Najít si partnera, tedy takového, který by za to stál, je někdy heroický výkon, i když jste mladá, krásná, svobodná, inteligentní a žádoucí. Nejen pro ženy, ale stejně těžké je to i pro muže obráceně. A co když jste ještě navrch toho všeho single matka, která se sama stará o dítě?
Ono o muže a vhodné protějšky, které mají zájem, nouze není. Jenže, a to se jistě shodneme, když si hledáte partnera jako máma malého, nebo nezletilého dítěte, pak hledáte nejen partnera pro sebe, ale i parťáka a vzor, utopisticky možná jednou i tatínka pro vaše dítě. A to není jednoduché, protože vy máte nějaké jasné představy o tom, jak chcete své dítě vychovávat, navíc to už pár let i sama děláte. Jak moc si necháte „kecat“, nebo nekecat do výchovy, pak zcela jistě ovlivní i váš vztah, ať už „v triumvirátu“ s dítkem, nebo jen jako partneři.
Láska mezi odmlouváním a soplíky
Randění je složité, i když potomka nemáte. A k tomu všemu ještě balancování na hraně kompromisů, neshod, hádek a smiřování pak jako svobodná matka přidejte ještě v lepším případě chůvičku, ozývající se v nejméně vhodnou dobu, v horším případě lepkavé prsty a schůzky rodičovského sdružení, ještě hůře pak pubertální poznámky a razantní odmítání. Tak to totiž mnohdy je, když se jako svobodný rodič snažíte znovu najít lásku.
Reklama
Je to prostě výzva, která je někdy humorná, skoro vždy ale srdcervoucí a vyžaduje flexibilitu a nebývalou odolnost, kterou už jako rodič máte, ale v případě zahrnout do toho ještě partnera, se znásobí. Mnozí rodiče proto volí alespoň v první fázi začínajícího nového vztahu jakousi hru na schovávanou, aby si nejprve byli jisti, že se mezi svého potomka a partnera pustí. Chvíli tak mohou vést dokonce i dvojí život.
Dvojí život single rodičů jim propůjčuje i dvě tváře
Když jste single rodič, jak se moderně říká, samoživitel, váš život často připomíná ekvilibristické kousky akrobata visícího na visuté hrazdě v šapitó. Přes den vystupujete jako rodič-superhrdina, který zvládá hraní si s dítkem mladším, úkoly z matematiky a fyziky s dítětem starším a záchvaty vzteku a změny nálad u dítka bez ohledu na věk. Večer se pak jako mávnutím kouzelného proutku nebo otočením čarovného prstenu snažíte proměnit v někoho, kdo je připraven na rande, často se skvrnou od těstovinové omáčky na rukávu či s řevem vašeho potomka, zarývajícího se hluboko pod kůru mozkovou.
Přechod z režimu „maminka“ nebo „tatínek“ do režimu „potenciální romantický partner“ může být vyčerpávající, ale mnohdy i zábavný. Onu komediálnost celé situace umocňuje i časová tíseň, lépe řečeno závod s časem, který svádíte prakticky stále. Průzkum zveřejněný časopisem Cambridge Journal of Relationships Research ukázal, že svobodní rodiče mají často problém vměstnat randění do svého už tak nabitého rozvrhu.
„Někdy se líčím a mnohdy i převlíkám v autě, zatímco moje dítě končí parkourový trénink,“ přiznává Lenka Marková (42 let), svobodná matka dvou dětí. „Trvalo mi šest let, než jsem se definitivně rozhodla zase znovu zkusit najít partnera. A je to síla. Osmnáct z dvaceti schůzek je ztráta času, občas se i bojím. Když si pak představím, že ten, kdo projde prvním výběrem, ale bude muset ještě projít výběrem u mých dětí, nemyslím si, že někdo takový existuje. Ale aspoň si občas vyjdu ven. Když to jednou bude mít vyjít, tak to vyjde. Nebudu to jako zoufalka lámat přes koleno. Ono stejně ti moji dva doma by toho potencionálního tatínka proklepli tak, že by obstál jen obzvláště srdnatý jedinec,“ dodává s úsměvem Lenka Marková. Podle ní toto vyvážení dvou rolí – partnerky nebo milenky a matky – často vyžaduje neuvěřitelnou kreativitu a dobrý smysl pro humor.
Na rande byly všechny bezproblémové a nevadilo jim, že mám dceru. Ale když jsme se pak měli sejít všichni, všechny do jedné couvly. Setkání se bály, jako by vlastně ani vztah najednou nechtěly. A to všechny říkaly, že právě dlouhodobý vztah je to, co hledají.
A proto přidává jednu vtipnou historku. „Konečně jsem si domluvila hlídání a šla na večeři s chlapem, který se mi opravdu líbil. V polovině cesty mi chůva v panice zavolala, protože moje dcera odmítala jít spát bez svého oblíbeného plyšáka, kterého jsem si omylem nesla s sebou v tašce. Ten chlap mi nabídl, že mě odveze domů, abych ho tam nechala, a nakonec jsme se tomu zasmáli. Nebyl to dokonalý večer, ale ukázal mi, že by mohl existovat někdo, koho stojí za to mít u sebe. A na čas to tak bylo.“
Vnímání a stereotypy
Společnost má k osamělým rodičům snažícím se najít nového partnera ambivalentní vztah. Jistě, určitě se všichni shodneme, že nikomu není nic do života druhého. Ale v naší malé kotlině se nejen sousedé dívají přes plot, ale téměř každý se cítí povolán komentovat životy jiných.
Na jednu stranu jsou u nás single rodiče poměrně dobře podporovaní a je obdivována jejich houževnatost, na straně druhé stereotypy stále přetrvávají. I proto se někteří potenciální partneři (i partnerky) obávají, nutno podotknout, že zcela právem, „zavazadel“ v podobě dětí, nebo složitosti už samotného randění s někým, kdo dítě či děti má. Podle studie jsou svobodní rodiče často vnímáni jako méně přístupní hlubokým citovým vazbám, což je předsudek, který může případné potenciální partnery odradit. „Jeden čas jsem byl docela aktivní na Tinderu. Neměl jsem problém se seznámit, abych řekl pravdu, ženský se na mě docela lepily, a to jsem měl i jako jednu profilovku fotku se svou dcerou. Je jí 14 a ona sama souhlasila, abych se poohlédl po nějaké partnerce. Jenže ono se to lehko řekne, a hůř potom udělá. Na rande byly všechny bezproblémové a nevadilo jim, že mám dceru. Ale když jsme se pak měli sejít všichni, všechny do jedné couvly. Setkání se bály, jako by vlastně ani vztah najednou nechtěly. A to všechny říkaly, že právě dlouhodobý vztah je to, co hledají,“ říká rezignovaně Milan Švehla (51 let). S dcerou je stále sám a do jisté míry už hledání vzdal.
„Jednou jsem se na prvním rande zapomněl zmínit, že mám dítě. Žena vypadala, že má opravdu zájem, ale když jsem jí pak řekl, že mám dceru, rozčílila se a řekla, že se cítí podvedená. Od té doby jsem si dával pozor, abych se o svém dítku zmínil hned na začátku rozhovoru. Usnadnilo mi to seznamování, protože hned vím, kdo je mé situaci otevřený, a kdo ne.“ Mnoho svobodných rodičů tedy časem změní názor na to, že si chce někoho najít a začít znovu. Vidí sice své silné stránky, jako je citová zralost a jasný smysl pro priority, ale ona pak ta konverzace na rande je jedna věc, a přijít do rodiny, kde je dítě, věc jiná. Zdá se, že klíčem k tomu, jak se s tímto vnímáním vyrovnat, je sebedůvěra.
Kecal mi do toho, musela jsem to skončit
S nejvýraznějším příběhem se nám svěřila paní Kamila Klempná (39 let). Je sama se dvěma dětmi, jejich biologický otec moc zájem nemá, ale vztahy nezpřetrhal docela. „Holky si bere, ale nepravidelně, já mu nebráním. Je mi to už jedno, je to dlouho, docela to samy zvládáme. Spíš je mi někdy smutno a říkám si, že by bylo fajn mít se o koho opřít. Holky jsou fajn, ale chybí mi ten mužský parťák. Jednou jsem si myslela, že je to ten pravý. Scházeli jsme se dlouho, dokonce i holky ho znaly a bylo to v pohodě. Ale pak mi do toho začal až moc kecat. Na můj vkus začal holkám lézt do života až moc. Ony ho braly, ale když jim začal říkat, jak se mají a nemají oblékat, bylo to i na mě moc. Ani po mnoha hádkách se to nezměnilo, takže jsem to musela ukončit. Kecal do života nejen holkám, ale i mně. A já jsem si uvědomila, že jsem až moc zvyklá na to hrát sama za sebe a za holky.“
Správná osoba přijme vaše dítě jako součást celého balíčku…
A to je problém. Kde je ta hranice, kdy je to ještě v pohodě, a kdy se to přehoupne v to, že „tam už ne“, hranice je překročena? Ono najít vhodný kompromis pro všechny tři strany je skutečně velmi náročné. Nový partner by měl respektovat hranice a postupně si budovat vztah s dítětem. Je důležité, aby se nesnažil nahradit biologického rodiče, ale spíše se stal podporující osobou v životě dítěte i jeho matky, tedy partnerky. Podle studie publikované na Stridavka.cz je klíčové, aby nový partner přispíval k pohodové rodinné atmosféře.
Logistika lásky
Logistika ve vztazích rodičů s dětmi je vlastně o tom, ovládnout umění řešení problémů, jako by svobodní rodiče byli Picassy této dovednosti. Najít si čas na rande často připomíná skládání Rubikovy kostky se zavázanýma očima. A to nemluvíme o tom, že ke všemu výše zmíněnému single rodiče menších dětí potřebují vyřešit ještě hlídání dětí, když už chtějí někam vyrazit.
Svou roli hrají i finanční omezení. Vzhledem k tomu, že mnoho svobodných rodičů upřednostňuje potřeby svých dětí, jsou leckdy nákladné schůzky u večeře nebo večery s kulturním programem, nebo dokonce víkendové výlety a pobyty, velmi těžko uskutečnitelné. Nechcete přece hned nechat vašeho (budoucího) partnera vše platit, nebo ano? A pak přichází často na řadu kreativita, kdy se svobodní rodiče snaží vynalézt způsoby, jak udržet romantiku, aniž by přišli o peníze na parkour nebo výtvarku jejich dětí.
Kdy je čas na seznámení s ratolestí?
Randění samoživitelů tedy není jen o tom najít někoho kompatibilního, ale také někoho, kdo bude skvělou partií i pro jejich potomky. Odborníci zdůrazňují, že je důležité počkat, až bude vztah vážný, a teprve potom partnera představit svému dítěti. „Děti si snadno vytvářejí vazby a seznámit je s někým, s kým zakrátko nemusíte zůstat, může být emocionálně náročné,“ vysvětluje doktorka Amanda Blake, rodinná psycholožka.
Randící rodiče samoživitelé jsou často skutečnými mistry logistiky kalendářů. Navíc čím více dětí mají, tím pokročilejší jejich dovednosti jsou.
Studie společnosti Smart Couples zjistila, že svobodní rodiče často přistupují k seznamování opatrněji, což sice může celý proces zpomalit, ale zároveň to zaručuje, že jejich rozhodnutí budou pak skutečně učiněna s ohledem nejen na blaho jejich, ale i dítěte. Co na tom, že to někdy je mnohem více než jen jeden pokus...
Mistři logistiky a mágové kalendářů
Faktem je, že randící rodiče samoživitelé jsou často skutečnými mistry logistiky kalendářů. Navíc, čím více dětí mají, tím pokročilejší jejich dovednosti jsou. Velmi důležitou klíčovou schopností je totiž hospodaření s časem. Svobodní rodiče se totiž musí řídit nejen vlastním kalendářem, ale i na plánem aktivit svých dětí. „Když si každý týden vyčlením několik hodin pro sebe, udržuji se při smyslech a pomáhá mi to být otevřená novým vztahům,“ říká Kamila Klempná. „Naštěstí nemusím řešit hlídačky, jedna dcera je už větší, může se postarat o tu menší a mám i maminku, která pomůže, když to jde.“
Ony „podpůrné sítě“, jak tuto pomoc nazvat, tedy přátelé, rodina i další single rodiče si mohou poskytnout emocionální podporu, praktickou pomoc, a udělat si tak život vzájemně jednodušší. Studie publikovaná v časopise Academia hovoří právě o významu podpory komunity ve snižování stresu spojeného s osamělým rodičovstvím a zvyšování kvality života.
A také nesmíme zapomenout na upřímnost. Ta je totiž při hledání partnera pro vás i vaše dítě naprosto zásadní. Upřímnost sdílená od samého začátku může vyřadit z výběru nekompatibilní partnery a připravit tak půdu pro smysluplné vztahy. Správná osoba přijme vaše dítě jako součást celého balíčku…
Randění svobodného rodiče není procházka růžovým sadem, a to i když jeho součástí může být nespočet procházek zámeckými zahradami a městskými parky. Je to cesta, na kterou se musíte vydat s velkou dávkou humoru, síly, trpělivost a odolnost a odhodlání. Ono to totiž určitě nevyjde napoprvé. A většina z nás nemá sílu dávat sami sobě šanci znovu a znovu. Když pak ale přece jen najdete někoho, kdo má rád vás i vaše dítě, je to lepší než vyhrát v loterii.
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek
