Rodinné konstelace: Cesta do hlubin tajemství rodu

V minulosti hrála rodová příslušnost klíčovou roli. Otázka „Čí jsi?“ byla běžná a sloužila k rychlému určení původu a sociálního postavení daného člověka. Lidé vnímali, že jejich osud je spjat s osudy jejich předků, že v jejich žilách koluje nejen krev, ale i příběhy, bolesti a tajemství minulých generací. Dnes, v době individualismu, často zapomínáme na sílu rodových vazeb. Přesto se v hloubi duše mnozí z nás potýkají s problémy, jejichž kořeny sahají hluboko do minulosti. Rodinné konstelace nám nabízejí možnost nahlédnout do zrcadla a odhalit tak tajemství, která byla dlouho pohřbena v hlubinách rodových dějin.

Jak konstelace probíhají a co mohou odhalit?

Představte si jeviště, na kterém se odehrává drama vašeho rodu. Vy jako klient si intuitivně vyberete z přítomných lidí zástupce pro jednotlivé členy své rodiny a rozmístíte je v prostoru. Tito „herci“, ačkoliv vaši rodinu vůbec neznají, se nechají vést svou intuicí a vnitřním hlasem, který napovídá, jak se v roli chovat a co cítit. Prožívají smutek, radost, hněv, strach, vinu, lásku... To vše jen na základě intuice. Terapeut, který celý proces sleduje, pozoruje dynamiku mezi zástupci a klade jim otázky, které pomáhají odhalit skryté vzorce a konflikty v rodinném systému. Vy se díváte na svůj rodinný příběh zvenčí, z nové perspektivy, a získáváte tak cenné pochopení pro sebe i pro své blízké.

Během konstelace se může například odhalit, že:

Vaše úzkosti ve skutečnosti patří vaší babičce, která prožila válku.
Váš strach z odmítnutí souvisí s tím, že váš pradědeček byl v dětství opuštěný.
Vaše partnerské problémy zrcadlí nevyřešený konflikt vašich rodičů.
Vaše fyzické potíže mohou být projevem nevyřešeného traumatu v rodině.

Jakým způsobem se lidé dokáží vcítit do osudů a emocí druhých?

To je otázka, která fascinuje nejen účastníky konstelací, ale i vědce a psychology, jak je možné, že cizí lidé, kteří o dané rodině nic nevědí, prožívají jejich emoce a vnitřní konflikty s takovou intenzitou a přesností? Jedním z možných vysvětlení je existence tzv. zrcadlových neuronů. Tyto neurony se aktivují nejen tehdy, když sami prožíváme nějakou emoci, ale i tehdy, když pozorujeme emoce druhých. Zrcadlové neurony by v kontextu konstelací mohly hrát roli v tom, že se zástupci „naladí“ na emoce klienta a jeho rodiny, a začnou je zrcadlit.

„Všechno, co je, má právo tu být.“ – Bert Hellinger

Další hypotéza vychází z konceptu kolektivního nevědomí od Carla Gustava Junga. Podle této teorie existuje hlubinná vrstva psychiky, kterou sdílíme všichni lidé. V tomto kolektivním nevědomí jsou uloženy archetypy, symboly a zážitky celého lidstva. Zástupci by se v konstelacích mohli napojit na toto kolektivní nevědomí a „vytáhnout“ z něj informace o dané rodině a jejích dynamikách. Ať už je vysvětlení jakékoli, konstelace nám mohou posloužit jako zrcadlo, v němž spatříme odraz vlastní duše, a vydáme se na cestu sebepoznání.

Neviditelné nitky osudu: Mariin příběh

Paní Marii (45) jsem potkala úplně náhodou na vernisáži obrazů, kde jsme se daly do řeči o umění. Obě nás zaujala série portrétů s hlubokým, melancholickým výrazem a brzy jsme zjistily, že sdílíme podobný pohled na svět i smysl pro krásu. Navzdory své křehkosti vyzařovala Marie vnitřní sílu. Když jsem se jí zeptala, čím se zabývá, zářivě se usmála a s jiskrou v očích mi začala vyprávět o svém životě. Nejdříve mluvila o své práci, ale brzy se rozpovídala o něčem úplně jiném. O tom, jak ji dlouho trápily úzkosti a pocity viny, které jí bránily žít naplno. Vyzkoušela prý všechno možné – terapii, léky, meditaci – ale nic jí dlouhodobě nepomáhalo. Až narazila na článek o rodinných konstelacích. To jí otevřelo úplně nový svět a pomohlo jí najít cestu k sobě samé.

„Nikdy by mě nenapadlo,“ vyprávěla Marie, „že se můj život změní díky 'divadelní hře', ve které ani nehraju. Srdce mi bušilo, když jsem vcházela do místnosti plné cizích lidí. Všichni už seděli v kruhu. Byla jsem nesvá, ale zároveň jsem cítila zvědavost. Terapeut, mi vysvětlil, jak konstelace probíhá, a požádal mě krátce popsat to, co mě trápí. Pak jsem si z přítomných měla vybrat zástupce pro sebe a své rodiče a intuitivně je umístit do prostoru. Učinila jsem tak a pak se to začalo dít… Zástupkyně, která mě představovala, se schoulila v koutě, objala se rukama a doslova třásla se strachy. Zástupce mého otce se otočil zády ke 'mně' a stal s pohledem upřeným do prázdna, jako by tam ani nechtěl být. 'Cítím se malá, bezmocná a tak samotná. Srdce mi buší a svírá se mi hrdlo, nemůžu dýchat,' odpověděla zástupkyně, když se jí terapeut zeptal, co cítí. 'Cítím v sobě smutek a bolest. V hrudi mi leží těžký kámen. Nechci se k Marii přiblížit, jako bych se bál, že jí ublížím,' odpověděl zástupce mého otce.“

„Když se podíváme pravdě do očí, osvobodí nás.“ – Bert Hellinger

„Byla jsem v šoku. Nikdy předtím jsem neviděla svůj rodinný příběh takhle zřetelně, takhle naživo. Konstelace ukázala tragickou událost, které můj otec byl v dětství svědkem – nehodu, při které zemřel jeho mladší bratr. Před očima mu ho srazilo auto, on sám stál jen pár metrů od něj. Otec si s sebou nesl celý život pocity viny a strachu, obviňoval se, že bratra dostatečně nechránil. 'Marie, vidíte tu souvislost mezi vašimi úzkostmi a otcovým traumatem?' zeptal se mě terapeut. 'Ano, najednou to dává smysl. Vždycky jsem cítila, že se otec trápí, ale nevěděla jsem proč. A teď vidím, že jsem nevědomky přebírala jeho bolest, jeho strach, jeho vinu,' odpověděla jsem s pláčem.“

„Po té konstelaci se toho ve mně hodně změnilo,“ pokračovala Marie s úlevou v hlase. „Najednou jsem otci dokázala odpustit. Pochopila jsem jeho chování. Uvědomila jsem si, že jeho odtažitost a smutek pramenily z jeho vlastního traumatu, ne z nedostatku lásky ke mně. Rodinné konstelace mi otevřely oči. A daly mi naději, že se mohu osvobodit od minulosti, od těch neviditelných pout, a vytvořit si budoucnost podle svého.“ Zadívala se zamyšleně z okna a dodala: „A víte, co je nejúžasnější? Že se změnil i můj vztah s otcem. Po letech jsme si konečně dokázali promluvit, opravdu promluvit...“

Zkrátka a dobře

Rodinné konstelace nám otevírají dveře do světa, který je nám často skrytý – do světa našich předků, jejich osudů a emocí. Umožňují nám pochopit, jak nás minulost ovlivňuje v přítomnosti, a osvobodit se od neviditelných pout, která nám brání žít naplno. Je důležité si uvědomit, že konstelace nejsou všemocné a nejsou vhodné pro každého. Mohou vyvolat intenzivní emoce, proto je důležité vybrat si zkušeného terapeuta, který bude respektovat vaše hranice a celým procesem vás provede bezpečně.