Osmiletá Aneta jela se svým tátou z chaty a na dálnici D1 měli bouračku. Nic se nikomu nestalo, ale od té doby má Anetka v autě nepříjemný pocit. „Nedávno jsme s mým přítelem a mojí dcerou jeli z víkendového pobytu domů a začalo hustě pršet, Aneta se bála a plakala. Asi jí to připomenulo tu hrozivou situaci,“ říká její máma, která si všimla, že od té doby, co se nehoda stala, je Aneta lekavější. Bojí se i v tramvaji, když je nějaká nepřehledná situace. „Například jednou tramvaj lehce ťukla do nějakého auta a Aneta chtěla hned vystoupit. Měla takový menší hysterický záchvat. Nevím, co mám dělat, jestli s ní o tom mluvit, nebo raději mlčet,“ neví si rady Anetina máma.
Šok je normální reakce
Abychom lépe pochopili, jak dané situace řešit, je na prvním místě dobré si říct, co je trauma. „Jedná se o nedokončené fyziologické procesy, které měly sloužit k obraně. Na tělo zaměřená terapie pak pomáhá tyto obranné reakce dokončit a vysvobodit systém z režimu boje o život,“ objasňuje pro Flowee psychoterapeutka Jitka Herzánová z psychoterapeutického centra Equita Terapy, které se specializuje na dětskou terapii při traumatech.
„Důležité je začít bezprostředně po nehodě. Samozřejmě že v první řadě musíme zjistit, jestli není dítě v šoku. To se může projevovat tím, že reaguje klidně, že se nic nestalo, nebo je naopak dezorientované či přehnaně emocionální. Je dobré mu nedovolit, aby pokračovalo ve hře. Můžeme mu klidně, ale sebejistě sdělit např., na chvilku si tady sedneme a počkáme, až ten šok odezní,“ radí na Lince bezpečí.
Starost o dítě je naprostá hloupost. Starat by se měli dospělí o sebe, aby děti byly v pořádku.
Dítě je potřeba uklidnit a přivést pozornost k jeho tělesným prožitkům, například jak se cítí, jaké pocity má po těle, v břiše atd. Není vhodné ho chlácholit tak, že budeme jeho pocity popírat, rozhodně mu neříkat, ať nebrečí či ať se uklidní. Klidní máme být my, tím uklidníme i dítě. „Děti jsou citlivé na emocionální stav dospělých mnohem víc, než si myslíme. Velmi často se stává, že býváme zlostní nebo vyděšení, protože máme o dítě strach. Důležité je si tyto pocity přiznat. Doporučuji se zhluboka nadechnout a pomalu vydechnout, tím se zklidnit a minimalizovat svůj strach a emoce. Vaše klidné nastavení významně sníží pravděpodobnost, že vyděsíte dítě ještě více,“ píše se dále na Lince bezpečí.
Rodič nesmí hysterčit
Anetin stav se nijak nezlepšil. Její máma nevěděla, jak moc má o nehodě mluvit, sama u ní nebyla, ale když viděla zdemolované auto, i s ní to hnulo. Nakonec vzala svou holčičku k psycholožce. Tam se dozvěděla, že má být hlavně ona v klidu. „Pokud dospělý ví, že udělal vůči sobě maximum, je dítě klidné. Pracujete-li na sobě, děláte-li vše proto, abyste byli ve vnitřním klidu, pomáháte tak i svému dítěti,“ vysvětluje pro Flowee pracovník Linky důvěry SOS a Centra psychoterapie. Anetina máma si musela přiznat, že sama o té nehodě mluví až příliš vystrašeně a moc svou dceru sleduje a přehnanou starost před ní neskrývá. „Jakmile je starost zbytečně veliká, třeba právě po havárii, dítě vycítí neklid a bude také neklidné. Děti na sebe přebírají stavy rodičů. Starost o dítě je naprostá hloupost. Starat by se měli dospělí o sebe, aby děti byly v pořádku,“ dodává pracovník.
U jedné malé holčičky jsme se setkali i se strachem ze sprchování, kdy se nám podařilo vypátrat, že sprcha spouštěla tělové vzpomínky na tříštící se sklo v autobusu.
Je tedy žádoucí se k situaci stavit klidně, ale to neznamená, že netečně. Finský autor Ben Furman, který se zabývá psychikou dětí, ve své knize Toníkův zlá sen a jak mu s ním pomáhala babička zmiňuje, že bychom měli s dítětem mluvit jeho řečí, to znamená přimět jej nakreslit obrázek, kde by popsalo svoje pocity či za pomocí hraček by mohlo ukázat, co jej trápí. „Když se dítě o svůj zážitek podělí s dospělým, který se k věci staví se zájmem a zároveň klidně, úzkost, která se k situaci váže, většinou poleví a noční můry mohou skončit,“ píše o knize nakladatelství Portál.
Nevinné spouštěče traumatu
Podstatné také je si uvědomit fáze traumatu. Ty se dělí na fázi vyplakání, což je okamžitá reakce na nehodu, poté fáze popření, kdy se dítě stáhne do sebe, poté fáze intruze, během které si událost znovu prožívá. „Spouštěč může být vnější jako například melodie, která hrála před nehodou, nebo bouřka. Stejně jako vnitřní, tedy tělesné prožívání,“ píše se na webu rodicovskaposilovna.cz. A následuje fáze zpracování. U každého jedince je průběh těchto fází individuální.
Podle dotazníku se u dětí vyskytuje posttraumatický stres ve více než v polovině případů. Následky jsou noční můry, podrážděnost či hněv. Trauma se ale nemusí projevovat jen klasickými způsoby, jako jsou noční můry či pomočování. „U jedné malé holčičky jsme se setkali i se strachem ze sprchování, kdy se nám podařilo vypátrat, že sprcha spouštěla tělové vzpomínky na tříštící se sklo v autobusu,“ řekla psychoterapeutka Jitka Herzánová.
Reklama
Dále dodává, že u dětí v případě takových potíží, které se mohou projevit půl roku až rok po dopravní nehodě a zdánlivě s ní nesouviset, vždy nejprve řešila s pediatrem, jestli nemají nějakou zdravotní příčinu. V těžších případech může být vhodná překlenovací medikace, kterou by měl předepisovat dětský psychiatr, aby byla jemná a dobře cílená. „Obecně jsou vyhlídky na zpracování traumatu poměrně dobré,“ dodává Jitka Herzánová. Pokud se dítě při dopravní nehodě nějak vážněji zraní a má trvalé zdravotní následky, je vhodná dlouhodobější terapie i kvůli vyrovnání se se změnou a adaptací na nové podmínky. Většinou se posttraumatický stav zlepší, ale jak varují na sancedetem.cz, někdy může přejít v chronický stav s trvalou změnou osobnosti.
Na pomoc nejen dětem, ale i dospělým, kteří prožili traumatizující nehodu, přichází Český svaz obětí dopravních nehod, který nabízí e-mailovou adresu: //www.csodn@icok.cz/. Tam si mohou o radu psát ti, kteří se nevyrovnali s traumatem po dopravní nehodě. Pro zdárné překonání nešťastné události je potřeba si ujasnit postup. „Pokud se přístupy k dítěti budou rozpitvávat do různých rad a návodů, což se bohužel děje, svět bude v chasu, což je,“ uzavírá pracovník Linky důvěry SOS.
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek