„Šaty dělaj člověka, to je pravda odvěká.“ To není jen úryvek z Werichovy slavné písně, ale taky pravda, kterou potvrzují i nedávné studie. Na oblečení, které volíme pro svou práci, záleží často více, než si myslíme.
Podle článku publikovaného ve Wall Street Journal existují důkazy, že hezké oblečení (nejen) v kanceláři může ovlivnit nejen to, jak nás vnímají ostatní, ale také to, jak sebevědomě se cítíme, a dokonce i naši schopnost abstraktního myšlení.
Například studie z Yale z roku 2014, které se zúčastnilo 128 mužů ve věku mezi 18 a 32 lety, zkoumala, jak to, co máme na sobě, ovlivňuje vyjednávání. Účastníci byli rozděleni do tří skupin podle typu oblečení. Někteří měli na sobě tepláky a plastové sandály, jiní byli v oblecích a třetí skupina byla oblečená neutrálně. Ti, kteří byli oblečeni nedbale, dosáhli průměrného zisku 680 000 dolarů, zatímco ti v oblecích si vedli mnohem lépe s průměrným ziskem 2,1 milionu dolarů. Skupina oblečená neutrálně pak dosáhla zisku 1,58 milionu dolarů.
Spoluautor studie uvedl, že účastníci v nedbalém oblečení často ustupovali těm v oblecích, kteří díky tomu cítili vyšší respekt a byli méně ochotní se vzdát svých pozic.
Myslet jako CEO
Další studie ukázala, že lidé, kteří se oblékli elegantně, měli tendence myslet abstraktně a strategicky podobně jako CEO, zatímco ti, kteří byli oblečeni méně formálně, se soustředili na drobné detaily.
Michael L. Slepian, spoluautor této studie a profesor na Columbia Business School, uvedl, že lidé, kteří nosí takové oblečení, mají pocit větší moci. A když se takto cítíte, nemusíte se zaměřovat na detaily.
Když člověk přijde v něčem, co si koupil jen proto, aby zapůsobil na pohovoru, ale necítí se v tom pohodlně, tak se to na jeho projevu může negativně podepsat.
I podle zkušené headhunterky Dagmar Klimtové naše oblečení opravdu významně ovlivňuje to, jak se cítíme: „Třeba u mě to takto platí. Mám-li na sobě nějaký těsný kousek, jsem jako svázaná, nemohu se nadechnout. V oblečení potřebuji volnost, vzdušnost, lehkost, pohodlí, ale zároveň estetiku. Někdy mě mrzí, když se rozhlížím kolem, že se u lidí vytrácí potřeba krásy. Nemyslím tím nákladnou drahou značkovou módu, ale estetiku, hru barev, odstínů, tvarů. A nejde jen o oblečení.“
Čím juniornější pozice, tím elegantnější oblečení
Když Dagmar začínala po vysoké škole pracovat v reklamě v době zlatých devadesátek, tak platil pro obchodní jednání či důležitou schůzku (a sem patří i pracovní pohovor) tzv. business look dress code, tedy u mužů oblek, případně košile, kravata a slušné kalhoty, u dam kostýmek, či hezká blůza a sukně, případně business kalhoty. Tehdy jí její šéf řekl, že čím je člověk juniornější, tím víc musí dbát na business look, protože musí udělat dojem a budit respekt alespoň tím, jak vypadá. Čím toho máme pracovně víc za sebou a čím jsme v hierarchii výš, tím méně na tom záleží a můžeme si dovolit více ležérnosti.
Dagmar k tomu trefně dodává: „Samozřejmě to vždy znamenalo být upravený a čistý. Když se umyji, učešu, vezmu si čisté oblečení, vyjadřuji tím nejen svou civilizovanost, ale zároveň respekt k ostatním. Vyjadřuji tím i to, že mi na ostatních, a v případě pracovního pohovoru na daném místě, opravdu záleží. “
Zůstat sám sebou
A jakou roli hraje dres code dnes? Podle Dagmar záleží samozřejmě na oboru. Například právníci či zaměstnanci bank a jiných finančních institucí musí budit vážnost a důvěru, takže jsou dress codem více svázaní. A také na to budou více dbát u pohovorů.
„Celkově se ale situace hodně uvolnila. Stále platí nutnost být upravený a čistý, ale daleko více se přihlíží na osobnost – jak se kandidát projevuje, jak komunikuje, ověřují se znalosti a zkušenosti, leckde i konkrétní kompetence. A to je za mě úplně v pořádku. Když ale říkám, že se daleko více dbá na to, jak kandidát působí a komunikuje, jestli je uvolněný nebo nervózní, tak zde určitě hraje oblečení velkou roli. Když člověk přijde v něčem, co si koupil jen proto, aby zapůsobil na pohovoru, ale necítí se v tom pohodlně, tak se to na jeho projevu může negativně podepsat.“
Když se umyji, učešu, vezmu si čisté oblečení, vyjadřuji tím nejen svou civilizovanost, ale zároveň respekt k ostatním. Vyjadřuji tím i to, že mi na ostatních, a v případě pracovního pohovoru na daném místě, záleží.
Dáša si například vzpomíná, jak jí její holandský kolega jednou řekl, že na pohovor do Holandska jede z Prahy na svém Harley, a bude tedy oblečen „velmi ležérně“. Chtěl, aby ho vzali takového, jaký je. Jinak by se musel každý den přetvařovat a hrát si na někoho, kým není.
A něco podobného radí Dáša i ostatním. „Buď sám/a sebou, nehraj si na někoho, kým nejsi. Nicméně, buď vždy upravený a čistý. Pokud ti na místě hodně záleží, zjisti si, jaký tam je dress code (neváhej se zeptat headhuntera či přímo HR) a přizpůsob mu svůj styl. Neříkám, tedy změň zcela svůj styl oblékání, ale přizpůsob. Ať vyjádříš respekt a zájem, ale zároveň se cítíš dobře a sám/a sebou.“
Najít rovnováhu
Jak už jsme nastínili, hezké oblékání může výrazně zvýšit sebevědomí. Když se cítíme dobře, odráží se to v našem chování, stojíme vzpřímeně, více se usmíváme a vyzařujeme jistotu. Tento efekt je obzvláště důležitý v profesionálním prostředí, kde první dojem může mít zásadní vliv na to, jak nás vnímají kolegové, nadřízení či klienti.
Na druhé straně, když se cítíme pod tlakem, abychom se oblékali podle určitých očekávání nebo trendů, může to vést k frustraci a pocitu odcizení.
Je tedy důležité najít rovnováhu mezi osobním stylem a společenskými normami, což nám umožňuje zachovat si svou jedinečnost, a zároveň dobře působit na lidi.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek
