Když mi bylo asi deset let, můj strýc, jediný člověk s doktorským diplomem v naší rodině, mi dal dobrou radu: „Zaměř se na to, co tě baví, na ostatní se vykašli.“ Tím samozřejmě nemyslel, abych propadla, nebo se nechala ze školy hned vyhodit. Ale zastával názor, že v předmětech, o kterých vím, že se jim v budoucnu určitě nechci věnovat, bohatě stačí trojky a čtyřky. Vzhledem k tomu, že rodiče nemohli proti jeho přístupu nic moc namítat, a mně to samozřejmě dávalo smysl taky, rozhodla jsem se na střední škole jeho radou řídit. A upřímně? Trochu mě mrzelo, že jsem to nedělala už na základce.
Známky se přeceňují
S názorem, že na známkách nezáleží, souhlasí i mnoho odborníků. Patří mezi ně například pedagožka a autorka bestsellerů Esther Wojcicki. Ve svém projevu na loňském Světovém vládním summitu v Dubaji uvedla, že vzdělávání v USA – a v dalších zemích s podobnými systémy – znevýhodňuje „děti, které jsou super kreativní, ale nedodržují všechna pravidla“.
Jednaosmdesátiletá Wojcickiová učila na střední škole Palo Alto v Kalifornii více než tři desetiletí. Je také matkou lékaře a dvou generálních ředitelek: Anne Wojcicki, spoluzakladatelky a generální ředitelky společnosti 23andMe, a Susan Wojcicki, která působila jako generální ředitelka YouTube.
Současný přístup vede studenty k tomu, aby se učili nazpaměť fakta a dosahovali dobrých výsledků v testech. Pak zůstávají pozadu i velmi inteligentní studenti, kteří jsou spíše kreativní a v memorování nevynikají.
Wojcickiová se během své mnohaleté praxe přesvědčila, že dobré známky se přeceňují a nejsou vypovídajícím ukazatelem budoucího úspěchu dítěte. Přesto stále v USA (a zdaleka nejen tam) patří k rozhodujícím faktorům při hodnocení potenciálu a nadání, řekla v Dubaji. Dodala, že současný přístup vede studenty k tomu, aby se učili nazpaměť fakta a dosahovali dobrých výsledků v testech. Pak zůstávají pozadu i velmi inteligentní žáci, kteří jsou spíše kreativní a v memorování nevynikají.
Dobré známky by zkrátka neměly být cílem školní docházky, píše poradenské centrum pro rodiče a děti Locika. Škola by primárně měla být pro děti místem, kde získají pozitivní vztah k učení, nabydou nové dovednosti a znalosti, a díky tomu začnou naplňovat svůj potenciál. Ve škole by si děti také měly kromě faktických znalostí osvojit dovednosti, jako je spolupráce, hledání kompromisu, respektu ke druhým, tolerance, hledání nových a tvořivých řešení atp. Tyto dovednosti se však bohužel ve škole známkami nehodnotí, přestože mají v životě často větší význam než teoretické znalosti. Obzvlášť teď, v době umělé inteligence.
Být inovativní a nebát se udělat chybu
Wojcickiová dále zdůraznila, že nyní hlavně potřebujeme, aby děti dokázaly samostatně přemýšlet a řešit problémy, kterým náš svět čelí. K tomu se přidává také schopnost kritického myšlení, která je v dnešním světě konspirací a fake news naprosto klíčová. Ve školách vyžadované papouškování a memorování teorií nazpaměť však tyto dovednosti příliš nerozvíjí.
Další věcí je, že pokud učitelé či rodiče kladou na první místo bezchybný výkon, mohou zabránit dětem naučit se chybovat a riskovat. A to je velká škoda. Jak píše Locika, chyby jsou součástí procesu učení. „Chyba a následné poučení z ní dětem umožňuje se v životě posouvat dál. Kladení přílišného důrazu na známky také může vést k tomu, že dítě ztratí původní radost, motivaci a zájem se dále vzdělávat.“ Jak už v roce 2017 řekl William Klemm, profesor neurovědy na Texas A&M University: „Školy jsou tak posedlé výukou na testy, že se jim nedaří naučit žáky, jak se učit.“
Reklama
„Co kdyby každé dítě [mělo] hodinu inovací jednou týdně nebo možná jednou denně? Něco, kde mohou skutečně přicházet s nápady, které mají význam pro celou planetu...,“ navrhla Wojcicki. Že se takový přístup vyplácí, dokázal i průzkum společnosti Gallup mezi americkými učiteli a žáky z roku 2019. Vědci tehdy zjistili, že pokud učitelé kladou při zadávání úkolů ve třídě větší důraz na kreativitu, žáci se s větší pravděpodobností naučí řešit problémy a kriticky myslet – a více si z toho, co se naučí, zapamatují.
Klíčová podpora od rodičů
V loňském roce napsala odbornice na výchovu Margot Machol Bisnowová o svých zkušenostech s rozhovory se 70 rodiči úspěšných podnikatelů pro televizi CNBC Make It. „Jedinou dovedností, kterou každý rodič naučil své děti, byla zvědavost, která jim umožnila kriticky myslet a dospět ke kreativnějším řešením,“ poznamenala.
Wojcickiová uvedla, že její vlastní děti ve škole vynikaly a měly dost dobré známky na to, aby mohly studovat na školách jako je Harvard, Yale a Stanford. Přesto dbala na to, aby „se nermoutily, když dostaly špatnou známku“, řekla. „Nejen své děti, ale i své studenty musíte podporovat, aby si věřili,“ řekla. „A člověk si nevěří, dokud dostává opravdu špatné známky, a pak přijde domů a rodiče na něj křičí. To nefunguje.“
I já se časem naučila, že známky nejsou důležité. Zaměřovala jsem se jenom na předměty, které mě opravdu bavily, a ušetřený čas jsem věnovala četbě, cestování a přátelům. Když pak přišly přijímačky na VŠ, v pohodě jsem se, možná i díky tomuhle přístupu, dostala na všechny školy, které jsem si vybrala. Na základě rady od strýce jsem bez větších stresů dokončila bakalářské studium na Vysoké škole ekonomické a pak se rozhodla začít věnovat aktivitě, která mě opravdu bavila – tedy psaní.
Výsledek? Jsem spokojená, mám práci, která mě uživí a zároveň naplňuje. Vždycky se směju, že jsem vlastně mohla vyjít už ze základky, protože gramatiku a různé slohové styly jsem se naučila tam a pak až přímo v praxi v magazínech. A myslím, že podobně by to vyhodnotila i spousta umělců, kuchařů, instalatérů, zakladatelů firem, ideamakerů a dalších lidí, kteří možná ve škole nepatřili k premiantům, ale teď dělají něco, co je opravdu baví, a jsou v tom dobří. A nedá se právě tohle považovat za obrovský úspěch?
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek
