Zůstat spolu jen kvůli dětem? Prohrávají všichni, varuje psycholog

Oba s přítelem pocházíme z rozvedených rodin. Nedávno jsme se shodli na tom, jak jsme rádi, že se naši rodiče rozvedli, ale že je zároveň velká škoda, že to neudělali dřív. Doteď mě fascinují odborníci, kteří doporučují rodičům, kteří už spolu nejsou šťastní, aby manželství udrželi alespoň pro „zachování rodiny“, protože dětem by ublížilo, když se rozvedou. Už se ale zapomínají zmínit o tom, jaké následky asi zanechá na dítěti fakt, že dlouhé roky stráví v toxickém prostředí bez lásky.

Toxicita jako vzor

Když používáte dítě jako výmluvu, proč se nehodláte rozejít (i když vám to už vůbec neklape), tvoříte situaci, která není dobrá pro nikoho ze zúčastněných. „Když vztah vzdáte, ale neukončíte ho, jen to prohlubuje rány mezi vámi a vaším partnerem a přispívá k napětí a nesouladu, které pak prostupují celou domácností,“ upozorňuje terapeut David Schwartz ve svém článku pro Psychology Today.

Ještě smutnější na tomto scénáři je, že děti, kterým se snažíte jít příkladem, téměř jistě neštěstí v domácnosti zachytí a to je samozřejmě bude velmi ovlivňovat. „Položte si otázku, co jim asi takovýmto svým přístupem ukazujete? Co učíte své děti, když kvůli nim zůstáváte spolu a nejste schopni udělat krok ke změně?“ ptá se terapeut.

Některé děti samy říkají, jak se jim po rozvodu rodičů ulevilo, protože všichni jsou nakonec šťastnější.

Když setrváváme v partnerství bez lásky, dáváme svým dětem dost nešťastný příklad, který si pak přenášejí do svých vlastních dospělých vztahů. Pro takové mladé je potom normální považovat vztahy za neradostné utrpení, v nichž je běžné konflikty a další problémy zametat pod koberec, kde je dusná atmosféra na denním pořádku a kde nikdo nemá dostatek odvahy na to, aby řekl dost.

Problémy s důvěrou i navazováním vztahů

Děti nasávají emoce svého okolí jako houby. Když se s partnerem hádáte, nebo máte tichou domácnost, děti tím pochopitelně trpí. A co víc, odborníci upozorňují na to, že pak si tyto nefunkční vztahové vzorce z rodiny přenášejí do vlastních vztahů.

Výzkumy také ukazují, že tyto děti „na tom nejsou o nic lépe a ve skutečnosti se jim v některých ohledech může dařit ještě hůře než dětem, které vychovává jen jeden rodič“. Také mívají potíže se sebevědomím, navazováním a udržováním vztahů, zvládáním emocí i s důvěrou.

Některé děti samy říkají, jak se jim po rozvodu rodičů ulevilo, protože všichni jsou nakonec šťastnější. Také jejich rodiče, pokud po rozvodu pracují na svém uzdravení, jsou na tom nakonec obvykle lépe, a to po psychické i emocionální stránce.

Setrvávání ve špatném manželství má navíc ještě jedno riziko, a to fakt, že na děti prostě přes všechny ty problémy a hádky nebudete mít dostatek času ani energie. Ani to pochopitelně jejich zdravému vývoji nepomůže.

Zůstat, či odejít?

Rozhodování o tom, zda v manželství zůstat, nebo raději zažádat o rozvod, pochopitelně není jednoduché a je třeba vzít v potaz mnoho faktorů. Rozhodně také neznamená, že si při prvních větších problémech musíte hned balit tašky. Pokud stále váháte, jaký krok je pro vás a vaše dítě momentálně nejlepší, položte si následující dvě otázky.

1. Dochází ke zneužívání?

Odborníci se shodují v tom, že děti by neměly zůstávat v rodině, kde dochází k jakémukoli zneužívání. Pokud dítě žije s rodičem, který ho sexuálně, fyzicky nebo citově zneužívá, je rozvod naprosto nezbytný.

Určitě existují případy, kdy rodič, který se násilí dopouští, může podstoupit terapii a svůj přístup nakonec změní. V těchto případech je na místě dočasná odluka. Pokud však toxické chování zůstává, je vaší povinností děti chránit.

Neberte konec manželství jako prohru. Spíš si poděkujte za to, že máte odvahu chtít pro sebe, toho druhého i vaše děti něco lepšího.

Kromě týrání dětí je důvodem k přehodnocení manželství také týrání ze strany manžela, včetně fyzického, slovního, emocionálního a finančního zneužívání. Tyto praktiky ubližují nejen postiženému partnerovi, ale také dětem, které jsou jeho svědky.

2. Lze manželství ještě napravit?

Pokud jste na první otázku odpověděli záporně, nyní se zamyslete nad tím, zda je ještě možné vaše manželství napravit. Stále se milujete a máte zásadnější problém třeba jen v několika oblastech, jako je komunikace či sex? Pak je možná na místě obrátit se na psychologa, ovšem za jedné podmínky – pokud jste oba ochotní na vztahu pracovat.

Naopak v případě, že jste oba dospěli do bodu, kdy podle vás není cesty zpět, neberte konec manželství jako prohru. Spíš si poděkujte za to, že máte odvahu chtít pro sebe, toho druhého i vaše děti něco lepšího.