V dnešní době tráví mnoho lidí značnou část času v pohlcení sociálních sítí, kde scrollují po displeji, procházejí fotografie a z bezpečí mobilní anonymity komentují fotografie a videa mnohdy velmi nevybíravým způsobem, k němuž by se osobně nikdy neodvážili. Ano, může jít o neškodnou zábavu, jednou z jejích nevýhod ovšem je, že je velmi otevřená bodyshamingu.
MUDr. Kateřina Cajthamlová, internistka, psychoterapeutka a propagátorka zdravého životního stylu, považuje bodyshaming za známku velmi starého „stádního“ chování, kdy se lidé posmívali „podivně odlišným“. „Jednalo se často ve středověku i o lidi zrzavé, s velkými mateřskými znaménky, jinou barvou kůže nebo různými výrůstky – třeba bradavicemi, případně o lidi postižené takzvaným „hrbem“ v oblasti hrudní páteře. V každém případě bylo cílem posměchu vyštvat odlišné do ústraní. Ve středověku odlišné i lynčovali a upalovali,“ vysvětluje s tím, že naopak lidem s robustnější tělesnou stavbou se říkalo „silní a pěkní“, a štíhlým se smáli a označovali je u nás za „hubené“ (od slova hubit) a na Slovensku za „chudé“. „Dnes se takto stádně chovají malé děti, které se odlišných instinktivně bojí a maskují to posměchem, anebo šikanéři či jiní frustrovaní lidé, skrývající se v anonymitě na zmiňovaných sociálních sítích, od nichž se stejnému chování učí školáci a náctiletí,“ pokračuje.
Reklama
Komentování toho, jak ostatní vypadají, je až příliš běžné. Existují dokonce rubriky, ať již v tištěných nebo elektronických médiích, kde jsou buď odborníci, nebo i čtenáři vybízeni k tomu, aby zhodnotili, jak kdo na které akci vypadal, jak se povedlo zvolit make-up, outfit, bikiny… Úplně normální v tomto směru je, že se řeší, jak kdo vypadá bez make-upu, jak kdo zhubnul nebo přibral a jak mu to svědčí nebo nesvědčí. Ohledně make-upu je například poslední dobou hojně diskutovaným tématem přirozený vzhled Pamely Anderson, co se váhy týče, tak z našich končin můžeme zmínit třeba zpěvačku Ewu Farnou, jejíž aktuální váha je také častým oblíbeným tématem. A někdo se nezastaví u hodnocení make-upu nebo hmotnosti a dovolí si například přes komentář na sociálních sítích doporučit plastiku prsou kojící ženě, která si vezme větší výstřih (aféra s manželkou Filipa Blažka Jolanou Blažkovou, která takto urazila Veroniku Arichtevu).
„U celebrit jde velmi často o závist komentujících. Mimochodem takto se chovají ´bulvární´ média, kterým jde právě o to, aby zaujala větší dav čitatelů – a přesto, že si libujeme, jak se zlepšila kultura ochrany žen a slabších – třeba těhotných a kojících žen a žen vůbec – a odlišných – třeba robustních žen – bulvár se strefuje z hlediska tělesné stavby a úpravy vzhledu hlavně do žen, není to už anachronismus?“ uvažuje MUDr. Cajthamlová.
Když tělo ovládá hlavu
Bodyshaming je výraz označující pronášení nevhodných a negativních výroků na adresu něčího vzhledu – nemusí se nutně jednat jen o hmotnost, ale v podstatě o kteroukoliv vlastnost těla, která něčím budí zájem okolí. Česká televize na toto téma nedávno uvedla dokument Tělo v mé hlavě, mezi jehož protagonisty se vedle neznámých lidí objevily i české celebrity, jako je muzikant Raego, herečka Bára Jánová a plus size modelka Natálie Debnárová. Ti všichni se zde podělili o své příběhy a zkušenosti s bodyshamingem, který probíhal z různých důvodů – kvůli jizvám po akné, přílišné štíhlosti nebo naopak tloušťce, kvůli velké nebo malé výšce, nevýrazné tělesné konstituci.
Všem příběhům je společná patrnost dopadu nevhodných komentářů pronášených v citlivém období dětství a dospívání – tyto deformují myšlení a zanáší psychiku trvalými stopami, mezi něž mohou patřit poruchy příjmu potravy (anorexie, bulimie, bigorexie), problémy se vztahy, sebepoškozování. A nejsmutnější je, že tyto bolestivé a ničivé komentáře často pronášejí lidé z blízkého okolí, jako jsou rodiče, sourozenci, přátelé, trenéři, učitelé… O šikaně ohledně svého těla se nedávno svěřila ve StarDance i bojovnice Martina Ptáčková.
