Jan Puc se pohybuje napříč mnoha různými obory. Vystudoval filozofii, vyučuje psychologii, pracoval jako vědec a celý život se věnuje umění. V jeho světě se prolíná realita s fantazií. Přesně o tom jsou také sny, které ho nepřestávají fascinovat. „Mnohé moje pocity a postoje se ve snech ukazují zřetelněji než během dne,“ říká Jan na začátku našeho rozhovoru.
Co vás na snech nejvíce fascinuje?
Sny mají jednu podstatnou vlastnost. Vyjadřují se výslovněji či doslovněji než bdělé myšlení. Neutápí nás v souvislostech, do kterých se zaplétáme přes den. Jsou upřímné, až bezohledné. Proto se sny z pohledu bdělého života zdají jednostranné a přehnané. Ale stejně tak bychom mohli říct, že je bdění z pohledu snění nedůsledné a vyhýbavé. Sen své sdělení nerelativizuje. Sen neříká: je to takto, ale ještě je to jinak. Neoslabuje vlastní sdělení tím, že by ho dával do dalších souvislostí. V tom je jejich síla.
Vzpomenete si na svůj vlastní nejzásadnější sen?
Vzpomínám si hned na několik zásadních snů. Řeknu vám jeden z nich. Když jsem před lety vstoupil do psychoterapeutického výcviku, hned první noc se mi zdál tento sen: Jsem v místnosti, stroze vybavené, kde servíruji vývar, který jsem sám uvařil. Moji hosté jsou až na jednu výjimku lidé bez hlav. Jsem napjatý, co na moji polévku řeknou. Střih. Sedím někde venku, asi na zahradě, a jen tak komíhám nohama. Připlazí se ke mně had, asi zmije, a uštkne mě do paty zvedající se nohy.
Jak jste si ten sen vyložil?
První část snu je o mém postoji k autoritám. Vývar je ve snu stejně jako ve skutečnosti moje jídlo. Mám vlastní recept, podle kterého ho dělám, takže co hostům nabízím, je opravdu vlastní dílo. Celá situace má atmosféru zkoušky. Hosté jsou jako komise, která má posoudit, co jsem vytvořil. Čekám, co řeknou, a cítím se závislý na jejich hodnocení. Ačkoli sám vím, že ta polévka je dobrá, v této situaci záleží pouze na tom, jestli ji shledají dobrou oni.
Problém snářů je očividný. Sice dokáží pojmenovat obecná témata snů, ale vůbec se sny nepracují individuálně. Jenže každý z nás máme vlastní snový rukopis. A právě ten se nejlépe zkoumá ve více lidech.
Ve druhé situaci jsem jako dítě – jen tak hýbu nohama, nic na práci, bezstarostný a zcela uvolněný. Nejsem vůbec připravený se bránit ani utíkat. Hada si všimnu, už když se ke mně plazí. Ale nerozumím, proč by mně měl být nebezpečný, když ho ničím neohrožuji ani nedráždím. Mohl by se jednoduše proplazit kolem. A přesto mě uštkne. Zbytečně, bezdůvodně, nespravedlivě.
Myslím, že sen ukazuje ve vyhrocené formě dva postoje, které mi dobře neslouží. V první části se podřizuji a tím se stávám závislým na mínění druhých. Ve druhé části jsem bezstarostný, i když si situace žádá, abych se o sebe postaral. Ani jednou to se mnou nedopadne moc dobře. Zajímavé také je, že se mi tento sen zdál na začátku terapeutického výcviku. Jako by mě chtěl upozornit, s čím do něj vlastně vstupuji.
K čemu nám je opravdový hluboký výklad?
Sny jsou velmi rozmanité a výklad by se měl přizpůsobit tomu, co je v daném okamžiku pro snícího možné zaslechnout, pochopit a přijmout. Proto mým cílem zprvu vůbec není podat výklad „hluboký“, ale spíše pomoci snícímu přesně a výstižně pojmenovat, jaké situace a prožitky mu sen přinesl.
Jinak řečeno, první pohyb výkladu je od zprávy o snu ke znovuprožití snu. Když snící do svého snu znovu vstoupí, dostává se do stavu, ve kterém si může sám lépe uvědomit, co je ve snu podstatné. Poté si zpravidla začne také uvědomovat, jak sen souvisí s jeho bdělým životem. Může například prožít pocity, které sice ze svého života zná, ale až díky snu si uvědomí, jak jsou pro něj důležité. Stejně tak může sen a jeho výklad přivést snícího k tomu, co si v životě nepřipouští, např. že se na něco necítí připraven nebo že se za něco cítí provinile.
