Snaha o přebírání partnerů se může projevovat v různých formách, včetně flirtování, citové manipulace nebo přímého obtěžování s cílem podkopat stávající vztah. Svůdníci často využívají domnělé zranitelnosti nebo nespokojenosti ve vztahu cílové osoby, aby zvýšili své šance na úspěch.
Tato situace, kterou běžně známe z knih a filmů, však není ojedinělá ani v běžném životě. Přibližně 70 % mužů i žen uvádí, že se je již někdo pokoušel "ukrást". Psychologové pak odhadují, že tímto způsobem vzniká 10 až 20 % nových vztahů.
Kdo přebírá partnery?
Výzkumy naznačují, že lidé, kteří jsou k přebírání partnerů nejnáchylnější, mají nějaké společné rysy, a to napříč kontinenty. Tým International Sexuality Description Project-2 pod vedením Davida Schmitta měřil skóre narcismu u 30 000 lidí ve více než 50 zemích v 11 světových regionech, včetně Afriky, jihovýchodní Asie, jižní Evropy a Blízkého východu. Tento rozsáhlý výzkumný projekt zjistil, že svůdníci zadaných jsou ve srovnání s ostatními častěji narcisté, tedy jedinci s nižší schopností empatie, kteří mají velký odpor ke kritice jejich osoby a abnormální míru sebeobdivu. Tito lidé se také častěji dopouštějí nevěry, jsou extrovertnější, více otevřeni novým zkušenostem a vykazují neomezenou sociosexualitu, tedy jsou ochotni mít sex bez závazků.
Další studii, která se zabývala zloději vztahů, vedl Igor Kardum a jeho kolegové. Tito vědci využili vzorek 187 heterosexuálních párů z Chorvatska. Všechny páry byly sezdané, žily spolu nebo spolu výhradně chodily a délka vztahu se pohybovala od 6 měsíců do 18 let. Účastníci vyplňovali dotazníky týkající se osobnostních rysů, a to jak pro sebe, tak pro své partnery. Dále podstoupili krátkodobý průzkum týkající se přebírání partnerů. Výsledky tohoto výzkumu ukázaly, že s přebíráním partnerů je spojena také nízká svědomitost a vysoký machiavelismus, tedy manipulativní a cynické jednání.
Jak těžké je někoho přebrat?
O tom, zda bude svůdník úspěšný, může rozhodovat hned několik faktorů – za prvé pochopitelně to, jak moc je kořist oddaná svému současnému partnerovi. Může to také záviset na typu vztahu, ke kterému se svůdník snaží cílovou osobu zlákat (např. sexuální poměr, dlouhodobější vztah atd.). V neposlední řadě hrají svou roli také jeho charakterové rysy, atraktivita a další faktory (například to, jak moc je finančně zajištěný).
Reklama
Davies a Shackelford ve své studii požádali lidi, aby si představili, že jsou v následujících situacích:
- Rande
- Dlouhodobý vztah
- Soužití, ale ne manželství
- Manželství
Poté se jich zeptali, do jaké míry by musel svůdník převyšovat jejich partnera v bohatství a fyzické přitažlivosti, aby opustili svůj současný vztah a vstoupili s novým objevem do jednoho z následujících vztahů:
- Krátkodobý sexuální partner
- Dlouhodobý sexuální poměr
- Monogamní vztah
Jejich studie zjistila, že čím větší vztahový závazek osoba měla, tím větším množstvím bohatství a atraktivity musel pytlák disponovat. Existovala však jedna výjimka, a to, že se nelišila míra lákavosti potřebná k přetáhnutí někoho ze soužití a z dlouhodobého vztahu. Výzkumníci spekulují, že neexistenci rozdílu mezi dlouhodobým vztahem a společným soužitím lze vysvětlit tím, že dnes možná většina lidí nevidí mezi těmito typy vztahů velký rozdíl.
Davies a Shackelford k tomu poznamenávají, že jejich studie hodnotila pouze bohatství a atraktivitu, zatímco k hodnotě partnera přispívají i další faktory, jako je laskavost a smysl pro humor, které mohou mít na úspěchu svůdníka pochopitelně také svůj podíl.
Hlubší důvody
Magazín Psychology Today představuje teorii strategického pluralismu, která předkládá různé motivace, na nichž je přebírání partnerů založeno. Podle této teorie se jedinci mohou uchýlit k přebírání partnerů jako ke strategické alternativě k tradičním taktikám seznamování, a to zejména v prostředí, kde jsou příležitosti k získání partnera omezené nebo kde potenciální přínosy převažují nad negativy.
Přibližně 70 % mužů i žen uvádí, že se je již někdo pokoušel "ukrást". Psychologové pak odhadují, že tímto způsobem vzniká 10 až 20 % nových vztahů.
Strategii přebírání partnerů lze interpretovat i z evolučního hlediska jako snahu maximalizovat reprodukční úspěch pomocí využití existujících příležitostí k páření. V prostředí předků, které se vyznačovalo nedostatkem zdrojů a vysokou mírou konkurence, mohli jedinci využívat oportunistické chování při páření, včetně přebírání partnerů, aby si zajistili šíření svých genů. Přebírání partnerů lze proto považovat i za vývojovou reakci, která je důsledkem evolučních tlaků, podporujících reprodukční úspěch.
Svou roli zde hrají i psychologické mechanismy. Svůdníci si dost možná užívají například zvýšené vzrušení z dobývání jedinců, kteří již mají vážný vztah. Skrze tuto zkušenost si také mohou naplňovat svou touhu po nových výzvách a potvrzovat si vlastní atraktivitu a důležitost. Kromě toho toto chování dnes podporují i sociální sítě tím, že k potenciálním cílům poskytují snadný přístup.
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek
