fbpx

Rozvod. Nejhorší noční můra, nebo druhá šance na štěstí? 1 fotografie
zdroj: Shutterstock

Proč je pro některé rozvod začátek nového života a pro jiné největším selháním?

Zveřejněno: 7. 12. 2024

Rozvod. Jedno slovo, které vzbuzuje široké spektrum zcela protikladných emocí – od úlevy a osvobození po bolest a pocit selhání. Zatímco jedni si oddychnou, že ukončili vztah, který je možná dlouhé roky tížil, jiní truchlí nad ztracenými nadějemi. Je zajímavé, že někteří lidé se v den rozvodu cítí jako vítězové, zatímco jiní považují tento okamžik za učiněnou tragédii, po níž dokonce musejí vyhledat pomoc odborníka.

Život pokračuje

I když někdy je těžké si to hned uvědomit. Já osobně jsem se vdávat nechtěla, ale byla to nutnost. Věděla jsem předem, že mě vztahy nebaví a že tenhle nebude jiný. Bohužel to bylo v cizině a kulturních odlišností jsem si byla velmi vědoma. Přesto jsem otěhotněla a bylo potřeba se vzít. Jiný kraj, jiný mrav. Manželství bylo předem odsouzené k zániku, jenže protože jsem buvol, když už jsem jednou do chomoutu vlezla, chtěla jsem udělat nejvíc, co mohu. A mohla jsem. Mohla jsem dokonce tak moc, až se kamarádky divily, kde je moje tvrdohlavost a neschopnost se přizpůsobit. Jenže všechno bylo k ničemu a nakonec po pár měsících byl rozvod více než jasné řešení. Čekala jsem na něj sice dlouho, protože to byl rozvod mezinárodní, ale dočkala jsem se. Po mnoha peripetiích, po asi deseti měsících společného soužití a dalších dvou letech nulového kontaktu, konečně nadešel Den D. Tedy Den R. Když jsem vylezla ze soudní síně, nechala jsem se vyfotit ve výskoku. Sice to nebylo na pláži, ale radost byla daleko větší, než když skáčete ve vlnách. Byla jsem opět svobodná a volná. Bylo to k nezaplacení a od té doby slavím 6. října druhé narozeniny.

Související…

Aby to nedopadlo jako ve válce Roseových. Pomoc hledejte u rozvodové mediátorky
Martina Malá

Také paní Jana Štěpánková (46 let) se se mnou shoduje. Pro Flowee uvedla, že den rozvodu byl nejšťastnějším dnem jejího života. „Cítila jsem, jako by mi někdo sundal těžké závaží z ramen,“ vzpomíná. Po 15 letech manželství, které se proměnilo v emocionální vězení, konečně našla odvahu říct „dost“. Naopak pro jejího manžela Tomáše to byl den plný slz a výčitek. „Cítil jsem to jako největší selhání,“ přiznává. Manželství pro něj symbolizovalo stabilitu, kterou teď ztratil.

Rozvod jako životní milník může být radostný, nebo naopak devastující. Jak je ale možné, že lidé prožívají stejnou situaci tak odlišně? Většina lidí přece vstupuje do manželství z lásky (ne jako já) a s vírou, že navždy.

Kapitola 1: Proč někteří slaví den rozvodu?

„Konečně jsem volná,“ říkám si dodnes jako mantru, když nadávám, že jsem na všechno sama. Tahle mantra každou drobnou „indispozici“ přebije. Už žádné přizpůsobování se někomu, kdo mě jen kritizoval, manipulativnímu narcisovi, který by nikdy nepřipustil, že třeba nedělal něco perfektně. Oba jsme začali nové životy, já sama se synem, on už má další tři děti s ženou své kultury. Chudinka, myslím na ni denně. Nejsem jediná, kdo vnímá rozvod jako začátek nové životní kapitoly.

Podle výzkumů lidé, kteří odcházejí z toxických vztahů, často zažívají vlnu úlevy a novou chuť do života. „Rozvod může být osvobozením, pokud je vztah dlouhodobě nefunkční a jeden z partnerů se cítí uvězněn,“ vysvětluje psycholog Dr. John Gottman v Psychology Today.

Někteří lidé slaví rozvod proto, že cítí, že konečně mohou být sami sebou. Už nejsou svázáni očekáváními, kompromisy a neustálými konflikty. Rozvod pro ně znamená návrat ke svobodě a možnost znovu objevit vlastní identitu. O tom já něco vím. Ale každá mince má dvě strany.

Kapitola 2: Když rozvod bolí jako selhání

Tomáš, bývalý manžel paní Jany, ani po padesátce na den rozvodu nevzpomíná rád. „Vždycky jsem si myslel, že manželství je navždy. Když to nevyšlo, cítil jsem, že jsem zklamal nejen sebe, ale i celou rodinu. Vím, že jsem se choval jako blbec, ale tehdy jsem to tak neviděl. Dodneška toho lituji, o to víc, že jsme s bývalou ženou přátelé. Ona ale o návratu nechce ani slyšet. A já ji vlastně chápu,“ sype si popel na hlavu i roky po rozvodu.

Proces rozchodu po vážné známosti trvá tři až šest let a probíhá v šesti fázích. Zajímavé je, že tyto fáze nejsou vždy lineární – člověk se může vracet zpět, přeskakovat mezi stadii nebo je prožívat různě intenzivně.

Pro mnoho lidí je rozvod skutečně synonymem selhání, zejména pokud jsou silně ovlivněni tradičními hodnotami. Podle výzkumu, jež se věnoval zejména lidem vyznávajícím náboženství, ti, kteří vyrůstali v konzervativních rodinách, často vnímají rozvod jako osobní prohru. Když manželství skončí, zpochybňují svou schopnost budovat vztahy. Je pro ně těžké přijmout, že vztah, do kterého vložili tolik energie a lásky, skončil. Kromě toho mohou být rozvodová řízení emocionálně i finančně vyčerpávající, což celý proces „uzdravení se“ ještě více zhoršuje.

Kapitola 3: Když rozvod znamená nový začátek

Eva Mělníková (50 let) si rozvod dlouho rozmýšlela. „Byla jsem s mužem, který mě ignoroval a neprojevoval žádný zájem o rodinu, teď už si to umím přiznat. Ale bála jsem se, co přijde, až zůstanu sama. Teď, rok po rozvodu, ale vidím, že to bylo nejlepší rozhodnutí mého života. Začala jsem chodit na kurzy malování, našla si nové přátele a cítím se šťastná. Konečně můžu volně dýchat a nikomu se nepřizpůsobuju.“

Psychologové zdůrazňují, že rozvod může být příležitostí k růstu a osobnímu rozvoji, a až 60 % lidí se po rozvodu cítí emocionálně lépe. Je to příležitost zbavit se starých vzorců chování a začít znovu.

Kapitola 4: Co říká věda o rozdílných pocitech při rozvodu?

Proč někteří lidé oslavují, zatímco jiní truchlí? Podle neurovědců je vnímání rozvodu silně ovlivněno individuálním nastavením mozku a může dokonce skončit i zdravotními problémy.

„Mozek lidí, kteří mají vyšší míru optimismu, interpretuje rozvod jako novou příležitost,“ vysvětluje Dr. Hannah Schmidtová. „Naopak u lidí, kteří mají tendenci se obviňovat, aktivuje rozvod centra spojená s úzkostí a depresí.“

Kapitola 5: Proces rozvodu/rozchodu má podle psychologa 6 fází

Podle psychologa Jeronýma Klimeše trvá proces rozchodu po vážné známosti tři až šest let a probíhá v šesti fázích. Zajímavé je, že tyto fáze nejsou vždy lineární – člověk se může vracet zpět, přeskakovat mezi stadii nebo je prožívat různě intenzivně.

Důležité je najít skutečnou podporu, klidně i v nejlepší kamarádce nebo kamarádovi, věřte ale, že je časem vysajete a unavíte. Odborník je někdy lepší volbou a neztratíte přítele.

První fáze, kterou mnoho lidí zažívá, je popření. Rozvod se může zdát jako nepřijatelná realita, něco, co se „stane jiným lidem“, kdy člověk doufá, že to přejde a partner se vrátí. Toto popření je přirozenou reakcí na šok a emocionální zátěž. Po této latentní fázi přijde fáze rozhodnutí, kdy si člověk skutečně uvědomí, že rozvod se týká i jeho a je jedinou, ale velmi reálnou možností.

Jakmile si jedinec začne uvědomovat, že situace je skutečná, často následuje hněv. Objevuje se zloba na bývalého partnera, na sebe samého nebo na okolnosti, které k rozvodu vedly. Tato fáze může být náročná na zvládnutí, protože hněv může ovlivnit nejen samotného člověka, ale i jeho okolí, například děti nebo blízké přátele.

Další fáze, smlouvání, zahrnuje pokusy o „vyjednávání“ – s bývalým partnerem, sám se sebou, nebo dokonce s vyšší mocí. Člověk může hledat způsoby, jak vztah obnovit, napravit minulost nebo změnit nevyhnutelné. Tato fáze je často provázena iluzemi o tom, že situace není tak zlá, jak se zdá.

Když si člověk uvědomí, že rozvod je skutečně konečný, může se dostavit deprese. Smutek, ztráta, pocit osamělosti a selhání – všechny tyto emoce mohou člověka ovládnout. Deprese bývá nejhlubší fází, kdy se jedinec vyrovnává s realitou, že jeho představy o budoucnosti se nenaplnily. Přesto je tato fáze klíčová pro přijetí nové reality.

Poslední fází je přijetí, kdy člověk akceptuje, že vztah skončil, a začíná hledat nové cesty a možnosti. Přijetí není o vymazání minulosti, ale o smíření se s ní. V této fázi člověk často objevuje nové zájmy, navazuje nové vztahy a znovu nachází radost v životě.

Někdy jsou v procesu kromě fáze skutečné realizace, tedy rozvodu jako takového, přítomny i fantazijní fáze, kdy si člověk stále představuje, že by vztah mohl fungovat, a potom, většinou ale také v kruzích, přichází a odchází fáze nového začátku, kdy jedinec nachází nové cíle, obnovuje sebevědomí a plánuje budoucnost.

Proces vyrovnání se s rozvodem může trvat měsíce, ale někdy i roky. Klíčové je nezůstávat v těch nejnáročnějších fázích příliš dlouho.

Kapitola 6, poslední: Jak se vyrovnat s rozvodem?

Chápu, i když jen velmi obtížně, že ne každý po odchodu ze soudní síně skáče rozjařen radostí. Rozvod je jistě náročný proces, ale existují způsoby, jak ho zvládnout. Důležité je najít skutečnou podporu, klidně i v nejlepší kamarádce nebo kamarádovi, věřte ale, že je časem vysajete a unavíte. Odborník je někdy lepší volbou a neztratíte přítele. Zkuste se zaměřit sami na sebe a na své potřeby, malujte, jako to udělala paní Eva, nebo si třeba najděte novou ženu, jako to udělal můj exmanžel. Ale co je nejdůležitější, odpusťte (si). Odpusťte i sobě, i vašemu ex. Vždyť přece jste téhož člověka kdysi milovali. Jen s odpuštěním budete moci jít dál a třeba prožít příští rozvod skutečně ve výskoku!

Rozvod jako bod obratu

Rozvod je výjimečná životní událost, která může znamenat konec jedné kapitoly a začátek nové. Zatímco pro někoho je to osvobození, pro jiného je to důvod k truchlení. Každý člověk je jiný, a proto je důležité najít si svou cestu, jak se s rozvodem vyrovnat.

Ať už slavíte, nebo truchlíte, jedno je jisté: Rozvod je šance na nový začátek. Stačí se rozhodnout, jakou cestou se vydáte.

 

 

Tipy redakce

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Nejtěžší bylo uvědomění, že nemám opravdu nic, říká bývalý bezdomovec

Flákač, budižkničemu, alkoholik, čórka. To jsou typické konotace, které si mnoho z...

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

Život ve městě zvyšuje riziko úzkostí. Co dělat, když se nechcete odstěhovat?

„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až...