Sny také mohou učinit tématem něco, co snící v bdělém stavu odmítá nebo vůči čemu se brání. Uvědomění těchto typů – jak silně něco prožíváme, co opomíjíme a čemu se vyhýbáme – představují milníky na cestě sebepoznání. A sny jsou jich plné.
Když se mi tedy zdá sen, asi nedoporučujete jeho význam hledat ve snáři?
Doporučuji vyzkoušet všechny možnosti a udělat si vlastní názor. Mně z toho vyšlo, že se se sny nejlépe pracuje ve dvojici nebo ve skupině. Když si budete sen vykládat sama, tedy bez skutečného rozhovoru s druhou lidskou bytostí, pravděpodobně se nezdržíte v nejasných a nepříjemných částech snu dost dlouho, aby se projasnily, a nakonec ze snu zjistíte jen to, co už o sobě vlastně víte. A problém snářů je očividný. Sice dokáží pojmenovat obecná témata snů, ale vůbec se sny nepracují individuálně. Jenže každý z nás máme vlastní snový rukopis. A právě ten se nejlépe zkoumá ve více lidech.
Jak tedy konkrétně vypadá váš styl výkladu?
Náš způsob výkladu, který vychází z fenomenologické psychoterapie, nechává stranou podobnosti mezi snem a bdělým životem a vede snícího k tomu, aby znovu vstoupil do snových situací a setrvával v nich, dokud je mu samy neobjasní. Pravidelně se stává, že si snící o svém snu uvědomí řadu věcí, které mu po probuzení zůstaly skryté. A může se stát i to, že zjistí, že se sen podobá něčemu z jeho bdělého života. Bývají to ale souvislosti, na které by nepřišel, kdyby si sen během výkladu znovu neprožil.
Sny mají jednu podstatnou vlastnost. Vyjadřují se výslovněji či doslovněji než bdělé myšlení. Neutápí nás v souvislostech, do kterých se zaplétáme přes den. Jsou upřímné, až bezohledné.
Takže aby mohl výklad snů fungovat, je potřeba, aby o snu člověk pouze nemluvil, ale znovu ho prožíval?
Hlavně je zapotřebí, aby si rozhovor o svém snu, jeho „výklad“, řídil sám snící. To znamená, že vykladač by měl sledovat, jak snící na jeho otázky reaguje, a podporovat snícího v tom, aby nacházel výstižná vyjádření pro to, co ve snu zažil. Snící se během výkladu zaměřuje dovnitř, do sebe a „ověřuje“ vůči své vzpomínce na sen, jestli výklad snu opravdu „sedí“. Toto vnitřní ověřování se během výkladu někdy projevuje jako okamžiky mlčení. Snící totiž potřebuje čas, aby zjistil, zda se sen odehrál opravdu tak, jak o něm hovoří, a aby našel správná slova pro to, co ve snu prožil.
Zmínil jste, že při výkladech fungujete primárně ve skupině. Můžete zmínit, jaké konkrétní benefity takové výklady přinášejí?
Přestože je snění soukromé a osobní – sníme každý sám za sebe – výklad snů nás nevrhá do samoty. Sny jsou srozumitelné druhým a oslovují druhé. Situace ve snech se totiž netýkají pouze jednoho snícího, ale jsou všelidské. Např. každý může prožít, jak je zoufalé být chycen někde, kde nechce být, a tedy každý může pochopit sen o vězení. Tím, že se niterné stává sdíleným, vzniká blízkost. To je hlavní benefit skupinového výkladu snů.
Ale tím to nekončí. V našich kurzech pomáháme lidem, aby dokázali druhé podpořit při hledání významu jejich snů. Účastníci si zkoušejí, jak snícího snem provázet. Navíc na každém setkání sdílíme, co koho na vykládaném snu nejvíce zaujalo a jak koho sen oslovil. Snící tak dostává zpětnou vazbu, jak jeho sen zasahuje druhé.
Jak to vypadá v praxi?
Zatímco snící se rozpomíná na svůj sen, žádáme účastníky skupiny, aby si během výkladu detailně představovali jeho snové situace, průběžně upravovali svoje fantazie podle toho, jak výklad postupuje, a sledovali, jak se ve snových situacích sami cítí. Optimální je, když se začnou sami nějak cítit v reakci na živou představu o snu, protože právě tehdy je napadají otázky, které mohou snícímu pomoci pochopit třeba souvislost situací ve snu mezi sebou. Stejně tak si v tomto stavu mnohem lépe uvědomíte, co by to znamenalo pro vás, kdybyste měl takový sen.
