Moje kamarádka Simona byla už pěkných pár let single a popravdě řečeno – vypadalo to, že jí vlastně nic nechybí. „Asi by mě nějaký chlap jen vytáčel tím, že sedí na mém oblíbeném místě na gauči,“ smála se, a když měla své víc kontaktní období, dávala přednost jednorázovým sexuálním dobrodružstvím. Ostatně, proč ne? Z rozevláté noci se vždycky vracela domů ke své čivavě a přes týden byla pracovně tak vytížená, že by na vztah stejně nebyl čas.
O to víc mě překvapilo, když se z jednoho „hodinového“ vztahu přes Tinder začalo rýsovat něco víc. Martin byl podle všeho ideální partner. Měl svou vlastní úspěšnou kariéru, ale přitom si dokázal najít čas, miloval psy a doslova věděl, kde je jeho místo. Značka – ideál?! Na tom jsme se všichni shodli, když Simča vytáhla Martina na beach volejbal.
Věčné pochybnosti
„Nebylo to blbý?“ psala mi Simča druhý den ráno. „Přijde mi, že si s vámi neměl o čem povídat. A taky se vůbec nechytá v Survivoru. Nepřijde ti, že má hrozně velký nos?“
Lidé s touto poruchou tráví hodiny mučivým přemýšlením, zda je pro ně partner tím pravým. Na jednu stranu ho milují, jejich druhá rozervaná polovina ale touží vztah ukončit.
„Fakt si chceš vybírat partnera jen podle toho, jestli se orientuje v tvé oblíbené reality show?:)“ odepsala jsem a ujistila ji, že jsme všichni Martina zhodnotili jako super nového člena party.
Na pár dnů byl klid, ale potom začal nikdy nekončící kolotoč pochyb. Myslí to s ní Martin vážně? Skrývá před ní něco? I za zdánlivě nevinnými gesty Simona viděla potenciální důkazy nevěry a vzájemné nekompatibility, až to nakonec vyústilo v dramatický konec. O co v tomhle příběhu šlo? Simona si je jistá, že prostě „jen vevnitř včas poznala, že to není ten pravý“. Ale když se na to podíváme ještě z jiného úhlu, možná byl Martin odsouzený k neúspěchu hned od začátku. A stalo se to jen v Simonině hlavě.
„Vím, že ho miluju. Jak ale získám jistotu, že to samé cítí on ke mně?“
Kdy zbystřit
Možná totiž nešlo o obyčejné pochybnosti, které doprovází mnoho nových, ale i stabilních vztahů. Jakmile se seznámíte s pojmem ROCD, třeba se podíváte novýma očima i na své vztahy. Zvlášť na ty první, kdy se potácíme mezi sladkou zamilovaností a vlastní nejistotou. Ta je totiž jednou z hlavních přísad v kotlíku zvaném vztahová obsedantně kompulzivní porucha.
Mezi hlavní „červené vlajky“, které by nás měly donutit zbystřit (ať už u sebe nebo partnera), patří neustálé vtíravé myšlenky a pochybnosti o vašem vztahu.
Lidé s touto poruchou tráví hodiny mučivým přemýšlením, zda je pro ně partner tím pravým. Na jednu stranu ho milují, jejich druhá rozervaná polovina ale touží vztah ukončit.
Přes pocity zamilovanosti stále kriticky a obsedantně hodnotí:
- Vzhled partnera a jeho inteligenci
- Vzájemnou kompatibilitu
- Jak dobře navazuje vztahy s ostatními
- Zaměstnání, koníčky, morální hodnoty nebo jeho přátele
V rámci této neustálé a bolestivé revize (ve které reálně nemůže obstát žádný partner) v sobě člověk s ROCD postupně nahromadí obrovskou úzkost.
Když strach vystoupá k maximální hladině, nastává jeho vypuštění – stejně jako když přetéká hladina přehrady. Cíl je jediný: dokázat si, že obavy nejsou na místě, a zbavit se aspoň na chvíli dotěrných katastrofických myšlenek.
Guy Doron, profesor psychologie Univerzity v Melbourne, říká: „Aby bylo možné diagnostikovat ROCD, musí daný člověk splňovat zároveň kritéria pro diagnózu OCD. To zahrnuje obsese, což jsou přetrvávající, znepokojivé a vtíravé myšlenky, představy nebo nutkání, spolu s kompulzemi, což je opakující se chování nebo mentální úkony, prováděné za účelem zmírnění úzkosti a stresu vyvolaného obsesemi. Kromě toho musí zaujetí těmito obsesemi nebo kompulzemi trvat déle než hodinu denně nebo musí způsobovat významné potíže nebo funkční poruchy.“
Hodíme se k sobě, miláčku!
Když strach vystoupá k maximální hladině, nastává jeho vypuštění – stejně jako když přetéká hladina přehrady. Cíl je jediný: dokázat si, že obavy nejsou na místě, a zbavit se aspoň na chvíli dotěrných katastrofických myšlenek.
„Ve snaze pocítit úlevu od úzkosti spojené s neustálými vtíravými myšlenkami se lidé s ROCD často zapojují do opakovaného chování známého jako kompulze,“ řekla Misti Nicholsonová, ředitelka a klinická psycholožka ve společnosti Austin Anxiety.
Nejčastěji se kompulze skrývají pod:
- Nutkavou potřebu ujištění od svých nejbližších přátel, že tvoříte dokonalý pár. Někdy jsou žádosti o toto ujištění směřovány přímo na partnera: „Je to jak v pohádce, viď? Jako bychom byli jeden pro druhého stvořeni…!“
- Citoví detektivové: Lidé s ROCD někdy ve vztahu působí jako inspektor Colombo naruby a snaží se najít a zaevidovat všechny zjevné důkazy vzájemné přitažlivosti. Hlavně nenápadně!
- Porovnávání: „Můj Petr je rozhodně víc sexy než Klářin manžel. Máme spolu určitě žhavější vztah než většina mých kamarádek.“ Ale lidé s ROCD porovnávají své partnery klidně i s fiktivními postavami z oblíbených filmů. Nebo se svými ex.
- Mentální rituály: Doslova hodiny času denně strávené sledováním svých myšlenek ohledně vztahu.
Prokletí naší doby?
Náběh na ROCD nejspíš někdy zažil už každý z nás. Obzvlášť k tomu inklinujeme v klíčových milnících vztahu, jako je třeba plánovaná svatba nebo společné bydlení. Nemusíme se za to na sebe zlobit, ale je užitečné případné příznaky ROCD navnímat a najít sám v sobě odpověď na to, proč tyto pocity vyvěrají na povrch. S nestranným pohledem nám potom pomůže spíš certifikovaný psychoterapeut než kamarádi (tou dobou už stejně unavení neustálým ujišťováním).
Reklama
Podle Dr. Dannyho Derby, celosvětově známého specialisty právě na ROCD, se do zvyšujícího se výskytu této poruchy významně promítá i svět, ve kterém naše vztahy žijeme. Kdo z nás občas se vzdychnutím nepodlehne romantické pohádce o dokonalé lásce, když se díváme na epický film, nebo sledujeme dokonalé páry na sociálních sítích? Výsledkem mohou být zneklidňující myšlenky, jestli na druhém břehu není tráva zelenější…
„Velkou výzvou jsou naše kulturní a společenské ideály vykreslující představu ,toho pravého‘, který na nás někde čeká, a pokud se budeme dostatečně snažit, nakonec ho najdeme. Toto poselství se šíří prostřednictvím filmů, písniček, sociálních médií a lidí kolem nás. Málokdy tyto zdroje berou na vědomí proces přirozeného zvykání si ve vztazích, postupné slábnutí intenzivních emocí nebo skutečnost, že lidé mohou prožívat blízkost, přitažlivost, a dokonce romantickou lásku k více než jedné osobě,“ říká Derby.
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek