Kousání vrstevníků, hysterické scény v obchodě i trucování místo čištění zubů – denní chléb mnoha rodičů. Sociální sítě i rodičovskou komunitu obecně ovládlo hnutí za „respektující rodičovství“. Koncept je založen na principech, které by podepsal asi každý dětský psycholog – respektování dítěte, zohledňování jeho perspektivy, potvrzování, empatie a budování vazby mezi rodičem a dítětem prostřednictvím pozitivních zážitků. Ačkoliv určitě existují rodiny, kde taková výchova funguje, v mnohých tomu tak není. Co dělat, když přes veškeré vynaložené úsilí, lásku a trpělivost vaše ratolest stále mlátí pěstí do talíře s čočkou? Ve svém článku pro Psychology Today radí licencovaná klinická psycholožka Cara Goodwinová.
Pokud máte už po krk toho, jak vám kamarádky otloukají o hlavu, že jste na své dítě příliš přísní a že si s ním přece stačí jen promluvit, nebojte. Rozhodně se nemusíte cítit špatně. To, že respektující rodičovství u jejich dítěte zkrátka nefunguje, uvádí mnoho rodičů. A výzkumy jejich zkušenost potvrzují. Naznačují také, že samotné strategie respektujícího rodičovství nemusí být účinné v každé situaci a u každého dítě. Konkrétně vědci zjistili, že techniky laskavého rodičovství nejsou tak účinné u náročnějšího a závažnějšího chování, jako je agrese, nebo u dětí, které obecně více oponují nebo jsou hůře zvladatelné.
Pokud u vás doma respektující rodičovství funguje, jen tak dále! Někteří lidé se ale jeho aplikováním mohou dostat do pasti. „Namísto toho, aby rodiče byli zodpovědní za výchovu dítěte se zdravým smyslem pro respekt a morálku, je hlavní prioritou respektující výchovy ochrana emocí dítěte. Vzniká tak situace, kdy se rodiče stávají rukojmími pocitů svých vlastních dětí, a v řadě otázek, zejména v oblasti spánku a krmení v mladším věku, se stávají jejich komorníky,“ popisuje ve svém textu pro Desert News autorka a matka šesti dětí Bethany Mandelová.
Skrývání emocí před potomky je spojeno s větším stresem u dětí a napětím ve vztahu rodič – dítě. Navíc dětem nemůžete pomoci s regulací jejich emocí, když jste sami vyvedeni z rovnováhy.
Pokud patříte mezi ten zbytek rodičů, kteří se někdy cítí bezradní a mají pocit, že by potřebovali k usměrnění malého diktátora něco víc, nabízí Goodwinová některé strategie, které by mohly být užitečné. Upozorňuje, že tyto strategie nejsou doporučovány většinou zastánců respektujícího rodičovství, jsou ale podporovány výzkumy a zahrnuje je většina výchovných programů, které jsou podloženy důkazy.
1) Ukázat důsledky
Používání důsledků ve výchově zní některým rodičům jako sprosté slovo. Zastánci respektujícího rodičovství naznačují, že problém s důsledky spočívá v tom, že děti by měly být k žádoucímu chování motivovány spíše vnitřně, než aby reagovaly pouze na vnější důsledky – tedy aby měly vnitřní motivaci být hodné, a ne aby byly hodné jen proto, aby nepřišly o tablet. Výzkumy nicméně ukazují, že logické důsledky souvisejí se zlepšením chování a duševního zdraví dětí. Logické důsledky totiž jednoduše řečeno dětem dávají smysl. Mezi ně může patřit například to, když dětem řeknete, že jestli budou ostatním rozbíjet bábovičky, půjdete ze hřiště domů.
2) Dávkování pozornosti
Výzkumy ukazují, že pozornost je neuvěřitelně mocným výchovným nástrojem. Pokud ji chcete využít ke zlepšení chování dítěte, snažte se cíleně věnovat více pozornosti pozitivnímu chování než tomu negativnímu. Jestli se dítě snaží upoutat vaši pozornost kňouráním, zkuste ho vnímat a chválit tehdy, když použije „normální hlas“. Ostatně, možná si vzpomínáte na díl Teorie velkého třesku, kdy Penny dostala čokoládu pokaždé, kdy použila nepisklavý tón. A jak to fungovalo!
Namísto toho, aby rodiče byli zodpovědní za výchovu dítěte se zdravým smyslem pro respekt a morálku, je hlavní prioritou respektující výchovy ochrana emocí dítěte. Vzniká tak situace, kdy se rodiče stávají rukojmími pocitů svých vlastních dětí, a v řadě otázek, zejména v oblasti spánku a krmení v mladším věku, se stávají jejich komorníky.
Pokud máte pocit, že pouhé všímání si pozitivního chování a jeho chválení nefunguje, je podle Goodwinové v pořádku ignorovat drobnější nevhodné chování, jako je kňourání, povykování nebo neustálé opakovaní stejných otázek. Ignorovat drobné problémové chování rodičům také doporučuje většina výzkumem podložených výchovných programů, jako je například interakční terapie rodičů s dětmi. Podle studií je tento typ krátkého ignorování drobného zlobení spojen se zlepšením chování a snížením míry nedodržování pravidel. Jednoduše řečeno: Děti jsou pak zkrátka poslušnější.
3) Chvilka izolace
Jako rodiče někdy můžete zažívat takový blázinec, že se cítíte jako v ringu. A tak zkrátka potřebujete time-out. Samozřejmě, od přátel zastávajících respektující výchovu můžete poslouchat, jak je time-out pro děti škodlivý. Někteří ho dokonce budou přirovnávat k fyzickému týrání. Podle Goodwinové nicméně výzkumy žádné důkazy o škodlivosti time-outu neobjevily.
Tato technika může být užitečná zejména ve chvílích, kdy by hrozilo, že by rodič použil tvrdší kázeňské strategie. Například když se jako rodiče cítíte podrážděni, může vám time-out poskytnout příležitost, abyste se všichni uklidnili a mohli obtížnou situaci řešit efektivně. Výzkumy totiž shodně ukazují, že tvrdé kázeňské taktiky, jako je křik nebo fyzické tresty, jsou spojeny s horším duševním zdravím dětí.
4) Přiznat pocity není hřích
Zdá se, že zastánci respektujícího rodičovství někdy neberou na vědomí, že rodiče jsou také lidé, kteří mají pocity, potřeby a přání, na kterých záleží. Mnozí propagátoři šetrného rodičovství například tvrdí, že rodiče by nikdy neměli dětem říkat, když jsou kvůli nim smutní nebo rozzlobení.
Samozřejmě, jiná věc by byla zneužívat pocity pro manipulaci nebo obviňování. Ale neexistují žádné důkazy o tom, že by upřímné sdílení emocí s dětmi mělo nějaké negativní dopady. Naopak jsou určité důkazy o tom, že skrývání emocí před potomky je spojeno s větším stresem u dětí a napětím ve vztahu rodič – dítě. Navíc dětem nemůžete pomoci s regulací jejich emocí, když jste sami vyvedeni z rovnováhy, podotýká Goodwinová.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Autorský článek