Sny ukazují svět snícího takový, jaký je. Když něco očividného nechceme vidět ve dne, vrací se to v noci. To ale neznamená, že nám sny říkají, co máme dělat.
Takže účastníci se snícím své postřehy a dotazy hned sdílí?
Jestli je to otázka nebo postřeh, který se týká snícího, tak má určitě zaznít. Ovšem často je třeba počkat na vhodný okamžik. Například když se vykladač doptává snícího na detaily určité snové situace, otázka na souvislost této situace s předchozí situací by jej spíše vyrušila. Obecně mají lidé sklon žádat odpovědi příliš brzy. Během výkladu si ale tempo procházení snem řídí snící a příliš brzo položený dotaz nebo postřeh by narušil jeho emoční zpracovávání snu. Nejlepší okamžik na dotazy bývá na konci – když je snící svého snu plný a dokáže na otázky odpovídat na základě prožitku, nikoli na základě svých domněnek o snu.
Máte nějaký příklad, kdy účastník kurzu získal díky výkladu snu zásadní poznání?
Při nedávném výkladu došlo jednomu snícímu – a vlastně nejenom jemu, ale všem, kteří u toho byli přítomní – jak velké napětí existuje mezi potřebou blízkého vztahu a svobodou. Ve vztahu se vždycky nějak vážeme a části svobody vzdáváme. Nedávno jsem se setkal se snem, který tuto svobodu jakoby „oplakával“. Snící si díky němu mohl uvědomit, jak moc to bolí, když se svobody kvůli někomu vzdává. Setkal jsem se také s tím, že výklad snu inspiroval k cestě na místo, které se ve snu objevilo.
Jsou určité sny nebo témata, která se ve skupině nedají rozebírat?
Myslím, že nejsou. Ale je pravda, že do skupiny málokdo nosí sexuální sny.
Stalo se vám někdy, že význam snu byl pro člověka tak nepříjemný, že nebyl schopen ho přijmout? Například mu sen řekl, že by měl odejít ze vztahu, kterého se zuby nehty drží?
Zkusím vám odpovědět na příkladu jedné zneužívané ženy. Ve snu ji muž, který se matně podobá jejímu otci a má na sobě oblečení jejího manžela, bere za hlavu a mlátí s ní o zeď, až je všude krev. Říká jí tento sen, že by měla ze vztahu odejít? Zkusme odpovědět ze snu samého. Ten ukazuje, že je ve vztahu s mužem, který ji týrá, až je téměř mrtvá. Během výkladu tato žena prožila zoufalství, bezmoc a bolest, které cítila ve snu. Díky tomu mohla pochopit, jak je její situace nesnesitelná a že s ní musí něco udělat. Ale sen jí neřekl, co má udělat. Neukázal jí, jak od manžela odchází, a neslíbil jí, že to bez něj bude lepší.
Sny ukazují svět snícího takový, jaký je. Když něco očividného nechceme vidět ve dne, vrací se to v noci. To ale neznamená, že nám sny říkají, co máme dělat. Rozhodnutí a s ním spojená odpovědnost jsou záležitosti bdělého života. Takže abych se vrátil k vaší otázce: Zažil jsem situace, kdy snící neviděl očividné, ale nemyslím si, že sny říkají, co máme dělat.
Co takový výklad přináší samotnému „vykladači“? Je to přínosné i pro vás?
A jak! Výklad snů je cesta do neznáma. Na začátku, z pouhého prvotního sdělení snu, nemůžete říct, kam vás výklad zavede. Provázení přináší řadu překvapení. Stejně tak mě vždycky znova zasáhne, jak upřímně a bezprostředně sny promlouvají o životě. Jedním z nejdůležitějších úkolů vykladače je naladit se na snícího, aby ho mohl dobře podpořit při hledání pocitového významu snových situací. To ale obnáší nechat se vtáhnout do jeho snového světa; začínáte se v něm nějak cítit a nějak mu prožitkově rozumět. V podstatě na chvíli jakoby žijete sen někoho jiného – aniž byste přestali být sami sebou.
Reklama
foto: Se svolením Jana Puce, zdroj: Autorský článek
