fbpx

Když se z vás stane tažná kobyla aneb jak se vypřáhnout a najít radost ze života 2 fotografie
zdroj: Shutterstock

Syndrom „tažné kobyly“ sice není skutečná odborná diagnóza, přesto jím trpí stále více žen. Cítíte se někdy také tak?

Zveřejněno: 12. 8. 2024

Syndrom „tažné kobyly“ je termín, který se používá pro ženy, jež jsou přetížené, přepracované a často podceňované. Tyto ženy se obvykle starají o všechno a všechny, od práce po domácnost, ale jejich vlastní potřeby jsou až na posledním místě. Výsledkem je pocit frustrace, vyčerpání a někdy i ztráta smyslu života.

Ošetřovatelka, kuchařka, hospodyně, tahoun i v práci

Máte někdy pocit, že se váš život točí jen kolem povinností? Práce, domácnost, děti, partner – všechno je jen a jen na vašich bedrech. A co vy? Kde je čas pro vás, pro vaše potřeby, pro vaše sny? Pokud se vám tyto otázky honí hlavou, možná trpíte syndromem „tažné kobyly“.

„Mám pocit, že mě všichni jen využívají,“ říká pro Flowee Jana Malíková (38 let), která pracuje jako účetní a doma se stará o dvě děti (a manžela). „Ten pocit mám dlouhodobě a je to čím dál horší. V práci jsem pod neustálým tlakem, doma zase řeším, co bude k večeři, jaké úkoly mají děti a jestli jsme nezapomněli na doktora. Prostě je všechno jen na mně a já mám pocit, že kdybych sebou švihla, všechno spadne se mnou. Ale kde jsem v tom kolotoči já? Když mám chvilku klidu, jsem už tak unavená, že na nic jiného než na spánek nemám energii. Nechci takhle žít, navíc se bojím i vyhoření.“

Související…

Mají to opravdu těžší? Ženy zasahuje syndrom vyhoření tvrději než muže
Jan Handl

Přijde vám Janin příběh podobný vašemu životu? Pak se zamyslete, jestli i vy nejste jen tažná kobyla...

Kolikrát odpovíte „ne“?

Pokud si nejste jistá, zda na vás tento pocit syndromu tažné kobyly sedí, zeptejte se sama sebe na následující otázky:

  • Máte pocit, že si vás vaši blízcí váží tak, jak by měli?
  • Máte dostatek prostoru pro vlastní relaxaci a odpočinek?
  • Podporuje vás váš partner dostatečně, nebo máte pocit, že na vše jste sama?

Pokud jste alespoň na dvě z těchto otázek odpověděla NE, je pravděpodobné, že se vás syndrom tažné kobyly týká.

NE na všechny tři otázky si odpověděla i Marta Hanzelková, 45letá učitelka, která má podobnou zkušenost. „Když jsem se vdala, chtěla jsem být pro svého manžela a děti tou nejlepší. Všechno jsem dělala s láskou – vaření, úklid, starost o děti. Ale postupem času jsem si uvědomila, že to všechno dělám na úkor sebe. Neměla jsem čas na své koníčky, přátelé se mi vzdálili a já se cítila stále více osamělá.“

Marta si uvědomila, že pokud něco nezmění, ztratí samu sebe. „Začala jsem malými kroky – přihlásila jsem se na kurz jógy, kam chodím dvakrát týdně. Naučila jsem se říkat si o pomoc. A co je nejdůležitější, přestala jsem se cítit provinile, když jsem si udělala čas pro sebe. A ono se ukázalo, že to bylo přínosné pro všechny. Dokonce i manžel si zvykl a teď je rád za více času s dětmi. Prostě se prostřídáme, aby to všem vyhovovalo. Jen je mi líto, že jsem to neudělala dříve.“

Jak se syndromu tažné kobyly vyhnout?

Pokud se cítíte přetížená a bez energie, je čas se zastavit a zamyslet se nad tím, co byste mohla změnit. Zde jsou některé rady, jak se vyhnout tomu, aby se z vás tažná kobyla stala, nebo jak na to, abyste jí přestala být.

V práci jsem byla ta, která zůstávala déle, aby všechno stihla. Doma jsem zase dělala všechno pro rodinu. Nikdy jsem si nestěžovala, ale uvnitř jsem se cítila stále více unavená a frustrovaná. Jenže pak jsem už nemohla dál. Bylo toho na mě najednou moc.

„V první řadě byste se měla naučit požádat o pomoc. Nemusíte všechno zvládnout sama. Je v pořádku připustit si, že nic nemusíte. Důležité je naučit se říct si o to, co potřebuji, i třeba pokud jde o prostou vanu, právě teď hned. Za druhé byste se měla naučit některé povinnosti pustit a delegovat je na jiné členy domácnosti nebo rodiny. Připusťte si myšlenku, že můžete něco vypustit. Že to udělá někdo jiný, anebo to prostě nebude vůbec. Svět se totiž nezboří. Začněte něčím malým a vydržte to. Učíte se to vy i vaše okolí. A hlavně se naučte říkat ,ne‘. Je to strašně důležité a vy navíc jen díky těmto dvěma písmenkům získáte prostor pro sebe jako bonus,“ radí pro Flowee.cz studentka psychologie Jana Markvartová.

Přehledně si tedy jí poskytnutý návod můžeme shrnout do tří bodů:

  • Naučte se říkat „ne“ – Je v pořádku odmítnout úkoly nebo požadavky, které vás přetěžují. Říct NE neznamená, že jste selhala, naopak – znamená to, že si vážíte sama sebe.
  • Přenechat úkoly jiným – Nemusíte zvládat všechno sama. Zapojte do domácích prací i ostatní členy rodiny. Každý může přispět svou troškou a vám to ulehčí život.
  • Udělejte si čas pro sebe – Najděte si čas na to, co vás baví a naplňuje. Může to být cokoliv – wellness, čtení knihy, procházka v přírodě, sport nebo setkání s přáteli.

Globální fenomén

Všude ve světě se mluví o ženách, které se cítí přetížené a podceňované. Jen některé kultury to berou zcela samozřejmě a ženy o svých problémech nemluví, zatímco v západním světě se tento syndrom komentuje stále více. V anglicky mluvícím světě se pro tento jev používá termín „The Workhorse Syndrome“ a popisuje ženy, které na sebe berou více úkolů, než jsou schopny zvládnout, a to jak v práci, tak doma. Výsledkem je stres, únava a často i vyhoření.

Obdivuju všechny ženy, které to zvládají. Jsem máma, táta, živitel, kuchařka, uklízečka. Dělám to strašně rád, ale bylo by super, kdybychom byli dva. Fakt se někdy cítím úplně vyčerpaný… A to jsem chlap.

Navíc právě v zaměstnání musí ženy často bojovat za svůj prostor a jak je důležité naučit se říkat NE. Čelí tlaku, aby byly perfektními matkami, manželkami a zaměstnankyněmi, což vede k neúnosnému stresu a frustraci. Často trpí pocity selhání, pokud se nedokážou postarat o všechny své povinnosti na sto procent.

V článku publikovaném na Forbesu Michelle Travis vysvětluje, proč ženy nemohou překonat nerovnost na pracovišti jednoduše tím, že budou pracovat tvrději. Zatímco nadměrná pracovní zátěž může přinést okamžité úspěchy, dlouhodobě posiluje nerovnosti a genderové stereotypy. Ženy často padají do pasti přebírání dalších úkolů v naději, že si tím získají uznání nebo povýšení, ale tento přístup pouze udržuje nerovné podmínky v práci, protože ženy se pak ocitají ve vyčerpání, zatímco jejich přínosy zůstávají podhodnocené.

Řešení spočívá v institucionálních změnách, které by měly zahrnovat rovnoměrné rozdělení pracovních úkolů a podporu pro ženy ve vedoucích pozicích. Místo toho, aby se ženy snažily přemoci systémy neúměrnou pracovní námahou, měly by firmy vytvářet prostředí, které podporuje rovnost a spravedlnost, což by vedlo k udržitelnému růstu pro všechny zaměstnance.

A, světe, div se, podobně se však mohou cítit i mnozí muži. Jenže „tažní hřebci“ jsou nám jaksi i historicky bližší, že?

m shutterstock 2289467731

Ani mužům se nevyhýbá syndrom tažného hřebce.


„Po manželčině smrti jsem zůstal s dětmi sám. A musím tedy říct, že je to opravdu záhul, obdivuju všechny ženy, které to zvládají. Jsem máma, táta, živitel, kuchařka, uklízečka. Dělám to strašně rád, ale bylo by super, kdybychom byli dva. Fakt se někdy cítím úplně vyčerpaný… A to jsem chlap. Jistě, potýkal jsem se nejvíc s vařením a domácími pracemi, ale pak jsem si uvědomil, kolik žen to zvládá… A mlčím,“ svěřil se nám Miroslav Lukáč (39 let).

Lenka se naučila říkat si o pomoc

Lenka Gregorová je 42letá zdravotní sestra v krajském městě. Byla vždy tou, na kterou se všichni mohli spolehnout. „V práci jsem byla ta, která zůstávala déle, aby všechno stihla. Doma jsem zase dělala všechno pro rodinu. Nikdy jsem si nestěžovala, ale uvnitř jsem se cítila stále více unavená a frustrovaná. Jenže pak jsem už nemohla dál. Bylo toho na mě najednou moc. Začala jsem mluvit se svou rodinou. Řekla jsem jim, že potřebuji víc pomoci, a začala jsem jim dávat některé úkoly, které jsem dříve dělala sama. Bylo to pro mě těžké, protože jsem vždy chtěla být tou, na kterou se všichni mohou spolehnout. Ale postupně jsem si uvědomila, že i já mám právo na odpočinek a na čas pro sebe.“

Jak si udržet rovnováhu mezi prací a osobním životem?

Najít rovnováhu mezi prací a osobním životem je pro prevenci syndromu tažné kobyly klíčové. Zde je několik tipů, jak na to:

  • Stanovte si priority – Zamyslete se nad tím, co je pro vás opravdu důležité. Může to být čas s rodinou, vlastní zájmy nebo kariéra. Udělejte si seznam priorit a podle toho plánujte svůj čas.
  • Nebojte se odmítnout – Pokud cítíte, že už máte plné ruce práce, nebojte se odmítnout další úkoly. Není to známka slabosti, ale důkaz, že si vážíte sama sebe a svého času.
  • Vytvořte si svůj prostor – Najděte si v každodenním shonu čas pro sebe. Může to být třeba jen 15 minut na kávu, meditaci nebo procházku. Důležité je, aby tento čas patřil jen vám.

Syndrom tažné kobyly je výsledkem dlouhodobého přetížení a podceňování vlastních potřeb. Pokud máte pocit, že na vás leží příliš mnoho povinností a že jste na všechno sama, je na čase zastavit se a zamyslet se nad tím, co můžete změnit.

Mějte na paměti, že nikdo jiný za vás váš život nezmění. Musíte se naučit říkat si o pomoc, delegovat úkoly a najít si čas pro sebe. Protože pokud se budete starat o sebe, budete moci lépe pečovat i o ty, kteří jsou vám blízcí.

 

Tipy redakce

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

Ztraceni v pekle velkoměsta. Proč neumí naplňovat potřeby svých obyvatel?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...