prací jsem se zoufale snažila udržet, protože na ní do značné míry záviselo mé sebevědomí,“ přiznává. Jenže snaha zvládat tolik věcí najednou ji nesmírně zatěžovala, a tak se práce na volné noze na čas vzdala.
Začala jsem měřit úspěch prostřednictvím okamžiků, kdy jsem se cítila skutečně živá, v klidu a ve spojení s ostatními, namísto kvantifikovatelných úspěchů, které by vylepšily můj životopis.
„Místo toho jsem se zaměřila na témata, která jsem během práce neměla energii studovat, jako je historie, geopolitika a investování do nemovitostí. Poprvé po letech jsem se cítila jako zvídavý člověk, který se učí o světě, a ne jako včela-dělnice, definovaná svou produktivitou,“ pochvaluje si.
Rozvíjení naplňující identity zcela odtržené od práce jí výrazně pomohlo. „Nyní si klidně udělám čas na odpočinek a zábavu, aniž bych se cítila provinile. A k práci mohu přistupovat s větší vitalitou a svěžími nápady,“ říká.
Návrat do reality
„Když jsem se koncem února vrátila domů do Los Angeles, cítila jsem, že se postupně vracím do starých kolejí. Znovu mě pohltila úzkost a workoholismus,“ popisuje Helen.
Aby se postupně znovu spojila s osobou, kterou se během své dovolené stala, začala meditovat, psát si deník o tom, za co je vděčná, a každý den chodí na procházky.
Reklama
„I když jsem po tom vždycky toužila, nikdy jsem si na tyto každodenní činnosti neudělala čas, protože jsem se obávala, že by mi ubíraly na produktivitě. Nyní mi ale pomáhají udržovat a rozvíjet emocionální práci, kterou jsem vykonala během své cesty,“ pochvaluje si.
„Než abych sklouzávala k vyhoření nebo pocitům méněcennosti, dávám si čas na přemýšlení o tom, co bude dál. Pěstuji si naplňující identitu a život, i když nepracuji v práci snů nebo necestuju po světě,“ uzavírá.
foto: Shutterstock, zdroj: CNBC.com