„V dětské skupině se posměchem testuje odolnost jednotlivých jejích členů. Ale v dnešní době už venku nepobíhají dětské party bez dohledu dospělých, takže se terčem posměchu lidé stávají spíš v rodinách, což také potvrzuje řada výzkumů na téma obezita a trauma,“ informuje MUDr. Cajthamlová.
Kritika je všude, bolí a ubližuje
Mrzuté je, že bodyshaming začíná být všudypřítomný: Je v časopisech, novinách, televizních pořadech, filmech, vplíží se do konverzace mezi přáteli, dostane se na internet a na sociální sítě. Ošklivé komentáře bývají využívány jako laciné vtipy v pokleslých reality show nebo v nevkusných komediích. Nikdo si nezaslouží žít ve světě, kde se cítí špatně kvůli tomu, jak vypadá, a to zvláště s ohledem na skutečnost, že fyzický vzhled je u mnohých v žebříčku priorit kladen na první místo. Nebezpečí bodyshamingu tkví v jeho hrozivých důsledcích, které mohou vést k problémům s fyzickým i psychickým zdravím a v krajních případech mohou skončit i sebevraždou.
Počet pacientů s poruchami příjmu potravy každoročně narůstá o více než dva tisíce – a to vidíme jen špičku ledovce: ty, kdo se dostanou do rukou lékaře.
Vedle zkušeností potvrzují negativní dopady bodyshamingu také vědci. Výsledky jednoho z výzkumu na toto téma například ukázaly, že šikana kvůli tloušťce může vést k problémům se stravováním, a to nejen v oblasti hubnutí, tedy že dotyčný přestane jíst, aby shodil přebytečné kilogramy, ale také směrem opačným – že začne jíst ještě více a ještě více tedy nabere. Na druhém konci potíží se naopak nachází jedinec, který je od přirozenosti velmi štíhlý, a kvůli tomuto faktu je od malička terčem kritických poznámek – ten může kvůli stresu z těchto komentářů začít jíst méně, což povede ještě k dalšímu úbytku na váze.
„Počet pacientů s poruchami příjmu potravy (ženy dominují nad muži v poměru 9:1!) každoročně narůstá o více než dva tisíce – a to vidíme jen špičku ledovce: ty, kdo se dostanou do rukou lékaře. Nejvyšší výskyt PPP je ve skupině dívek 15–17 let. Jejich počet za posledních 10 let narostl podle profesorky Papežové o 90 %,“ sděluje alarmující fakta MUDr. Cajthamlová.
Pomoc je možná, je třeba vystoupit ze začarovaného kruhu
Nemůžeme ovládat činy a komentáře druhých, něco přeci ale jen udělat můžeme. A to je vystoupit ze začarovaného kruhu neustálého hodnocení vzhledu, začít u sebe a jednoduše to nedělat. Nekomentovat neustále, jak někdo vypadá nebo nevypadá, ale zaměřit se na jiné věci, než je hodnocení. A jak už to tak bývá, psychologové radí začít u sebe, podobně jako jóga, která začíná být v posledních letech hojně využívaná také ve formě terapie.
A pokud nepomůže jóga, lze podle doporučení MUDr. Cajthamlové navštívit psychoterapii, případně koučing, kde se od odborníků dozvíte o oslabujících a stresujících stavech vědomí – zejména o pocitu studu, viny a bezmoci – i o technikách a stavech vědomí posilujících – třeba o klidu, humoru, pocitu práva a svobody. „Velmi zajímavě o tom píše například David R. Hawkins v knize Moc versus síla či Doreen Virtue v knize Zbavte se svých kil bolesti, ale i řada dalších,“ dává tipy MUDr. Cajthamlová.
Jak tedy nastartovat proces léčení a pomoci? Uvědomit si, že každý má špatné dny a chvíle, kdy cítí, že by na sobě chtěl něco změnit. V takových chvílích je více než důležité snažit se přijmout, kým jsme, spíše než se za to odsuzovat. Pokud se zrovna, když nás takový splín přepadne, pohybujeme mezi komentátory vzhledu, jakmile to půjde, odejděme, změňme prostředí a udělejme něco, o čem víme, že nám zlepší náladu. To je cesta, jak začít respektovat a milovat sebe sama, z čehož potom přirozeně plyne um respektovat a milovat ostatní. Jak pomoci ostatním? Nepřipojovat se k negativním a ubližujícím komentářům a změnit téma, jakmile s tím někdo začne.
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek